8 Tdo 60/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 60/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 60/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.60.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pojistný podvod Pokus trestného činu Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 210 odst. 1,5 písm. c) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1430/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 60/2026-761 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, která podali obviněný P. J., a obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2025, č. j. 10 To 139/2025-699, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 123/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný P. J. (dále zpravidla jen „obviněný J.“, příp. „dovolatel J.”) byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 2. 2025, č. j. 2 T 123/2023-641, uznán vinným zločinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 210 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, přičemž podle § 84 tr. zákoníku byl nad obviněným J. vysloven dohled a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušení doba v trvání 3 (tří) roků. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla dále obviněnému J. uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil poškozené škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši denní sazby 1000 Kč, tj. 100 000 (sto tisíc) Kč. 2. Týmž rozsudkem byl spoluobviněný M. M. (dále zpravidla jen „obviněný M.“, příp. „dovolatel M.”) uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci ke zločinu pojistného podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný M. podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, přičemž podle § 84 tr. zákoníku byl nad obviněným M. vysloven dohled a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušení doba v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb ve výši denní sazby 500 Kč, tj. 25 000 (dvacet pět tisíc) Kč. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 2. 2025, č. j. 2 T 123/2023-641, podali obvinění odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2025, č. j. 10 To 139/2025-699, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný J. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V rámci uplatněných námitek zejména uvedl, že byl odsouzen za skutek, který nebyl předmětem obžaloby, čímž soudy obou stupňů porušily zásadu totožnosti skutku. Podle dovolatele obžaloba vymezovala jediný skutek související s tvrzeným nepravdivým popisem dopravní nehody z července 2022. Naproti tomu soud prvního stupně jej uznal vinným zcela novým jednáním, které v obžalobě nebylo uvedeno. Na podporu svých argumentů pak v dovolání provedl shrnutí vývoje dané trestní věci a poměrně rozsáhlý rozbor svých závěrů s odkazem na judikaturu, která měla být aplikována. Dále namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, kdy podle něj soudy ignorovaly časové údaje, svědecké výpovědi, fotodokumentaci, rozpory v odborných vyjádřeních aj. Podle obviněného J. jsou znalecké posudky neúplné, nepřezkoumatelné a nesouladné s objektivními podklady. Soudy pak podle něj měly z důvodu uvedených rozporů ustanovit revizního znalce. Závěrem svého dovolání výslovně uvedl, že „co do jednotlivých dílčích hodnocení důkazů a jednotlivých argumentů obhajoby odkazuje na své dvě předchozí odvolání a závěrečnou řeč svého obhájce pronesenou u odvolacího soudu ze dne 19. 8. 2025“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2025, č. j. 10 To 139/2025-699, jakož i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 2. 2025, č. j. 2 T 123/2023-641, včetně všech navazujících rozhodnutí, a aby věc v potřebném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 5. Proti témuž usnesení Krajského soudu v Praze podal dovolání prostřednictvím obhájce rovněž spoluobviněný M. s tím, že uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci námitek uvedl, že soudy učinily celou řadu skutkových zjištění, avšak některá z nich nevzaly v úvahu v rámci hodnocení vůbec a některá nesprávně interpretují. V provedeném dokazování podle dovolatele rovněž chybí taková zjištění a důkazy, o něž by bylo možné zákonným způsobem opřít závěr o vině. V této souvislosti zdůraznil, že v řízení nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to doplnění znaleckého posudku či alespoň doplnění výslechu znalce Ing. Miroslava Tesaře týkající se aktivace airbagu u předmětného vozidla. Dále namítl, že soudy nezohlednily jeho subjektivní vnímání dopravní nehody. Uvedl, že v důsledku stresu a dynamiky nehodového děje mohl náraz do terénní překážky či jiný úder vnímat jako vzájemný střet vozidel. Pokud byl přesvědčen, že ke střetu došlo, nemohl jednat v úmyslu spáchat daný trestný čin. V této souvislosti dále uvedl, že údaj o tom, zda došlo či nedošlo ke střetu vozidel, není pro pojistné plnění podstatný, neboť v daném případě došlo k totálnímu zahoření obou vozidel včetně nákladu. Důležité podle něj je, že došlo k dopravní nehodě a s ní spojeným vznikem škody. Za takové situace tak nedošlo k naplnění skutkové podstaty žádného trestného činu. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2025, č. j. 10 To 139/2025-699, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 2. 2025, č. j. 2 T 123/2023-641, a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Případně navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. a obviněného zprostil obžaloby. I tento obviněný vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. 6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že dovolání obou obviněných jsou založena na doslovném opakování námitek, které se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Ve vztahu k dovolání obviněného J. pak zmínil nepřesnosti týkající se označení dovolacích důvodů. Státní zástupce dále poukázal na poznámku obsaženou na str. 24 dovolání, kde dovolatel J. odkázal na své 2 předchozí odvolání a závěrečnou řeč obhájce, což státní zástupce považuje s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 5 Tdo 592/2015, 8 Tdo 940/2010) za nepřípustné a k této části dovolání tak podle něj nelze přihlížet. Pokud jde o námitky obviněného M. týkající se opomenutých důkazů, zmínil, že dokazování realizované soudem prvního stupně považuje za úplné a bezvadné, s tím, že v jeho rámci byly provedeny všechny klíčové důkazy pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí s tím, že skutková zjištění jsou založena na podkladě řádně obstaraných, provedených a procesně použitelných důkazů. Navíc soud prvního stupně se věnoval požadavku obviněného M. na doplnění znaleckého posudku Ing. Tesaře v bodě 14 a 48 svého rozsudku, v nichž reagoval na důkazní návrhy obviněných. Ve vazbě k těmto námitkám státní zástupce uvedl, že doplnění uvedeného posudku považuje v souladu se závěry soudů za nadbytečné. Stejně tak považuje za neopodstatněné námitky dovolatele M., že i kdyby bylo prokázáno, že ke vzájemné