8 Tdo 534/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 534/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:8 Tdo 534/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.534.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Organizovaná skupina Spolupachatelství Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou Dotčené předpisy:§ 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 534/2023-1113USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání obviněného O. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 5 To 212/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 160/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný O. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 1 T 160/2019, uznán vinným zločinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl podle § 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. [Týmž rozsudkem byla obviněná Z. A. M. Š. uznána vinou zločinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem zavlečení podle § 172 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle § 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou (§ 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku); obviněný M. Š. byl uznán vinným zločinem únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let]. 2. Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podal obviněný, jakož i další spoluobvinění odvolání. Z podnětu odvolání spoluobviněné (Z. A. M. Š.) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 5 To 212/2020, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně této obviněné toliko ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odsoudil spoluobviněnou podle § 200 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla spoluobviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného O. K., jakož i spoluobviněného (M. Š.) Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (v celém výroku o vině, ve výrocích ohledně obviněných M. Š. a O. K.). I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že soudy nesprávně aplikovaly normy hmotného práva, když jeho trestní odpovědnost podmiňovaly tím, co se stalo po zjevném dokonání trestného činu, což také poukazuje na to, že z přístupu obou soudů je patrné, že jej nevinily z toho, co udělal, nýbrž z toho, že navzdory vývoji událostí ničeho neudělal. Obviněný dále ve svém dovolání cituje jednotlivé částí rozhodnutí soudů nižších stupňů mimo jiné s tím, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno. V této souvislosti také poukazuje na nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání stran formy trestné součinnosti, a to jak do zjištěného spolupachatelství, tak i z hlediska organizované skupiny. Obviněný má za to, že i když bude vycházeno ze skutkových zjištění, nelze dospět k závěru, že by jeho jednání naplňovalo znaky organizované skupiny. Mohlo by podle něj spočívat nanejvýš v pomoci spoluobviněným. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že obviněný podává své již druhé dovolání, přičemž jej koncipuje podobně jako dovolání předchozí, a to za situace, kdy se některými námitkami Nejvyšší soud již jednou zabýval. Státní zástupce má tak za to, že námitky směřující proti posouzení jednání obviněného jako spolupachatelství nejsou přípustné, když se s nimi dovolací soud již jednou zabýval. Rovněž uvedl, že obviněný stran své další argumentace vytrhává jednotlivé části odůvodnění soudů nižších stupňů z kontextu a předkládá svoji alternativní verzi skutkového děje, přičemž takto uplatněné námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Dále státní zástupce konstatoval, že námitky stran jednání v rámci organizované skupiny sice odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale s obdobnými námitkami se již řádně vypořádaly soudy nižších stupňů, což činí danou část dovolaní zjevně neopodstatněnou. Závěrem svého vyjádření uvedl, že námitky obviněného jsou dílem nepřípustné, dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Obviněný, přestože datuje dovolání dnem 28. 1. 2022, tedy již v době (více jak roční) účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., doslovně uvádí, že „neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího, přestože byl v řízení předcházejícím zamítnutí odvolání dán důvod dovolání...rozsudek nalézacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, a v té souvislosti odkazuje na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy na zák. č. 141/1961 Sb., ve znění změn a doplňků účinný do 31. 12. 2021. Obviněným uváděné citace zákonných ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. od 1. 1. 2022 však odpovídají doslovně dovolacím důvodům vymezeným v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněného je zamítnuto podle § 256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci