8 Tdo 573/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 573/2025-1554 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání obviněné Z. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 279/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 58/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněná Z. V. (dále zpravidla jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2024, č. j. 1 T 58/2023-1400, uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, v právní moci dne 16. 1. 2024, byla podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, v právní moci dne 16. 1. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání obviněné Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 279/2024, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2024, č. j. 1 T 58/2023-1400, zrušil toliko ve výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a o náhradě škody, odsoudil obviněnou za tento trestný čin i za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, v právní moci dne 16. 1. 2024, podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost dle svých sil hradit poškozeným způsobenou škodu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 67 T 45/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 67 To 378/2023, v právní moci dne 16. 1. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedla, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, přičemž poukázala na 40 skutkových tvrzení, aby se k nim následně vyjádřila. V této souvislosti mj. poukázala na emailovou komunikaci mezi poškozenou a svědkem K.; poukázala na to, že mohla být tichou společnicí ve společnosti svědka K.; žádný dodatek ke smlouvě o zápůjčce ze dne 12. 8. 2014 nebyl uzavřen a rozebrala také skutková tvrzení stran využití finančních prostředků. Dále uvedla, že nebyly provedeny jí navrhované důkazy, a že její jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako trestný čin. V této souvislosti argumentovala tím, že soudy nižších stupňů nezkoumaly naplnění jednotlivých znaků trestného činu. Obviněná má za to, že v řízení nebylo prokázáno či zkoumáno, že by někoho uvedla v omyl, využila něčího omylu, nebo že by zamlčela podstatné skutečnosti. Poukázala na to, že poškozená mohla být informovaná o jejích exekucích a neexistenci jejího bankovního účtu a peníze byly poskytnuty ve prospěch svědka K. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně i soudu nalézacího a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ve věci rozhodl sám. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že přestože je dovolání obviněné rozsáhlé, tak jeho podstatná část je pouze nesouhlasnou polemikou s dílčími skutkovými závěry soudů. Státní zástupce má za to, že pokud je na skutková zjištění nazíráno v úplnosti, nelze dospět k jinému závěru než takovému, že obviněná na úkor poškozené pod nepravdivou záminkou vylákala částku v celkové výši 5 000 000 Kč, přičemž nemohlo být v jejích silách dodržet předmětnou smlouvu o zápůjčce, když sama byla zatížena exekucemi, a to ani za situace, kdy by skutečně byla tichou společnicí. Státní zástupce dále uvedl, že obviněná předstírala, že vylákané finanční prostředky budou užity pro lukrativní investice do oblasti dentální medicíny, a to přesto, že si byla vědoma toho, že tímto způsobem využity nebudou, ale že je použije jiným způsobem pro vlastní potřebu. Státní zástupce má za to, že v dokazování provedeném nalézacím soudem nelze identifikovat takovou nesrovnalost anebo nelogičnost, jež by mohla zakládat dovolatelkou namítaný zjevný rozpor v dokazování, přičemž na této skutečnosti ničeho nemění ani skutečnost, že nebyla zcela objasněna role svědka Z. K. Nesouhlasně se státní zástupce vyjádřil také k námitkám stran návrhů na doplnění dokazování, ke kterým uvedl, že u návrhu na provedení důkazu diářem poškozené se nemůže jednat o důkaz opomenutý, neboť soudy se tímto důkazem zabývaly a relevantně dovodily, že se jedná o důkaz nadbytečný. K navrhovaným důkazům o údajných vztazích poškozené a svědka K. pak uvedl, že takové důkazy nemají bezprostřední vztah k předmětu řízení, a i kdyby bylo prokázáno, že mezi poškozenou a svědkem docházelo k obchodní spolupráci, nejde o podstatný důkaz, na němž by bylo možné vystavět rozhodná skutková zjištění. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. 5. V replice k vyjádření státního zástupce dovolatelka zdůraznila, že se se závěry státního zástupce ve vyjádření uvedenými nemůže smířit, tyto jsou zcela nedostatečně zdůvodněné neodpovídající realitě, když v něm (vyjádření) nebylo ani adekvátně reagováno např. na postavení svědka K., její postavení coby tiché společnice, případně byl odmítnut návrh na doplnění dokazování obstaráním diáře poškozené. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor