8 Tdo 8/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 8/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 5. 2016 Spisová značka:8 Tdo 8/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.8.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důležitá povinnost uložená podle zákona Příčinná souvislost Subsidiarita trestní represe Usmrcení z nedbalosti Zavinění Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1,2 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 8/2016-54 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2016 o dovoláních obviněných Mgr. Y. Z. a A. D. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 7 To 239/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 8 T 52/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Y. Z. a A. D. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 8 T 52/2014, byly obviněné Mgr. Y. Z. a A. D. uznány vinnými přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustily činem popsaným tak, že dne 19. 6. 2013 v době kolem 16.40 hodin v areálu přírodního koupaliště, bývalého zatopeného lomu nazývaný L. u obce S. K. (dříve okres D.), jako učitelky Základní školy P., N. V., vykonávající dozor nad 18 nezletilými žáky základní školy, kteří se zúčastnili zotavovací akce, výletu do S. K., při koupání nevykonávaly dostatečný dozor nad dětmi, které nechaly skákat z ukotveného plovoucího mola do vody, čímž vystavily tyto děti zvýšenému nebezpečí, v důsledku něhož nezletilý „PETRKLÍČ“ *) po skoku do vody nevyplaval nad hladinu a zaplaval pod molo, které znemožňovalo jeho vynoření, čehož si nevšimly, a začaly jednat a hledat nezletilého až poté, co na to byly upozorněny dalšími dětmi, když nezletilý „PETRKLÍČ“ *) byl nalezen v blíže nezjištěné době nejdříve však po 4 minutách od skoku do vody v hloubce kolem 1 metru pod molem zástupcem provozovatele areálu, a v důsledku nedostatku kyslíku utrpěl těžké poškození mozku, jehož důsledkem bylo vigilní kóma, a dne 13. 12. 2013 zemřel na trombotické vmetnutí, embolii větví plicní tepny při poškození mozku z dušení, přičemž ke smrti došlo v příčinné souvislosti s jeho tonutím dne 19. 6. 2013, a obě obviněné tak nedostatečným výkonem dozoru porušily povinnosti upravené v ustanovení § 415 obč. zákona č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění (dále „obč. zák.“), § 6 odst. 4 Vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, v platném znění (dále „Pracovní řád“), článku 17 Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních zřizovaných Městskou částí P., vydaného odborem školství Městské části P. pod č. j. 568/2006-OŠK dne 12. 6. 2006 účinného od 1. 9. 2006 (dále „Metodický pokyn“). 2. Za uvedené přečiny byly obviněné odsouzeny podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku tak, že obviněné Mgr. Y. Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a obviněné A. D. byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trávní třiceti měsíců. 3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 7 To 239/2015, odvolání obou obviněných podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněných 4. Proti tomuto usnesení podaly obě obviněné prostřednictvím obhájců dovolání opřená shodně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Obviněná Mgr. Y. Z. v dovolání namítla nesprávnost právního posouzení skutku pro pochybnosti o tom, zda mezi jednáním kladeným jí za vinu a vzniklým následkem existuje příčinná souvislost, zda se tohoto jednání dopustila zaviněně, a zda šlo o porušení důležité povinnosti vyplývající z jejího postavení ve smyslu znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Zdůraznila, že se neztotožnila se závěrem nalézacího soudu, který existenci příčinné souvislosti u obou obviněných spatřoval ve stejných skutečnostech. Vycházel-li z řetězení okolností, ke skákání do vody uvedla, že toto dětem zakázala, a pokud byla sama na molu, nikomu skákat nedovolila, což ostatně potvrdily i výpovědi několika dětí. Podle obviněné nebylo možné přisvědčit ani závěru soudu, pokud bez bližšího odůvodnění automaticky vycházel z toho, že poškozený zaplaval pod molo jen v důsledku skoku do vody, neboť jde o závěr důkazy nepodložený. Poukázala na výpověď svědka „TULIPÁNA“ *), podle níž „kamarád si chtěl zkrátit cestu a zaplaval pod molo“, což by svědčilo o tom, že poškozený mohl chtít zakázaným podplaváním mola kamarádům zaimponovat. Ačkoli soud tuto variantu odmítl jako pouhou spekulaci, nezdůvodnil, proč druhá z variant, tedy neúmyslné zaplávání pod molo poškozeným, již takovou spekulací není. Soud měl objasnit, jakým způsobem by poškozenému mohla v tomto jednání zabránit, neboť pokud se ponořil, aby molo podplaval, dozorující osoba ani při sebevětší ostražitosti nemohla podplavání již jakkoli zabránit. Varianta úmyslného podplavání by vedla k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a škodlivým následkem, neboť by chování poškozeného bylo výlučnou a jedinou příčinnou, která následek způsobila. 6. Obviněná Y. Z. namítla, že se v době skoku poškozeného do vody a jeho následného nevynoření nacházela mimo molo a plavala s druhou skupinou dětí po domluvě se spoluobviněnou. Objektivně tak neměla vůbec možnost do dění na molu v rozhodující okamžik zasáhnout ani zabránit ve skákání z mola či kontrolovat včasné vynoření poškozeného. Soud však výrok o vině formuloval pro obě obviněné stejně, a to přesto, že každá z nich se v rozhodující okamžik nacházela na jiném místě a vykonávala jinou činnost. 7. K otázce zavinění z nevědomé nedbalosti obviněná namítla, že soudy dostatečně neobjasnily ve vztahu k reálné možnosti předvídat vzniklý následek, jakou míru opatrnosti bylo pro ni v daných souvislostech nutné obecně zachovávat. Připomněla, že byla s dětmi, které uměly plavat, šlo o koupaliště s placeným vstupným, kde se doposud nic vážného nepřihodilo. Zdůraznila, že se snažila dodržet všechna pravidla, která jsou předepsána v Metodickém pokynu, a která znala ze své dlouholeté pedagogické zkušenosti, avšak nemohla předvídat vzniklý následek, ani že její kolegyně pověřená dozorem na molu, nebude dostatečně sledovat koupající se děti a nezjistí, že se poškozený včas nevynořil. S ohledem na hraniční povahu tohoto případu poukázala na to, že bylo vhodné, aby soud uvážil uplatnění principu subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio a zvažoval, nakolik bylo její jednání společensky škodlivým, že byla uplatněna trestněprávní odpovědnost, a zda nepostačovalo tuto její věc řešit podle norem jiného práva. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněná Y. Z. závěrem dovolání vyjádřila přesvědčení, že svým jednáním nenaplnila skutkovou podstatu přečinu podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 7 To 239/2015, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 8 T 52/2014, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 9. Obviněná A. D. v dovolání shledala vady v nesprávném právním posouzení věci, protože soudy se neřídily závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1028/2014, které řešilo obdobný případ a stanovilo, jak posuzovat otázky zavinění a prevenční povinnosti osob vykonávajících dozor nad nezletilými při koupání, zejména proto, že nelze na dozor nad plavci klást přemrštěné nároky nad rámec obecně závazných předpisů. Obviněná poukázala na okolnosti, za nichž došlo k výběru koupaliště, že program školního výletu byl předem nahlášený a schválený školou, bylo v něm uvedeno, že místem koupání bude přírodní koupaliště v L., a že o všem byli informování rodiče dětí na třídních schůzkách, a informace o koupališti byly dostupné na webových stránkách. Před nehodou na vratech koupaliště nevisela cedule „na vlastní nebezpečí“ (umístěna tam byla dodatečně). Ob