8 Tdo 559/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 559/2025-578 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný mladistvý AAAAA (peudonym) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 27. 11. 2024, č. j. 4 Tmo 29/2024-515, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 80 Tm 13/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný mladistvý AAAAA (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 16. 7. 2024, č. j. 80 Tm 13/2023-413, uznán vinným pokusem provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, proviněním ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tato provinění a dále za pokus provinění ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2024, byl obviněný podle 145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.s.m.“), odsouzen k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, které měl vykonat podle § 31 odst. 4 z.s.m. odděleně od ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2024, za současného zrušení všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O náhradě škody poškozeným a náhradě nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. [týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 7. 2. 2024, č. j. 2 ZT 3/2024-6, pro skutek obžalobou kvalifikovaný jako provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku; v souvislosti s tímto výrokem bylo o nároku poškozené pojišťovny rozhodnuto podle § 229 odst. 3 tr. ř.]. 2. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342, napadli obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (v neprospěch obviněného do výroku o výměře trestního opatření) odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. 4 Tmo 29/2024-515, podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342 , zrušil ve výroku o trestním opatření a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil za pokus provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, provinění ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, sbíhající se pokus provinění ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2024 a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písmeno a), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 7. 2024, č. j. 81 T 199/2023-156, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2024, podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 25 odst. 3 z.s.m. k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 31 odst. 5 z.s.m., § 56 odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku pro účely výkonu trestního opatření do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, soudu pro mládež, ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 Tm 2/2024-342, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2024 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 7. 2024, č. j. 81 T 199/2023-156, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek uvedl, že jednání týkající se poškozeného B. F. bylo nesprávně kvalifikováno jako pokus provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž soudy nevysvětlily, proč bylo přinejmenším stejně závažné jednání ve vztahu k M. F. kvalifikováno jako provinění ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Kriticky se dovolatel vyjádřil i k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, které podle něj nepodporují zvolené právní posouzení skutku. Podle názoru obviněného nedošlo k nekontrolovatelnému pádu poškozeného, ten naopak svůj pád kontroloval tak, že se vůbec neudeřil do hlavy, ani při menší dopadové intenzitě. Zdůraznil, že zjištěná zranění B. F. neodpovídají mechanismu jeho podtržení a následnému pádu ze schodů. V tomto ohledu se tedy podle něj odvolací soud nevypořádal s námitkami obsaženými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 27. 11. 2024, č. j. 4 Tmo 29/2024-515, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve vztahu k dovolatelem označené sporné právní kvalifikaci [pokus těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku] uvedl, že je rozhodující, zda úmysl pachatele směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví, přičemž zdůraznil, že závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a logicky z nich vyplynout, přičemž okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat nepřímo z okolností objektivní povahy. Z rozhodnutí soudu prvního stupně je přitom podle státního zástupce zřejmé, že příslušné závěry byly učiněny na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V případě fyzického napadení poškozeného B. F. došlo ze strany obviněného k silnému úderu do hrudi poškozeného na horní části schodiště, kdy poškozený byl skopnut ze schodů tak, že padal dozadu dolů, aniž by byl schopen tento pád kontrolovat. Příslušný znalec, který byl navíc slyšen i v rámci hlavního líčení, i když připustil, že způsobené zranění na těle poškozeného bylo lehkého charakteru, setrval na závěru, že závažná zranění mohla vzniknout. Jednání obviněného tak směřovalo k závažnějšímu následku v oblasti zdraví, k čemuž nedošlo jen náhodou bez ovlivnění ze strany dovolatele. Naproti tomu v případě napadení poškozeného M. F. jednal obviněný tak, že jej strhl za nohy v horní části schodiště směrem k sobě, v důsledku čehož tento poškozený spadl nejprve na záda a následně se skutálel dolů ze schodů. U tohoto poškozeného bylo objektivizováno mimo jiné zranění v podobě zlomeniny prstu na noze, které jej omezovalo v obvyklém způsobu života, zejména při chůzi a v práci. Byla mu proto vystavena nemocenská, a po jejím ukončení ještě nemohl tři měsíce vykonávat obvyklé činnosti na pracovišti. V tomto ohledu tedy zranění a omezení v obvyklém způsobu života z něj vyplývající zjevně přesahovalo dobu sedmi dnů, což je minimální doba, po kterou musí porucha zdraví při narušení obvyklého způsobu života trvat, aby porucha zdraví byla již považována za ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku. Tomu pak odpovídá kvalifikace skutku jako přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o tvrzení, že se odvolací soud nevypoř