8 Tdo 724/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 724/2025-7725 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný S. P. a obviněná M. P., rozená S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 To 28/2025-7586, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 12/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá. Odůvodnění: 1. Obvinění S. P. a obviněná M. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, „dovolatel“, „obviněná“, „dovolatelka“ příp. jako „obvinění”) byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 2 T 12/2023-7395, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byli obvinění podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni (každý) k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byli (každý) podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl každému z obviněných dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu obchodní korporace či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní korporace či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní korporace včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 10 (deseti) let. Současně byl ve vztahu ke každému z těchto obviněných zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. 10 T 11/2018, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k niž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O nároku poškozené České republiky, zastoupené finančním úřadem na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. [Týmž rozsudkem byli spolu s obviněnými S. P. a M. P. odsouzení také obviněný M. V. a obviněný L. T., (obviněný M. V. odvolání nepodal; obviněný L. T. odvolání podal – viz níže bod 2) dovolání v předmětné trestní věci nepodal]. 2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 2 T 12/2023-7395, napadli obvinění a obviněný L. T. odvoláními, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 To 28/2025-7586, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedli, že soudy obou stupňů dospěly k závěru o jejich vině, aniž by spolehlivě zjistily skutkový stav věci. Vyhodnocení provedených důkazů (zejména svědectví a potvrzení o vykonávaných činnostech) bylo podle dovolatelů tendenční a nevyvážené. V rámci proběhlého trestního řízení nebyly podle jejich mínění dále provedeny důkazy týkající se realizované úklidové činnosti, tudíž nelze tvrdit, že šlo o fiktivní činnost. Stejně tak výše předmětných odměn byla podle obviněných v rámci daného odvětví zcela standardní. Z odůvodnění rozsudku dále nelze podle dovolatelů dovodit, že by jednali s vědomým úmyslem pomoci M. V. při zkrácení daně. Podle svých slov jednali v domnění výkonu reálné činnosti pro reálného zadavatele. Poukazují na to, že obhajoba ve věci navrhla řadu důkazů, které mohly potvrdit jimi skutečné vykonávání činností, soudy však tyto důkazy neprovedly buď vůbec, nebo je odmítly bez dostatečného vypořádání se s jejich důležitostí. S ohledem na shora uvedená pochybení došlo podle dovolatelů k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Závěrem podaného dovolání zdůraznili, že považují uložené tresty za nepřiměřené přísné. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 To 28/2025-7586, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 2 T 12/2023-7395, zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, příp., aby rozhodl o zproštění obžaloby či o uložení přiměřenějšího trestu. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k uplatněným námitkám předně uvedl, že v rámci dovolání obvinění nesprávně označili uplatněné dovolací důvody, neboť zcela zjevně postupovali podle znění trestního řádu účinného do 1. 1. 2022. V rámci uplatněných námitek podle státního zástupce vycházejí z jiného skutkového stavu, než zjistily oba soudy, což nespadá pod jakýkoliv dovolací důvod. V podaném dovolání podle státního zástupce totiž dovolatelé v obecné poloze vyjadřují svůj nesouhlas se skutkovými závěry, aniž by vznesli jakoukoliv výhradu týkající se existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a závěry z nich vyplývajícími. Obvinění dále tvrdí, že navrhli řadu důkazů, ty však popisují poměrně obecně, přičemž z protokolů o hlavním líčení nevyplývá, že by byl jakýkoliv konkrétní důkazní návrh vznesen, a to včetně návrhů na listinné důkazy. Dovolání rovněž neobsahuje žádné námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení, přičemž tento závěr se týká i námitky ohledně absence subjektivní stránky předmětného trestného činu. Ve vztahu k námitce týkající se nepřiměřenosti uložených trestů státní zástupce uvedl, že tresty byly soudem uloženy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. V replice k vyjádření státního zástupce dovolatelé mj. uvedli, že zmínka státního zástupce o nesprávném použití dovolacích důvodů je zcela irelevantní, neboť rozhodující je formální označení. Rovněž nesouhlasí s další částí argumentace státního zástupce, když uvádějí, že soudy nižších stupňů ignorovaly zásadní důkazy a tím porušily jejich právo na spravedlivý proces, což se mj. projevilo i v tom, že se s těmito důkazy nevypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Důkazní situace byla podle obviněných vyhodnocena jednostranně a jejich činnost spíše svědčí o jejich dobré víře. V případě uloženého trestu poukazují na možnost použití § 58 tr. zákoníku a tím mimořádné snížení trestu. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Nejvyšší soud souhlasí se státním zástupcem, že obvinění v dovolání označili dovolací důvody podle právní úpravy platné do 1. 1. 2022 [nyní platné právní úpravě tak vymezení dovolacích důvodů v dovolání neodpovídá (bylo-li dovolání podáno 22. 6. 2025, pak lze souhlasit se státním zástupcem, že více jak tři roky nebyla změna dovolacích důvodů vzata dovolateli v úvahu)]. Nejvyšší soud však podané dovolání posoudil podle obsahu [§ 59 odst. 1 tr. ř. (tudíž v tomto směru vycházel z podstaty dovolací argumentace)] a dospěl k závěru, že uplatněné námitky lze s jistou mírou tolerance podřadit pod nyní existující dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl.