8 Tdo 690/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 690/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2024 Spisová značka:8 Tdo 690/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.690.2024.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odvolání Prohlášení viny Dotčené předpisy:§ 206c tr. zákoníku § 246 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 690/2024-916 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To 11/2024-862, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 13/2023, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To 11/2024-862, ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného v části týkající se výroku o vině pod bodem 2) přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a ve výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 49 T 13/2023-848, které zůstaly tímto usnesením nedotčeny, - rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 49 T 13/2023-848, jímž byl obviněný pod bodem 2) uznán vinným přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Jinak zůstala napadená rozhodnutí nezměněna. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný J. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 49 T 13/2023-848, uznán vinným jednak zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jednak zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem výroby a nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku (viz výrok o vině pod bodem 1) a dále přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (viz výrok o vině pod bodem 2). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrocích citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) roků a pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci (specifikovaných ve výroku rozsudku) a o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Proti výroku o trestu podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2024 pod č. j. 5 To x11/2024-862 (x-patrně nesprávně), podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 5 To [x]11/2024-862, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. V předmětném dovolání poukazuje na pochybení soudu prvního stupně, které podle závěrů odvolacího soudu spočívalo v tom, že obviněného pod bodem 2) výroku rozsudku uznal vinným přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přestože obžaloba na něj byla podána pouze pro kvalifikaci podle § 186 odst. 1 tr. zákoníku a on nebyl upozorněn na případnou změnu k horšímu ve smyslu § 190 odst. 2 tr. ř. [tohoto upozornění se mu dostalo pouze ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1) výroku rozsudku]. V další části svého dovolání obsáhle cituje z rozhodnutí odvolacího soudu, aby mj. konstatoval, že s ohledem na tuto nesprávnou právní kvalifikaci mu byl uložen nepřiměřený trest odnětí svobody, zatímco při správném použití ustanovení zákona, tj. kvalifikaci jeho jednání pouze podle § 186 odst. 1 tr. zákoníku bylo možno použít ustanovení § 58 tr. zákoníku a mimořádně mu snížit trest odnětí svobody. Následně se v dovolání vrací k průběhu trestního stíhání, kdy mj. uvedl, že prohlásil svoji vinu, která byla soudem prvního stupně přijata, avšak soud prvního stupně jej neupozornil na možnost prohlášení viny ke každému skutku individuálně, pokud chtěl jeho jednání pod bodem 2) také překvalifikovat. Dále se zabývá vzájemným vztahem ustanovení § 206c odst. 2, 5, 7 tr. ř., § 245 odst. 1tr. ř., § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 314q odst. 3 písm. c) tr. ř. V závěru dovolání konstatuje, že v důsledku nesprávného přijetí viny soudem pod bodem 2) výroku o vině, mu byl uložen nesprávný trest, a proto je nutno, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, které je napadeno dovoláním, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně ohledně skutku pod bodem 2) výroku, dále aby zrušil rovněž výrok o trestu a soudu prvního stupně vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí ohledně skutku ad 2). 4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že z podaného dovolání vyplývá, že ve vztahu k výroku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně obviněný brojí vůči výroku o vině, avšak vzhledem k prohlášení viny obviněným a jejímu přijetí nalézacím soudem, považuje dovolání za nepřípustné, navíc za situace, kdy odvolací soud velmi podrobně a logicky vysvětlil, že sice výrok o vině ve vztahu k výroku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nebyl zcela správný, avšak s ohledem na okolnosti soudem zmíněné to nezpůsobilo vadu výroku o vině, tudíž ani následně nezaložilo přezkumnou povinnost odvolacího soudu z hlediska viny obviněného. Státní zástupce považuje trest uložený obviněnému za přiměřený, přičemž podmínky pro ukládání trestu při použití § 58 tr. zákoníku neshledal. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto znění je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz,