8 Tdo 619/2021 – Nejvyšší soud

8 Tdo 619/2021-978 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání obviněného K. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 28/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 29 T 28/2020, byl obviněný K. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, byl podle § 143 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. K., I. Š., M. Š. a E. Š. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku podali obviněný a poškození M. K., I. Š., M. Š. a E. Š. odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené M. K. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině a náhradě škody ohledně poškozených M. Š., I. Š. a E. Š. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný K. M. byl i za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, odsouzen podle § 143 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené M. K., nar. XY, bytem XY, „škodu ve výši 87 626 Kč za bolestné ve smyslu § 2958 občanského zákoníku“ (správně „náhradu nemajetkové újmy“). Odvolání poškozených M. Š., I. Š. a E. Š. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 13. 3. 2018 v 14:36 hodin v XY, ulice XY, ve směru od ulice XY, v pravém jízdním pruhu, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Fabia, RZ XY, které měl půjčeno od majitelky vozidla, neteře B. M., nar. XY, se kterým vjel rychlostí nejméně 43 km/h na přechod pro chodce v ulici XY u zastávky tramvaje „Obchodní centrum H.“, ačkoli na světelném signalizačním zařízení svítil pro přijíždějící vozidla ve dvou jízdních pruzích ve shodném směru signál s červeným světlem „Stůj“ a na přechod pro chodce již z obou stran vstoupili do vozovky chodci, v prostoru přechodu pro chodce se čelně střetl levou přední částí vozidla se skupinkou chodkyň, poškozených O. Š., nar. XY, M. H., nar. XY, I. F., nar. XY, a M. K., nar. XY, které přecházely vozovku zleva doprava, kdy v levém jízdním pruhu ve shodném směru již zastavilo před přechodem pro chodce motorové vozidlo, pro které měl omezený výhled na levou část přechodu pro chodce, přesto v době cca 1,3 sekundy před střetem v místech 14,5 metru před přechodem pro chodce učinil vyhýbací manévr směrem vlevo, aby se vyhnul skupině chodců přecházejících z pravé strany, aniž by začal brzdit, místo aby před přechodem pro chodce zastavil, ačkoli vzhledem k rychlosti, kterou jel, a vzdálenosti, ve které se nacházel v době změny světelného signálu, mohl vozidlo včas zastavit, čímž porušil důležité povinnosti vyplývající z postavení řidiče, stanovené v § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. f) a § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), podle kterých byl povinen sledovat situaci v provozu na pozemní komunikaci, neohrozit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, před kterým byl povinen vozidlo zastavit z důvodu pohybu chodců a z důvodu signálu s červeným světlem „Stůj“, čímž způsobil poškozené O. Š. a poškozené M. H. mnohočetná zranění, na jejichž následky na místě zemřely, poškozené I. F., byť nedošlo ke střetu s vozidlem, způsobil zlomeninu dolní části vřetenní kosti vlevo se zkratem a úhlovým posunem a podvrtnutí a natažení měkkých tkání krční a bederní páteře, čímž byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů, a poškozené M. K. způsobil kožní oděrky v oblasti pravého předloktí, vícečetné podkožní krevní výrony v oblasti lokte, zlomeninu vnitřního hrbolu holenní kosti vlevo s prolomením kloubní plochy, odlomení hlavičky lýtkové kosti vlevo, nitrokloubní zlomeninu dolní části vřetenní kosti s odlomením bodcovitého výběžku loketní kosti s výrazným úhlovým posunem a luxační zlomeniny zevního a vnitřního kotníku vpravo s vykloubením hlezenní kosti s nutností operačního zákroku, čímž byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl porušení práva na spravedlivý proces. 5. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení hodnotily skutkový stav zcela izolovaně, když k závěrům o zavinění dospěly na základě jednoho ze znaleckých posudků, aniž by přihlížely k ostatním skutečnostem, které v trestním řízení vyšly najevo (včetně ostatních znaleckých posudků – a to posudků opatřených orgány činnými v trestním řízení – a svědeckých výpovědí). Odvolací soud dovodil, že mohl a měl předvídat, že může skutek spáchat, jelikož si údajně měl být vědom svých zdravotních potíží, které mohly vést ke ztrátě vědomí a/nebo vidění. Uvedené tvrzení je ale v kontextu provedeného dokazování neudržitelné a natolik rozporné, že zakládá neústavnost napadeného rozhodnutí. Na zavinění soud usuzoval z toho, že jednání obviněného nebylo motivováno zdravotní indispozicí, a že i pokud by zde zdravotní indispozice byla, obviněný měl ztrátu vědomí či vidění předvídat. Obě teze jsou podle názoru obviněného vyloučeny, neboť neodpovídají provedenému dokazování. Pokud jde o první z nich, poznamenal, že znalec z oboru zdravotnictví MUDr. Josef Effler jednoznačně konstatoval, že zdravotní komplikace uváděné obviněným by s velkou pravděpodobností ovlivnily jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Podle mínění dovolatele by se tato skutečnost měla projevit ve výroku o vině. Závěry znaleckého posudku z oboru dopravy zase vyvrací tvrzení znalce MUDr. Josefa Efflera o zmáčknutí plynu namísto brzdy. Úvaha odvolacího soudu, že pokud si obviněný na indispozici nevzpomíná, tak k ní nedošlo, je zcela nekorektní s ohledem na obecně známé mechanismy fungování vědomí (okamžiky nevědomí si lidská paměť nepamatuje). Obviněný doplnil, že již před nalézacím soudem navrhoval výslech S. P., která zpracovala lékařskou zprávu, o kterou se opíral i znalecký posudek MUDr. Josefa Efflera, a to z důvodu, že obsah této zprávy obviněný od počátku rozporoval. Nalézací soud, který navrhovaný důkaz neprovedl, zasáhl do práva obviněného na spravedlivý proces. Odvolací soud pak tento důkaz zhodnotil jako nadbytečný přesto, že je zásadní pro přezkoumání úvah, na kterých je založena otázka zavinění. 6. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, jak