8 Tdo 639/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 639/2025-675 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2025, č. j. 9 To 9/2025-560, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 61/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný J. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2024, č. j. 1 T 61/2024-520, uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 47114975, se sídlem Drahobejlova 1404/4, 190 03 Praha 9 – Libeň, částku 5715 Kč, a poškozené A. K. na náhradě škody částku 14 295 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2024, č. j. 1 T 61/2024-520, byl z podnětu odvolání obviněného a poškozené A. K. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2025, č. j. 9 To 9/2025-560, a to ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ohledně poškozené A. K., a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené A. K. částku 11 046 Kč jako náhradu škody a částku 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. K. odkázána se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V rámci poměrně rozsáhlých námitek k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v posuzované věci je sporné, zda jeho jednání naplnilo objektivní stránku trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. V této souvislosti s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 3 Tdo 1160/2005, 4 Tdo 1110/2023, 7 Tdo 800/2022), rozebral pojem týrání, přičemž zdůraznil, že týráním není každé „společensky neakceptovatelné jednání (například nadávky, násilí v rámci partnerské hádky, zvláště, je-li oboustranné), ale to, které nese skutečně rysy trvalosti, a to nejen ve smyslu opakujících se vzájemných hádek, ale i týrání oběti pachatelem“. Dále zpochybnil výpověď poškozené, zejména z důvodu její nekonzistentnosti, kdy si až při hlavním líčení vzpomněla na další 4 incidenty, při nichž měla být napadena, a to ještě velmi vágně. V této souvislosti odmítl závěry odvolacího soudu, že mu poškozená neměla zájem uškodit, neboť po ukončení vztahu mu zadržovala nezákonně věci, jejichž vydání se musel domoci až podáním civilní žaloby. Stejně tak se poškozená odmítla dohodnout na splátkovém kalendáři ve vztahu k přiznané náhradě škody a nemajetkové újmy a požadovala jednorázovou úhradu. Rovněž vyjádřil své přesvědčení, že soudy jej zkrátily na jeho právech, když zamítly jeho návrh na doplnění dokazování prostřednictvím vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie za účelem zkoumání jeho věrohodnosti. Ve vztahu ke komunikaci s poškozenou prostřednictvím Messengeru uvedl, že komunikace probíhala i telefonicky a není vyloučeno, že v jejím průběhu došlo ke konfliktu, který se pak v messengerové komunikaci odrazil. Navíc odvolací soud neuvádí, z které konkrétní zprávy dospěl ke svým závěrům a ty jsou tak zcela nepřezkoumatelné. Odvolací soud v neprospěch obviněného a v rozporu se zásadou in dubio pro reo bagatelizuje podle něj, že poškozená měla sílu reagovat, měla sílu se vzepřít aj. Dovolatel podle svých slov jednal „žárlivě, cholericky, podezřívavě, a obecně řečeno neadekvátně, ale nebyl v žádném případě hnán ambicí ubližovat poškozené“. Pokud jde o zpracovaný znalecký posudek, ten podle dovolatele nesplňuje náležitosti stanovené obecně závaznými právními předpisy, neboť na jeho zpracování se podíleli 2 znalci zároveň, avšak bez jasného označení, kterou část každý ze znalců zpracoval. Soudem prvního stupně tak byl proveden důkaz, který nesplňuje zákonné požadavky. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že předmětné jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť je nepochybné, že oba aktéři se navzájem dopouštěli společensky škodlivého jednání. Zůstává tak otázkou, zda věc neměla být řešena civilní či přestupkovou cestou. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. 7 Tdo 725/2024, 7 Tdo 850/2022) uvedl, že v případě jeho jednání (i fyzického násilí) se nejedná o vyšší stupeň bezcitnosti a hrubosti a není tak naplněn znak týrání. Námitky uplatnil dovolatel i proti výši úhrady nemajetkové újmy, neboť odvolací soud zcela ignoroval skutečnost, že obviněný je po vážném zranění páteře a byl nucen požádat o přiznání nároku na invalidní důchod. Rovněž poukázal na nevhodnost výpočtu stanovené náhrady s odkazem na průměrnou měsíční mzdu, neboť jako automechanik nemá (neměl) příjem v této výši. Podané dovolání obviněný následně doplnil o rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. R-4.6.2025 – 425/900 716 2043. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2025, č. j. 9 To 9/2025-560, a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2024, č. j. 1 T 61/2024-520, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k novému projednání a rozhodnutí, příp. rozhodl o zproštění obžaloby. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy a poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k uplatněným námitkám předně uvedl, že dovolací argumentace kopíruje obhajobu obviněného uplatňovanou v rámci předchozích stádií trestního řízení a je vystavena na námitkách, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že je z podstatné části založeno na výhradách proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a proti závěrům, k nimž na základě takového hodnocení dospěly. V rámci uplatněných námitek dovolatel primárně realizuje vlastní výklad důkazů a formuje vlastní skutkové závěry. Uplatněné námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak podle státního zástupce s velkou mírou tolerance pod tento dovolací důvod spadají, nejsou však opodstatněné, neboť dokazování provedené soudem prvního stupně bylo úplné a bezvadné. Soudy obou stupňů v posuzované věci důkazní návrhy přednesené stranami nepominuly, podrobně se jimi zabývaly a vyhodnotily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci a případné neprovedení řádně zdůvodnily zjevnou nadbytečností. To se týká i požadavku dovolatele na zkoumání jeho osoby znalcem psychologem, které mělo být zaměřeno na hodnocení jeho věrohodnosti, neboť soudy se přiklonily k výpovědi poškozené, která je podporována celou řadou dalších důkazů. Soudy si navíc byly vědomy diametrálně rozdílných výpovědí poškozené a obviněného a přesvědčivě rozvedly důvody, pro které shledaly jako pravdivý popis událostí ze strany poškozené. Napadená rozhodnutí tak nejsou zatížena vadou opomenutých důkazů a za daných okolností nebylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak považoval státní zástupce za neopodstatněnou námitku, že v dané věci neměl být vyhotoven na osobu poškozené souhrnný znalecký posudek, neboť samotné vypracování společného znaleckého posudku jeho hodnotu nijak nedevalvuje a není důvodem pro jeho nepoužitelnost, neboť podstatné je, že jde o posudek renomovaných odborníků, kteří se přesvědčivě vyjádřili ke všem otázkám. Pokud jde o námitky týkající se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatel své protiprávní jednání podle státního zástupce umenšuje s poukazem na to, že se jednalo o vzájemné napadání, z j