8 Tdo 836/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 836/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 10. 2023 Spisová značka:8 Tdo 836/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.836.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Spravedlivý proces Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Zatajení věci Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 219 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 836/2023-288 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2023 o dovolání obviněného E. N. U., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 8 To 183/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 2 T 169/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. N. U. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 2 T 169/2020, byl obviněný E. N. U. uznán vinným přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1, tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že poté, co mu poškozený A. N. zaslal dne 14. 11. 2019 ze svého bankovního účtu číslo XY na jeho bankovní účet číslo XY omylem částku 33.320 Kč, o čemž ho poškozený bezprostředně poté telefonicky vyrozuměl, obviněný uvedené finanční prostředky přes opakované sliby poškozenému nevrátil a tyto si ponechal pro vlastní potřebu, přičemž část těchto finančních prostředků ve výši 30.000 Kč vybral dne 15. 11. 2019 z bankomatu České spořitelny nacházejícího se na adrese Praha XY, XY, a tímto jednáním poškozenému A. N., nar. XY, způsobil škodu ve výši 33.320 Kč. 2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil trestným činem způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému A. N. škodu ve výši 33.320 Kč. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 8 To 183/2021, odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že rozhodnutím odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně je založeno na vadném skutkovém zjištění, že si neoprávněně přisvojil částku 33.320 Kč, kterou poškozený A. N. omylem převedl na jeho bankovní účet. Tvrdil, že mu poškozený uvedené finanční prostředky dlužil z doby, kdy byl zaměstnán u společností B., s. r. o., a A., s. r. o., v nichž byl poškozený jednatelem. V souvislosti s tímto pracovněprávním vztahem mu vznikl nárok na částku 39.000 Kč, o čemž svědčí i probíhající občanskoprávní spor. 5. Soudu prvního stupně obviněný vytýkal, že nesprávně zjistil skutkový stav, neboť nebral v potaz dopis o započtení pohledávky, jíž měl za poškozeným oproti částce, která přišla obviněnému na účet ve výši 33.320 Kč, a neakceptoval obhajobu obviněného ani nevyhověl jeho požadavku na ověření existence občanskoprávního vztahu mezi obviněným a poškozeným, a toho, že se jedná pouze o občanskoprávní záležitost. Soud prvního stupně toto tvrzení neakceptoval a důkazy nebyly provedeny, což vedlo k vydání vadného a neodůvodněného rozsudku z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu. 6. V rámci odvolacího řízení předložil obhájce obviněného elektronickou referenci ze systému Okresního soudu v Jablonci nad Nisou o občanskoprávní věci sp. zn. EPR 74000/2021, ohledně nároku E. U. z pracovněprávního vztahu s požadavkem, aby byli vyslechnuti svědci, kteří byli přítomni jednání v uvedené věci, a aby bylo zjištěno, že poškozený jako jednatel společností B., s. r. o., a A., s. r. o., dluží obviněnému částky z pracovněprávního vztahu, a že obviněnému zaměstnanci poškozeného vyhrožovali. Odvolací soud se probíhajícím občanskoprávním sporem nezabýval a pro nadbytečnost nepřipustil důkazy požadované obhajobou. Nekriticky a neodůvodněně též tvrdil, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav řádně. Právní závěry soudů považoval obviněný též za vadné, neboť byly nepřípustně učiněny pouze na základě podnětů a domněnek bez opory v důkazech. 7. Obviněný poukázal na to, že po vynesení rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci bylo dne 2. 9. 2021 rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 30 Co 111/2021 tak, že byly dány předpoklady pro vydání exekučního titulu ve prospěch obviněného proti poškozenému jako jednateli společnosti B., s. r. o., pro pohledávky z pracovní smlouvy, a proto vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tím byla potvrzena existence občanskoprávního vztahu mezi obviněným a poškozeným, což je názor, který nekoresponduje s rozhodnutím trestních soudů. 8. Nesprávná skutková zjištění vedla i k nesprávnému posouzení subjektivní stránky, neboť soudy nezjistily, že chyběl úmysl obviněného spáchat konkrétní čin za účelem zpronevěry cizí věci. Odvolacím soudem potvrzený rozsudek nadto neobsahuje žádné skutečnosti, které by dokládaly závěr o úmyslu obviněného ukrýt cizí peníze. Rovněž nebylo prokázáno, že by si obviněný byl vědom společenské škodlivosti činu, a že předvídal jeho následky a chtěl, aby k nim došlo. 9. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 8 To 183/2021, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného a ukončil trestní řízení jako nepřípustné, případně, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 8 To 183/2021, a zprostil obviněného obžaloby ve všech bodech. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 10. Ve vyjádření k dovolání státní zástupkyně (§ 265h odst. 2 tr. ř.) uvedla, že obhájkyně Mgr. Irena Savova, jejímž prostřednictvím bylo dovolání podáno, je evropskou usazenou advokátkou, a proto bylo třeba zjistit, zda ustanovila advokáta jako svého konzultanta v otázkách procesního práva podle § 35p odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii (dále jako „zákon o advokacii“), a zda orgánu činnému v trestním řízení uvedla adresu sídla jejího konzultanta podle § 35p odst. 2 citovaného zákona. Pokud by tyto podmínky nebyly splněny, nebylo by dovolání podáno prostřednictvím obhájce, jak předpokládá ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. Poukázala na to, že z obsahu spisu tyto skutečnosti nejsou zřejmé, a zmínila, že obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je míněn ve znění účinném do 31. 12. 2021, s tím, že od 1. 1. 2022 je v zákoně uveden v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tato nepřesnost nicméně není pro posouzení dovolání rozhodná, protože obviněný zpochybnil hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Po posouzení výsledků provedeného dokazování však žádný extrémní rozpor nezjistila, a zdůraznila, že skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu a logicky z nich vyplývají. Základním usvědčujícím důkazem je svědecká výpověď poškozeného, která koresponduje s předloženou SMS komunikací vedenou mezi ním a obviněným, z níž ani podle slov obviněného neplyne, že by nárokoval jemu omylem zaslanou finanční částku jako umoření dluhu vzniklého z jeho pracovně právního vztahu u obchodní společnosti B., s. r. o., nebo A., s. r. o., z roku 2016, ale naopak dával zřetelně najevo své srozumění s tím, že částka mu byla zaslána omylem a že ji vrátí. 11. Vady v hodnocení důkazů proto neshledala, a to ani v kategorii tzv. opomenutých důkazů, jichž se dožaduje obviněný, neboť soudy se s jeho návrhy na doplnění dokazování zabývaly, tedy neodmítly je bez dalšího vysvětlení. Nesprávnosti neobsahuje ani právní posouzení, protože skutková zjištění svědčí o tom, že finanční prostředky mu nezaslala ani jedna z uvedených korporací, v nichž byl poškozený jednatelem, nýbrž poškozený A. N. jako fyzická osoba, vůči němuž obviněný žádnou pohledávku neměl. Existence pohledávky z pracovněprávního vztahu vůči společnostem B., s. r. o., nebo A., s. r. o., s předmětnou trestní věcí bezprostředně nesouvisí, nemá na ni vliv, a nemá žádný zásadní vliv ani na společenskou škodlivost jednání obviněného, neboť nároky vůči obchodní společnosti, byť oprávněné, nemůže řešit svévolným přis