8 Tdo 848/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 848/2023-189 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2023 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tmo 1/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, pod sp. zn. 21 Tm 9/2022, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tmo 1/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 21 Tm 9/2022, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále též „mladistvý“, příp. „dovolatel“) shledán vinným proviněním pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu bylo podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“) uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 z. s. m. odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. V dalším byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená BBBBB (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, odkázána se svým nárokem na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal mladistvý odvolání zaměřené proti jeho výroku o trestním opatření. Krajský soud v Brně, soud pro mládež, usnesením ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tmo 1/2023, podle § 256 tr. ř. odvolání mladistvého zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý AAAAA provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu minimálně od 14. 1. 2021 do 22. 8. 2021 v Brně na ulici XY a ve XY na ulici XY, vykonal opakovaně, nejméně v deseti případech, oboustranně chtěnou vaginální soulož s nezletilou BBBBB, nar. XY, ačkoliv věděl, že poškozená v době soulože nedovršila patnácti let věku, kdy k pohlavnímu styku došlo bez použití násilí, či jiné formy donucení, oboustranně a dobrovolně. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tmo 1/2023, podal mladistvý AAAAA prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a namítl, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. 5. Dovolatel předně poukázal na to, že v době, kdy došlo k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou, bylo jemu 16 let a 4 měsíce a poškozené 13 let a téměř 5 měsíců. Zdůraznil, že se jednalo o nevynucený pohlavní styk, jehož iniciátorem byli oba partneři. Situaci hodnotil tak, že se jednalo o běžný vztah dvou osob odlišného pohlaví a běžného věkového rozdílu, který probíhal několik měsíců. Soudy však na něj pohlížely jako na protiprávní s ohledem na věk poškozené. 6. Připomněl své výhrady proti právní úpravě, která nezohledňuje nízký věkový rozdíl formálního pachatele a poškozeného, jak je rozvinul v rámci svého odvolání, a rovněž připomněl, že v podaném odvolání odkazoval na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 173/94, v němž Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že minimální věkový rozdíl mezi pachatelem a poškozenou sice může stále vést ke společensky škodlivému jednání, ale spíše v rovině etické normy než dosahující hranice trestného činu. Odvolacímu soudu pak vytkl, že tuto judikaturu ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil. Ačkoliv to Ústavní soud výslovně nezmiňuje, podle dovolatele nízký věkový rozdíl souvisí s rovností v důstojnosti a právech, která je zachycena v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Partneři věkově si blízcí nemohou pohlavním stykem narušit důstojnost či práva toho druhého. Právě naopak, jejich dobrovolné pohlavní soužití je projevem respektování jejich vzájemné důstojnosti a rozvíjení soukromého a rodinného života. Byť dovolatel uznává, že stát nastavil věkovou hranici pro pohlavní zneužití jako hranici vyspělosti osob, které je třeba chránit, čímž chrání také důstojnost takových osob, nelze podle jeho názoru odhlédnout od skutečnosti, že partnerské vztahy vznikají bez ohledu na tuto hranici (nadto zcela legálně) a jsou běžně spojeny s pohlavním stykem. Pohlavní styk mezi partnery je niterně soukromá záležitost projevující právo na soukromý a rodinný život, ale také na vlastní důstojnost. Měl tedy za to, že ukládáním trestu za skutkových okolností daného případu stát na ochranu základního práva jedné osoby (důstojnost) neoprávněně zasahuje do základních práv jiné osoby (právo na soukromý a rodinný život i důstojnost), aniž by pro nízký věkový rozdíl bylo třeba do těchto práv zasahovat. Zdůraznil, že soudy porušily právo dovolatele na spravedlivý proces, když tento střet základních práv soudy nijak nehodnotily. 7. Uzavřel, že s ohledem na uvedené soudy nesprávně vyložily § 38 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, zejména odst. 2, podle kterého tam, kde postačuje sankce méně pachatele postihující, nesmí být uložena sankce pro pachatele citelnější. Měl za to, že v jeho případě postačovalo uložení nejvýše výchovného opatření. Pokud přesto bylo uloženo opatření trestní, pak i v návaznosti na § 24 z. s. m. a vysvětlenou nutnost minimalizovat trestní postih v případě pohlavního styku partnerů obou věkově blízkých hranice 15 let považoval uložení opatření v podobě odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu za trest, který zákon a ústavní pořádek nepřipouští. 8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 Tmo 1/2023, a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání po shrnutí dovolatelovy argumentace úvodem zmínila, že ačkoliv mladistvý ve svém dovolání výslovně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., principiálně uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť zpochybnil společenskou škodlivost svého činu, a to mimo jiné i s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 1995, sp. zn. IV. ÚS 173/95. Měla za to, že takovou argumentací dovolatel brojil proti posouzení jeho jednání jako provinění pohlavního zneužívání podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal totiž na skutečnost, že zahájení sexuálního života mezi přibližně stejně starými partnery nemůže být v případě jejich souhlasného přístupu řešeno v rovině trestního práva. Odvolací soud přezkoumal toliko výrok o trestním opatření, obsah odvolání mladistvého přitom tuto interpretaci nepodporuje, podle státní zástupkyně měl přezkoumat podle § 254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině. Extenzivní výklad dovolání mladistvého ve smyslu podřazení jeho argumentace pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tedy vychází z teze, že odvolací soud byl povinen přezkoumat i výrok o vině, neboť spravedlivý trest může být ukládán pouze za jednání trestné. 10. Státní zástupkyně dále připomněla již zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 1995, sp. zn. IV. ÚS 173/94, v němž tento soud uzavřel, že čin tam projednávaný je sice společensky nebezpečný, přibližuje se však více hranici zahrnující etické normy než oblasti, v níž by jej již bylo možno kvalifikovat jako trestný čin. Především poukázal na okolnosti tam projednávaného případu, kdy čin se vztahoval k dívce zhruba o jeden a čtvrt roku mladší, kterou pachatel znal a která byla školou hodnocena jako temperamentní, velmi vyspělá, v kolektivu se snažila připoutat pozornost a zájem chlapců, přičemž hodnocení dívky sice nemůže mít rozhodující význam, avšak umožňuje lépe posoudit všechna kritéria spoluurčující stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, zejména osobu pachatele i význam chráněného zájmu, jež byl činem dotčen. Zdůraznila, že Ústavní soud tímto svým rozhodnutím vyslal důrazný signál o tom, že v případě, pokud je pachatel trestného činu pohlavního zneužívání s právní kvalifikací nyní podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (dříve § 242 trestního zákona č. 140/1961 Sb.) a osoba poškozená ve stejném věku, je třeba na uvedenou problematiku nahlížet zejména prizmatem společenské nebezpečnosti. Poznamenala, že i přesto, že bylo v úpravě novým trestním zákoníkem oproti trestnímu zákonu z roku 1961 upuštěno od materiálního znaku, legální definici trestného činu doplňuje a omezuje v současném pojetí hmotněprávní a procesněprávní korektiv, jímž je zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. ř. Připomněla kritéria, jako jsou oso