8 Tdo 775/2019 – Nejvyšší soud

8 Tdo 775/2019-276 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněné D. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Kroměříž, přechodně XY, okres Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 6 To 31/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 16/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné D. N. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 3. 12. 2018, sp. zn. 9 T 16/2018, byla obviněná D. N. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustila skutkem popsaným tak, že v přesně nezjištěnou dobu před 11. 6. 2015 na nezjištěném místě v okresu Kroměříž, v úmyslu obohatit se, telefonicky požádala D. L., nar. XY, o zápůjčku finanční částky v celkové výši 103.000 Kč s tím, že vypůjčené peníze vrátí co nejdříve, ač věděla, že vypůjčené peníze nebude schopna takto vrátit, neboť v době zápůjčky byla bez zaměstnání a měla několik předchozích neuhrazených finančních závazků ve výši několika set tisíc Kč, na základě dispozice obviněné zaslané v SMS zprávě jí poškozený dne 11. 6. 2015 zaslal ze svého bankovního účtu č. XY na údajně bankovní účet obviněné č. XY požadovanou zápůjčku ve dvou částkách, a to 48.000 Kč a 55.000 Kč, kdy se však nejednalo o bankovní účet obviněné, ale o účet jejího syna M. N., ze kterého byly peníze bez vědomí poškozeného následně zaslány jiné osobě, ve sjednané lhůtě ani později vypůjčené peníze ani přes opakované výzvy poškozeného vůbec nevrátila a způsobila mu tak škodu ve výši 103.000 Kč. 2. Obviněná D. N. byla za tento přečin podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 6 To 31/2019, o odvolání obviněné podaném proti shora citovanému rozsudku tak, že ho podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání obviněné 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávnost právního posouzení činu, jímž byla uznána vinnou, protože poškozeného neuvedla v omyl, neboť si mohl ověřit, že není solventní a nebyl prokázán její úmysl, že poškozeného chtěla uvést v omyl, neboť sama jednala v omylu, když získané peníze půjčila B. A., který je trestně stíhán pro podvod, kterého se dopustil i vůči ní. Tvrdila, že jednala ve skutkovém omylu, a pokud soud neprovedl jí navrhované důkazy, jedná se o důkazy tzv. opomenuté. 5. Tvrzení, že poškozeného obviněná neuvedla v omyl, založila na existenci neomluvitelnosti omylu poškozeného D. L. o svých majetkových poměrech, protože poškozený mohl v době poskytnutí finančních prostředků vědět o tíživé situaci obviněné, jelikož již existoval veřejně dostupný záznam v insolvenčním rejstříku ohledně jejího insolvenčního řízení, které započalo v roce 2013, a to i přesto, že bylo v době zápůjčky insolvenční řízení zastaveno, neboť informace jsou v insolvenčním rejstříku uchovány po dobu pěti let od skončení tohoto řízení. Krom toho podle obviněné existovaly i další důkazy, které svědčily o tom, že poškozený musel vědět, že se nachází ve špatné finanční situaci, a mohl si to zjistit. Tím byla vyloučena omluvitelnost jeho údajného omylu, že je schopna mu zapůjčené peníze včas vrátit. Podle obviněné však soudy na skutečnost, že poškozený jednal v omluvitelném omylu, zcela rezignovaly. 6. K absenci úmyslného zavinění obviněná zmínila, že sama jednala v omylu, do něhož byla uvedena B. A., jenž se vůči ní dopustil podvodného jednání, za které je proti němu vedeno trestní stíhání, neboť od ní podvodně ty finanční prostředky, které si půjčila od poškozeného D. L., vylákal s příslibem jejich zhodnocení, což podložila usnesením Policie České republiky o zahájení jeho trestního stíhání. Skutečným příjemcem půjčených peněz byl B. A., který ji ujišťoval, jak její peníze velice výhodně zhodnotí, a proto ona sama jednala v negativním skutkovém omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku, a nemohla poškozeného úmyslně uvést v omyl. Soudům vytkla, že její vztah s B. A. s potřebnou váhou nebraly do úvahy a neprovedly několik důkazů týkajících se uvedených skutečností, přestože měly zásadní dopad na objasnění jí tvrzených vazeb svědčících o negativním skutkovém omylu. Za zásadní považovala, že nebyl důkaz proveden obžalobou na B. A. podanou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 1/2019, ani nebyly jako svědkyně vyslechnuty M. N. a T. B., což považovala za závažnou vadu řízení spočívající v existenci tzv. opomenutých důkazů. 7. Dále obviněná namítala, že z provedeného dokazování není jednoznačné, zda D. L. poskytoval peníze jako zápůjčku přímo jí nebo byla pouhým zprostředkovatelem zápůjčky finančních prostředků B. A., s tím, že místo pro poskytnutí těchto peněžních prostředků nemohlo být pro posouzení příčinné souvislosti významné. Stejně tak není podstatné, na jaký účet byly peněžní prostředky poškozeným zaslány, protože případný omyl o těchto skutečnostech nebyl v příčinné souvislosti se vznikem škody poškozenému. 8. Na nesprávnosti použité právní kvalifikace se podílel i vadný popis skutku, z něhož není patrné, ohledně jaké podstatné skutečnosti měla obviněná uvést poškozeného v omyl, avšak současně zdůraznila, že pokud tento omyl měl spočívat v tom, že zamlčela svou nepříznivou majetkovou situaci, o omyl se jednat nemohlo, protože soudem zjišťované okolnosti popírá. Za další vady v dokazování a hodnocení důkazů obviněná považovala, že soudy nabyly přesvědčení, že spáchala výše popsaný přečin na základě jednoho jediného důkazu, kterým byla svědecká výpověď poškozeného D. L., kdy tento důkaz soudy nedůvodně považovaly za věrohodný. Jestliže soudy jí vytýkané vady v provedených důkazech a jejich nesprávné hodnocení nevyhodnotily v její prospěch, postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 9. V závěru dovolání obviněná zdůraznila, že trpí následky činu B. A., když v rámci oddlužení řeší úpadek, kterému jeho trestní jednání přispělo, a v důsledku něhož byla i ona oklamána. Kriminalizaci svého činu, u něhož se sama stala obětí, považuje za nepřijatelnou a hrubě nemorální. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání, eventuálně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. K podanému dovolání ve vyjádření podaném v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství poukázala na to, že podané dovolání bylo uplatněno z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s námitkou nesprávnosti právního posouzení skutku jako podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kdy nesprávnost právního posouzení spatřovala jednak v neomluvitelnosti omylu poškozeného, kterou měla na mysli jeho chybějící obezřetnost při akceptaci jejího požadavku na zapůjčení požadovaného finančního obnosu za dohodnutých podmínek, a dále v absenci svého úmyslného zavinění. 11. K námitce neomluvitelnosti omylu poškozeného státní zástupkyně poukázala na na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že samotná možnost podvedené osoby, aby si zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu. O podvodné jednání jde tudíž i tehdy, pokud je podvedený schopen si zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, ale je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1137/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1641/2014). Okolnostmi, které byly pro poškozeného rozhodné pro uskutečnění závazkového vztahu, byl jednak příslib vrácení peněz „co nejdříve“, a jednak zamlčení informace o dalším použití peněz, resp. o okolnostech spojených s osobou B. A., z čehož však nelze automaticky usuzovat, že by byla trestní odpovědnost obviněné vyloučena pouze kvůli nedostatečné míře obezřetnosti poškozeného. 12. Státní zástupkyně k výhradě obviněné, že sama jednala v omylu vyvolaném B. A., a že u ní šlo o skutkový omyl podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku, poukázala na podstatu takové okolnosti, která má vztah ke skutkovým skutečnostem, a proto není pro hmotněprávní stránku věci z hlediska naplnění znaku trestného činu rozhodnou. Obviněná