8 Tdo 619/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 619/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 8. 2021 Spisová značka:8 Tdo 619/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.619.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 619/2021-978 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání obviněného K. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 28/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 29 T 28/2020, byl obviněný K. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, byl podle § 143 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. K., I. Š., M. Š. a E. Š. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku podali obviněný a poškození M. K., I. Š., M. Š. a E. Š. odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené M. K. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině a náhradě škody ohledně poškozených M. Š., I. Š. a E. Š. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný K. M. byl i za sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, odsouzen podle § 143 odst. 4 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 4 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené M. K., nar. XY, bytem XY, „škodu ve výši 87 626 Kč za bolestné ve smyslu § 2958 občanského zákoníku“ (správně „náhradu nemajetkové újmy“). Odvolání poškozených M. Š., I. Š. a E. Š. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 13. 3. 2018 v 14:36 hodin v XY, ulice XY, ve směru od ulice XY, v pravém jízdním pruhu, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Fabia, RZ XY, které měl půjčeno od majitelky vozidla, neteře B. M., nar. XY, se kterým vjel rychlostí nejméně 43 km/h na přechod pro chodce v ulici XY u zastávky tramvaje „Obchodní centrum H.“, ačkoli na světelném signalizačním zařízení svítil pro přijíždějící vozidla ve dvou jízdních pruzích ve shodném směru signál s červeným světlem „Stůj“ a na přechod pro chodce již z obou stran vstoupili do vozovky chodci, v prostoru přechodu pro chodce se čelně střetl levou přední částí vozidla se skupinkou chodkyň, poškozených O. Š., nar. XY, M. H., nar. XY, I. F., nar. XY, a M. K., nar. XY, které přecházely vozovku zleva doprava, kdy v levém jízdním pruhu ve shodném směru již zastavilo před přechodem pro chodce motorové vozidlo, pro které měl omezený výhled na levou část přechodu pro chodce, přesto v době cca 1,3 sekundy před střetem v místech 14,5 metru před přechodem pro chodce učinil vyhýbací manévr směrem vlevo, aby se vyhnul skupině chodců přecházejících z pravé strany, aniž by začal brzdit, místo aby před přechodem pro chodce zastavil, ačkoli vzhledem k rychlosti, kterou jel, a vzdálenosti, ve které se nacházel v době změny světelného signálu, mohl vozidlo včas zastavit, čímž porušil důležité povinnosti vyplývající z postavení řidiče, stanovené v § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. f) a § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), podle kterých byl povinen sledovat situaci v provozu na pozemní komunikaci, neohrozit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, před kterým byl povinen vozidlo zastavit z důvodu pohybu chodců a z důvodu signálu s červeným světlem „Stůj“, čímž způsobil poškozené O. Š. a poškozené M. H. mnohočetná zranění, na jejichž následky na místě zemřely, poškozené I. F., byť nedošlo ke střetu s vozidlem, způsobil zlomeninu dolní části vřetenní kosti vlevo se zkratem a úhlovým posunem a podvrtnutí a natažení měkkých tkání krční a bederní páteře, čímž byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů, a poškozené M. K. způsobil kožní oděrky v oblasti pravého předloktí, vícečetné podkožní krevní výrony v oblasti lokte, zlomeninu vnitřního hrbolu holenní kosti vlevo s prolomením kloubní plochy, odlomení hlavičky lýtkové kosti vlevo, nitrokloubní zlomeninu dolní části vřetenní kosti s odlomením bodcovitého výběžku loketní kosti s výrazným úhlovým posunem a luxační zlomeniny zevního a vnitřního kotníku vpravo s vykloubením hlezenní kosti s nutností operačního zákroku, čímž byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 5 To 321/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl porušení práva na spravedlivý proces. 5. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení hodnotily skutkový stav zcela izolovaně, když k závěrům o zavinění dospěly na základě jednoho ze znaleckých posudků, aniž by přihlížely k ostatním skutečnostem, které v trestním řízení vyšly najevo (včetně ostatních znaleckých posudků – a to posudků opatřených orgány činnými v trestním řízení – a svědeckých výpovědí). Odvolací soud dovodil, že mohl a měl předvídat, že může skutek spáchat, jelikož si údajně měl být vědom svých zdravotních potíží, které mohly vést ke ztrátě vědomí a/nebo vidění. Uvedené tvrzení je ale v kontextu provedeného dokazování neudržitelné a natolik rozporné, že zakládá neústavnost napadeného rozhodnutí. Na zavinění soud usuzoval z toho, že jednání obviněného nebylo motivováno zdravotní indispozicí, a že i pokud by zde zdravotní indispozice byla, obviněný měl ztrátu vědomí či vidění předvídat. Obě teze jsou podle názoru obviněného vyloučeny, neboť neodpovídají provedenému dokazování. Pokud jde o první z nich, poznamenal, že znalec z oboru zdravotnictví MUDr. Josef Effler jednoznačně konstatoval, že zdravotní komplikace uváděné obviněným by s velkou pravděpodobností ovlivnily jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Podle mínění dovolatele by se tato skutečnost měla projevit ve výroku o vině. Závěry znaleckého posudku z oboru dopravy zase vyvrací tvrzení znalce MUDr. Josefa Efflera o zmáčknutí plynu namísto brzdy. Úvaha odvolacího soudu, že pokud si obviněný na indispozici nevzpomíná, tak k ní nedošlo, je zcela nekorektní s ohledem n