8 Tdo 630/2022 – Nejvyšší soud

8 Tdo 630/2022-2653 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání obviněného I. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 11 To 238/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 142/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. Š. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 3 T 142/2020, byl obviněný I. Š. uznán vinným v bodě I. pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v bodě II. přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil zkráceně tím, že I. jako jednatel společností S. s., IČ: XY (dále jako „společnost S.“) a společnosti I. P, IČ: XY (dále jako „společnost I.“), obě se sídlem XY, jako osoba plně fakticky odpovědná za finanční a daňové záležitosti uvedených společností registrovaných k dani z přidané hodnoty (dále jako „DPH“), když obě společnosti jsou v této věci rovněž obviněnými právnickými osobami, a obě měly povinnost podávat daňová přiznání k této dani čtvrtletně, společnost S. od 24. 2. 2012, a společnost I. od 17. 5. 2006, jednáním obviněného I. Š., který v postavení jediného jednatele v rozhodné míře určoval postup obou společností vůči orgánům finanční správy, v rámci jejich podnikatelské činnosti a v jejich prospěch 1. v úmyslu zkrátit DPH v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 235/2004 Sb.“), v daňovém přiznání k DPH za období 1. čtvrtletí 2016 společnosti S. podaném dne 2. 5. 2016 Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, územnímu pracovišti v XY, v němž vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 27.637 Kč, kterou uhradil, a v dodatečném daňovém přiznání k DPH za období 1. čtvrtletí 2016 podaném dne 11. 5. 2016, v němž vykázal povinnost ve výši 33.534 Kč, kterou neuhradil, neoprávněně uplatnil nárok na vyšší odpočet DPH u přijatého zdanitelného plnění vykázaného na vstupu tím, že do podkladů k daňovému přiznání vědomě zařadil dvakrát  doklad o přijaté platbě č. 2391500569 ze dne 5. 1. 2016 (zaevidovaný pod č. FP161100002 dne 13. 1. 2016 a č. FP16100009 dne 15. 3. 2016), dodavatel společnost C. v celkové částce 907.500 Kč, základ daně 750.000 Kč, DPH v základní sazbě 21 % 157.500 Kč, předmět plnění: daňový doklad k záloze č. 2301500569 uhrazené dne 5. 1. 2016, ačkoli si jako jediný disponent k účtu č. XY, ze kterého byla dne 4. 1. 2016 platba ve výši 907.500 Kč odeslána, musel být vědom, že platbu v takové výši odesílal pouze jedenkrát a nemůže být tedy u správce daně uplatněn nárok na vrácení DPH z tohoto plnění dvakrát, a zároveň v tomto daňovém přiznání nepřiznal (zatajil) a neodvedl daň na výstupu ve snížené sazbě 15% ze třech uskutečněných zdanitelných plnění tím, že vědomě nezařadil do daňového tvrzení: tržby ze vstupného na koncert Lucie Bílé, který se konal dne 12. 3. 2016 v Domě kultury města XY, které byly připsány na účet společnosti S. č. XY, ve výši 285.550 Kč, základ daně 248.314,28 Kč, DPH ve snížené sazbě 15 % 37.235,72 Kč, tržby ze vstupného na koncert Lucie Bílé, který se konal dne 13. 3. 2016 v Městském divadle v XY, které byly připsány na účet společnosti S. č. XY, ve výši 238.400 Kč, základ daně 207.312,64 Kč, DPH ve snížené sazbě 15 % 31.087,36 Kč, a tržby ze vstupného na koncert Václava Neckáře & Bacilů, který se konal dne 8. 1. 2016 v Divadle XY, které byly připsány na účet společnosti S. č. XY, přičemž tržby za vstupenky činily celkem 161.180 Kč, základ daně 140.162,13 Kč, daň ve snížené sazbě 15 % 21.017,87 Kč, čímž za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2016 zkrátil DPH ve výši 246.841 Kč. 2. v úmyslu zkrátit DPH v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. nepodal přiznání k DPH za společnost S., nepřiznal a neodvedl daň na výstupu z jedenácti uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016, a to ani na výzvy k podání daňových přiznání, v důsledku čehož finanční úřad v souladu s § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 280/2009 Sb.“) předpokládal, že daňová povinnost je 0 Kč, ačkoli tato ve skutečnosti vznikla, a to na základě konkrétně uvedených dokladů, čímž  za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016 zkrátil DPH ve výši 615.300 Kč, 3. v úmyslu zkrátit DPH v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. nepodal přiznání k DPH za společnost I., nepřiznal a neodvedl daň na výstupu z jedenácti uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016, a to ani na výzvy k podání daňových přiznání, v důsledku čehož finanční úřad v souladu s § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. předpokládal, že daňová povinnost je 0 Kč, ačkoli tato ve skutečnosti vznikla, a to na základě konkrétně uvedených dokladů, čímž  za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016 zkrátil DPH ve výši 1.034.313 Kč, 4. v úmyslu zkrátit DPH v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. nepodal přiznání k DPH za společnost S., nepřiznal a neodvedl daň na výstupu z pěti uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2017, a to ani na výzvy k podání daňových přiznání, v důsledku čehož finanční úřad v souladu s § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. předpokládal, že daňová povinnost je 0 Kč, ačkoli tato ve skutečnosti vznikla, a to na základě konkrétně uvedených dokladů, čímž za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2017 zkrátil DPH ve výši 149.856 Kč, 5. v úmyslu zkrátit DPH v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. nepodal přiznání k DPH za společnost I., nepřiznal a neodvedl daň na výstupu ze šesti uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2017, a to ani na výzvy k podání daňových přiznání, v důsledku čehož finanční úřad v souladu s § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., předpokládal, že daňová povinnost je 0 Kč, ačkoli tato ve skutečnosti vznikla, a to na základě konkrétně uvedených dokladů, čímž  za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2017 zkrátil DPH ve výši 318.234 Kč. II. Obviněný I. Š. jako jednatel a jediný společník společnosti S., registrované k DPH u správce daně od 24. 2. 2012 s povinností od 1. 4. 2018 podávat daňová přiznání k této dani měsíčně, jednáním obviněného, který v postavení jediného jednatele v rozhodné míře určoval postup společnosti vůči orgánům finanční správy v rámci její podnikatelské činnosti a ve prospěch této společnosti, v úmyslu zkrátit DPH, v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. nepodal přiznání k DPH za společnost S., nepřiznal a neodvedl daň na výstupu z jediného uskutečněného zdanitelného plnění za zdaňovací období duben 2018, a to ani na výzvy k podání daňových přiznání, v důsledku čehož finanční úřad v souladu s § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. předpokládal, že daňová povinnost je 0 Kč, ačkoli tato ve skutečnosti vznikla, a to na základě konkrétní vydané faktury v celkové výši 1.300.750 Kč, čímž obviněný za zdaňovací období duben 2018 zkrátil DPH ve výši 225.750 Kč. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný I. Š. odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové částce 90.000 Kč. Rovněž bylo rozhodnuto o vině obviněných právnických osob společností S. a I., které byly uznány vinnými ve stejném rozsahu jako dovolatel, a bylo rozhodnuto i o jejich trestech. 3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 11 To 238/2021, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému I. Š., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že ho odsoudil podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, na jeho základě vytýkal nesprávné právní posouzení jemu za vinu kladených činů, protože soudy vadně posoudily subjektivní stránku zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 piěsm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, a neprovedly dostatečné dokazování, když neobjasnily všechny rozhodné skutečnosti určující pro správné právní závěry a odvolací soud tyto vady neodstranil. 5. Nesprávné právní závěry ohledně zavinění obviněný spatřoval v tom, že soudy v činu, jen