8 Tdo 62/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 62/2025-258 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. T. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 13 To 142/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 78/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 1 T 78/2023, byl obviněný D. T. N. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit škodu způsobenou trestnou činností. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných Q. H. T. a V. T. T. Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému AAAAA (pseudonym) škodu v výši 1 500 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla V. S. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil těchto přečinů tím, že v době okolo cca 20:10 hodin dne 19. 7. 2023 v obci XY v ulici XY, nedaleko objektu č. p. XY, soudní obvod XY, obviněný Q. H. T. nejprve sám fyzicky napadl poškozeného mladistvého AAAAA, který přicházel uvedenou ulicí k místní prodejně Smíšeného zboží s tím, že s pantoflem v napřažené ruce se rozběhl proti poškozenému, který jej v reakci zblízka vystříkal pepřovým sprejem, přičemž obviněný Q. H. T. doběhl zpět do prodejny pro lať a rozběhl se za utíkajícím poškozeným, kterého doběhl v ulici XY u rodinného domu č. p. XY (vzdálenost cca 110 metrů), kde ho opakovanými údery latí do zad a rukou srazil na zem a dále pokračoval údery latí zejména do levé horní končetiny, hlavy, poté k místu doběhli obvinění V. T. T. a D. T. N., kteří poškozeného fyzicky napadli opakovanými údery rukou a loktů a kopy nohou do zad, horních končetin a hlavy, v útoku, který trval cca 5 minut, pokračovali do doby, než z domu č. p. XY ve XY vyšla ven J. H., před kterou všichni obvinění z místa útoku utekli, přičemž obvinění společným fyzickým útokem poškozenému způsobili zranění spočívající v drobných hematomech v obličeji, na horních končetinách a v pruhovitém zarudnutí kůže mezi lopatkami, zranění si vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici XY, odkud byl poškozený po ošetření propuštěn do domácího léčení, s doporučením vést klidný způsob života po dobu obtíží, a společným jednáním obviněných mu byla způsobena škoda v celkové výši 1 500 Kč na třech odlomených kovových zámečcích stálých rovnátek v jeho dolní čelisti. 3. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni tři obvinění odvoláním, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 13 To 142/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 13 To 142/2024, podal obviněný D. T. N. (dále také „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel v konkrétní rovině namítl, že odvolací soud nepřípustně v rozporu s ustanovením § 206c odst. 8 tr. ř. v bodě 10. odůvodnění napadeného usnesení v jeho neprospěch přihlédl k prohlášení viny dovolatele učiněnému během hlavního líčení konaného dne 20. 12. 2023, ačkoli soud prvního stupně rozhodl o tom, že takové prohlášení viny nepřijal. Skutková zjištění soudů představují porušení základního ústavně garantovaného práva dovolatele na spravedlivý proces, neboť jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nemají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Dovolatele nebylo možno odsoudit za přečin výhradně na základě skutečnosti, že se na místě maximálně nacházel, avšak do konfliktu se prokazatelně nijak nezapojil. 6. Z dokazování před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že na místě mimo spoluobviněných sice byla ještě třetí osoba, nicméně podle výpovědi svědkyně J. H. se tato třetí osoba do konfliktu nijak nezapojovala, respektive stála na takovém místě, že na poškozeného vůbec nemohla dosáhnout. Sám dovolatel svou účast na závadovém jednání popřel. Podobně neurčitě ve vztahu k jeho osobě se vyjádřil i poškozený. Uzavírá-li odvolací soud v bodě 10., že poškozeného měla napadnout ještě třetí osoba a musel to tak být nutně dovolatel, nemá takový závěr oporu v provedených důkazech, současně je i v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Soud prvního stupně podle názoru dovolatele v odůvodnění napadeného rozsudku nehodnotil provedené důkazy ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Kromě extrémního rozporu závěrů soudů obou stupňů s provedenými důkazy, důkazní postup v rozporu s ustanovením § 206c odst. 8 tr. ř. obviněný namítl rovněž nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání. K tomu svou argumentaci blíže dále nerozvinul. 7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož, rozhodnutí jde, aby věc znovu projednal a rozhodl. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že obviněný doslovně opakuje námitky prolínající se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Obviněným přednesené výhrady sice lze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s jistou dávkou tolerance podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Státní zástupkyně měla za to, že soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž ohledně formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. Jednání všech obviněných bylo prokázáno především výpovědí poškozeného mladistvého AAAAA, který podrobně popsal, jak a proč se za ním nejprve obviněný Q. H. T. s pantoflem v napřažené ruce rozběhl, proč vůči obviněnému užil pepřový sprej a jak se poté obviněný vrátil zpět do prodejny, aby zde vzal lať, výslovně uvedl, že dřevěnou, a s touto se za poškozeným rozběhl, jakým způsobem jej poté obviněný uvedenou latí opakovaně mlátil do zad a rukou a jakým způsobem jej následně srazil na zem, kde v útocích vůči tělu poškozeného pokračoval, a popsal i to, jak k místu následně doběhli další muži a zde jej údery rukou, lokty a kopy do zad, horních končetin a hlavy všichni tři napadali. Dále jednání všech tří obviněných svědčí i výpověď svědkyně J. H., ze které vyplynulo, že na fyzickém napadání poškozeného, kterého viděla natlačeného na jejích vratech, se podílely celkem tři osoby. Správně odvolací soud konstatoval, že z postoje všech tří obviněných u hlavního líčení bylo zřejmé, že jejich úmysl směřoval k prohlášení viny podle § 206a odst. 1 tr. ř., tedy že souhlasili s popisem skutku specifikovaným v návrhu na potrestání a jeho právní kvalifikací, jakož i s navrhovaným postihem, nicméně soud prvního stupně jejich prohlášení nepřijal. Jednání obviněného D. T. N., jakož i dalších obviněných bylo provedeným dokazováním prokázáno, použitá právní kvalifikace je přiléhavá. Rozsudek soudu prvního stupně není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. 9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b ods