8 Tdo 731/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 731/2023 citace  Právní věta:Smrt obviněného nepřekáží podle § 265p odst. 3 tr. ř. řízení o dovolání ani řízení vedenému po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto obhájce zemřelého obviněného, který vykonává práva obviněného (§ 304 odst. 1 tr. ř. per analogiam), je oprávněn podávat opravné prostředky proti rozhodnutím učiněným v takovém navazujícím řízení. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 8. 2023 Spisová značka:8 Tdo 731/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.731.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. § 265d odst. 2 tr. ř. § 265p odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:25. 11. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2024 Anotace:Rozsudkem příslušného městského soudu jako soudu prvostupňového byl obviněný uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.Příslušný vrchní soud jako soud odvolací usnesením z podnětu odvolání obviněného podaného proti rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodl a podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. jej zrušil ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o uloženém trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku.Tento vrchní soud takto postupoval poté, co Nejvyšší soud v uvedené věci již dříve rozhodl usnesením tak, že z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek vrchního soudu ve výroku, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného směřující proti výroku o trestech, které mu byly rozsudkem městského soudu uloženy a přikázal vrchnímu soudu, aby věc v rozsahu zrušení o trestech obviněného znovu rozhodl. První dovolání obviněný podal ještě za svého života.V posuzované věci jde o dovolání, na které dopadá ustanovení § 265p odst. 3 tr. ř., na jehož základě postupoval Nejvyšší soud již při svém prvním rozhodnutí, protože obviněný zemřel předtím, než Nejvyšší soud o jím (za jeho života) podaném dovolání rozhodl, přičemž dovolání bylo podáno ve prospěch obviněného. Jeho smrt tudíž nepřekážela provedení řízení na podkladě tohoto dovolání. V nyní posuzovaném řízení jde již o situaci, kdy na základě předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena část rozhodnutí odvolacího soudu, bylo vedeno další řízení podle pokynů dovolacího soudu, a obviněný tvrdí, že v takovém řízení již výše uvedená zásada neplatí, protože nedošlo ke zproštění obviněného, což by byl jediný možný výsledek v jeho prospěch, ale bylo rozhodováno o trestu, a tudíž mělo být trestní stíhání zastaveno. Rozhodnutím ve prospěch obviněného ve smyslu § 265p odst. 3 tr. ř. není jen zprošťující výrok, protože i v tomto smyslu je třeba vycházet z obecných zásad pro to, kdy jde o rozhodnutí ve prospěch obviněného. Vezme-li se do úvahy výsledek řízení v této věci, v jehož závěru odvolací soud zrušil jeden ze tří druhů trestů, které byly obviněnému uloženy, je zcela důvodným závěr, že šlo o rozhodnutí ve prospěch obviněného, a i řízení, které se po zrušení rozhodnutí, proti již zemřelému obviněnému vedlo, bylo podníceno důvody směřujícími k vydání rozhodnutí v jeho prospěch. Byť to výslovně z ustanovení § 265p odst. 3 tr. ř. nevyplývá, musí tatáž zásada dopadat nejenom na samotné projednání dovolání, ale i na navazující řízení před soudem nižšího stupně, jemuž byla po zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí věc vrácena. Jinak by předmětná výjimka zcela postrádala účel i smysl.Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval dvěma otázkami, předně tou, zda smrt obviněného nepřekáží podle § 265p odst. 3 tr. ř. řízení o dovolání, jakož ani řízení vedenému po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde konstatoval, že nepřekáží. Dále pak tou, zda obhájce zemřelého obviněného, který vykonává práva obviněného (§ 304 odst. 1 tr. ř. per analogiam), je oprávněn podávat opravné prostředky proti rozhodnutím učiněným v takovém navazujícím řízení. Zde toto oprávnění obhájce potvrdil. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.12.2023IV.ÚS 3202/23 JUDr. Veronika Křesťanová, Dr. zastaveno7. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 731/2023-41013 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 o dovolání obviněného PharmDr. Martina Mašáta, nar. 5. 4. 1965 v Hradci Králové, zemřelého dne 14. 3. 2021, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 3 To 121/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 40 T 16/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Mašáta odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 40 T 16/2015, byl obviněný Martin Mašát v bodě I. 1. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se (zkráceně) dopustil tím, že jako jednatel společností Interpharmac, IPC Pharmaservices, Lékárna Atrium, Třebechovická Lékárna, a Lékárna Zelená hvězda, dále jako předseda představenstva společností IPC Palladium, a International Pharmaceutical Corporation, v době od 25. 10. 2010 do 9. 7. 2013 podával u příslušných finančních úřadů daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) a k dani z příjmů právnických osob (dále „DPPO“) za jednotlivá zdaňovací období, do nichž cíleně zahrnoval faktury o přijatých zdanitelných plněních, které si opatřil po předchozí dohodě s obviněným J. S., nar. XY, jenž je na objednávku obdržel od obviněných F. V. a R. P., a počínaje lednem roku 2013 přímo na základě dohody s F. V., jenž je vyhotovoval, ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo, a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedené platby, po odečtení provize, mu byly vraceny zpět v hotovosti, ať už přímo nebo prostřednictvím zaměstnance B. H., přičemž takto jednal za jednotlivé jím ovládané nebo vlastněné společnosti v konkrétně uvedených případech v bodech A., B., D., E., F., G, jimiž společným jednáním s dalšími osobami způsobil celkovou škodu na DPH ve výši 16.300.848 Kč a na DPPO ve výši 11.159.645 Kč, tj. celkem ve výši 27.460.493 Kč, na jejímž způsobení se obviněný Martin Mašát podílel v tomto celém rozsahu. 2. Za uvedený zločin byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře celkem 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč) a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by jej nevykonal ve stanovené lhůtě, vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní hotovosti v částce 270.300 Kč odňaté při domovní prohlídce u přítelkyně T. B. dne 5. 3. 2013, peněžní hotovosti 4.115.000 Kč odňaté v prostorách společnosti IPC Pharmaservices při domovní prohlídce jiných prostor dne 5. 3. 2013 a peněžní hotovosti ve výši 11.513.400 Kč odňaté při prohlídce jiných prostor dne 5. 3. 2013 z bezpečností schránky ČSOB vedené na jméno obviněného Martina Mašáta. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 3 To 121/2022, z podnětu odvolání obviněného Martina Mašáta podaného proti rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodl a podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. jej zrušil ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o uloženém trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak ponechal uvedený rozsudek beze změn. 4. Takto Vrchní soud postupoval poté, co Nejvyšší soud v uvedené věci již dříve rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 8 Tdo 340/2021, tak že z podnětu dovolání obviněného Martina Mašáta podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To 121/2018, ve výroku pod bodem II., jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného Martina Mašáta směřující proti výroku o trestech, které mu byly rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 40 T 16/2015, uloženy. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další