8 Tdo 592/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 592/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 7. 2025 Spisová značka:8 Tdo 592/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.592.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Hodnocení důkazů In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1,2,3 písm. a,c) alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 592/2025-466 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 Tmo 9/2025-379, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný mladistvý AAAAA (dále zpravidla jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 16. 10. 2024, č. j. 49 Tm 1/2024-337, uznán vinným proviněním znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku za užití § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. m.). Za toto provinění (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 24 odst. 1 z. s. m., odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle § 31 odst. 4 z. s. m. vykoná odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání mladistvého Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a usnesením ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 Tmo 9/2025-379, podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Mladistvý podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že se především soud prvního stupně nevypořádal s důkazy, které měl k dispozici, resp. se s nimi vypořádal špatně, když vycházel pouze z výpovědí poškozených, byť podpořených „svědectvím znalkyň z oboru psychiatrie“. Ostatní důkazy podle něj již vyznívaly v jeho prospěch, případně nepodporovaly verzi výpovědí poškozených. Výpovědi poškozených označuje za nevěrohodné, když k uvedené otázce jejich věrohodnosti předkládá své úvahy, proč tyto jejich výpovědi považuje za nevěrohodné (např. nezletilí chlapci se každý den koupali a nikdo z příbuzných si ničeho nevšiml; nikde nebyla nalezena žádná stopa DNA; s ohledem na nedobrovolnost styku by po takovém aktu musela být chůze poškozených obtížná a bolestivá; poškozený se vrátil z jízdy na kole bez jakýchkoliv příznaků prožitého traumatu, druhý měl bezproblémově lézt na balíky slámy). Dále poukazuje na znalecký posudek z oboru sexuologie ke své osobě, který u něj neshledal žádnou úchylku. Vyjádřil své přesvědčení, že bylo postupováno v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Trestní opatření, které mu bylo uloženo považuje za nepřiměřené, neboť i dozorující státní zástupkyně navrhovala trestní opatření odnětí svobody odložené na zkušební dobu, avšak soud prvního stupně podlehl atmosféře ve společnosti při jeho ukládání. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc zmíněnému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky v něm obsažené jsou obsahově totožné s jeho obhajobou, na kterou soudy nižších stupňů zákonu odpovídajícím způsobem reagovaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Námitky, které mladistvý v dovolání prezentuje v žádném případě podle státního zástupce nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nenaplňují ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného ve formě řečnických otázek neuplatňují žádný z dovolacích důvodů státním zástupcem zmíněných, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání mladistvého je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). III. Důvodnost dovolání 9. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně uvést, že námitky, které dovolatel uplatnil v tomto mimořádném opravném prostředku, jsou obsahově shodné s argumentací – obhajobou uplatněnou v rámci jeho odvolání. Poukazoval na to, že soudy rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo; jeho vina nebyla prokázána; soud prvního stupně vycházel z výpovědí poškozených; důkazy, které vyznívaly v jeho prospěch soud nebral v úvahu; poškozené příbuzní každý den koupali, přesto si ničeho nevšimli; po takovém styku by museli mít poškození problémy např. s jízdou na kole; znalec z oboru sexuologie neshledal u obviněného žádnou úchylku atd. Obsahově shodnými námitkami – argumentací mladistvého se řádně zabýval nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku, zejména pak v části svých hodnotících úvah k provedeným důkazům (viz str. 18 – 21 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud na ně reagoval zejména v bodech 11. až 16. odůvodnění svého usnesení. V souvislosti s problemat