8 Tdo 865/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 865/2025-1280 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 3. 2025, č. j. 55 To 343/2024-1202, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 130/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný V. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2024, č. j. 7 T 130/2022-1060, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 1 a-b výroku rozsudku), přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 2), přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 3), zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 4 a-m) a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 5). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O povinnosti obviněného k náhradě škody poškozeným bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Podle § 226 písm. a) tr. ř. byl obviněný týmž rozsudkem zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat dílčí útok přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 3 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný a státní zástupce (v neprospěch obviněného do výroku o trestu) odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 55 To 343/2024-1202, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodech 2), 3), 4b), 4j), 4k) a 5) výroku o vině, jakož i v celém výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody vyslovených podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému J. R., a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný, při nezměněném výroku o vině, jak byl uveden v bodech 1a), 1b), 4a), 4 c-i), 4l), 4m) napadeného rozsudku, nově odsuzuje podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 84 odst. 1 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen a zároveň byl nad ním stanoven dohled, přičemž podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 226 písm. a) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12. 8. 2022, č. j. 3 ZT 110/2020-118, pro skutky pod body 2), 3), 4), 5c), 5d), 7) obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž je obviněný stíhán. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 3 tr. ř. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (dále jen obhájce) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci obsáhlé dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že byla porušena zásada in dubio pro reo, a soudy obou stupňů nekriticky převzaly tvrzení poškozených, podstatné důkazy hodnotily v jeho neprospěch, případně je bez náležitého odůvodnění odmítly provést. Dále vyjádřil své přesvědčení, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jelikož z provedeného dokazování nelze dospět k závěru o jeho podvodném úmyslu. V této souvislosti poukázal na to, že poškozený G. měl zájem podílet se na podnikání v Německu v oblasti výroby knedlíků a za tímto účelem obviněnému finanční prostředky poskytl. Podle obviněného obdobně nebyl prokázán úmysl ani ke zbytku poškozených. Soudům nižších stupňů dále vytkl, že se nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou, nevypořádaly se s rozpory v dokazování a spokojily se s neúplnými skutkovými zjištěními. Při hodnocení věrohodnosti poškozených se spokojily s tím, že jednání obviněného má shodný modus operandi ve vztahu k jednotlivým poškozeným, přičemž přehlédly okolnosti vzniku předmětného trestního řízení, a to, že jednotliví poškození jsou vzájemně propojeni, pochází ze stejného okruhu osob, mnozí se společně scházeli, jedná se o osoby s nižšími příjmy či osoby s problémy s gamblingem, a nikdo z nich se nedomáhal před zahájením trestního řízení úhrady údajných dluhů. Obviněný má také za to, že se jednotlivé výpovědi poškozených v čase měnily, množství půjček se navyšovalo a měnila se i jejich výše. Dále se obviněný vyjádřil ke svým majetkovým poměrům (A. 1.-11.) a skutkům vůči jednotlivým poškozeným, ve vztahu k poškozenému G. (B. 1.-13.), poškozenému A. (C. 1.-6.), poškozenému V. (D. 1.-7.), poškozenému N. (E. 1.-10.). Ve vztahu ke svým majetkovým poměrům obviněný uvedl, že navrhl důkazy k jejich prokázání, avšak odvolací soud buďto tyto neprovedl vůbec, nebo je vyhodnotil v jeho neprospěch. V této souvislosti pak poukázal na jednotlivé navrhované důkazy. Ve vztahu k jednotlivým poškozeným pak obviněný poukazuje na svědecké výpovědi, [ne]věrohodnost poškozených, na předložené důkazní návrhy, a to listinné důkazy a zvukové nahrávky, a celkově rozporuje odůvodnění či argumentaci soudů nižších stupňů a jejich hodnocení důkazů. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novém projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou výlučně skutkové povahy a po obsahové stránce jsou shodné s těmi, se kterými se již zabývaly soudy nižších stupňů. Státní zástupce má za to, že obviněný nevznáší žádné námitky, ze kterých by bylo možné dovodit procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž vycházely soudy ve svých skutkových zjištěních, ani neuvádí žádné skutečnosti, které by zpochybnily věrohodnost poškozených a dalších svědků. Státní zástupce je toho názoru, že ani soudům nelze přičítat jakoukoliv zjevnou nelogičnost v jejich úvahách, která by naplňovala zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem ve věci provedených důkazů. Argumentace obviněného je tak podle státního zástupce prostým přehodnocováním provedených důkazů, a to hlavně audio a video nahrávek, jejichž důkazní význam obviněný nedůvodně přeceňuje. Podle státního zástupce soudy věnovaly posouzení obsahu výpovědí poškozených patřičnou pozornost, a nelze ani zpochybňovat logičnost vyhodnocení obviněným doložených potvrzení o vrácení peněz poškozeným. Ve vztahu k námitkám obviněného stran neprovedených důkazů pak uvedl, že odvolací soud návrhy obviněného nepřehlédl a vypořádal se s nimi dostatečně a věcně správně. K námitkám dovolatele ohledně nenaplnění subjektivní stránky uvedl, že tyto vycházejí výlučně ze skutkové argumentace, což se s uplatněným hmotněprávním dovolacím důvodem rozchází. V této souvislosti poukázal na právní teorii stran subjektivní stránky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, a uvedl, že byť soudy v odůvodnění svých rozhodnutí neidentifikovaly zcela přesně v jaké formě úmyslu obviněný jednal, tak z jejich odůvodnění je to patrné. V této souvislosti dále stání zástupce uvedl, že obviněný svoji argumentaci stran nedostatku subjektivní stránky ve vztahu k poškozenému G. staví výlučně na vlastním poupraveném skutkovém zjištění o prokázání své podnikatelské činnosti v Německu. Argumentace obviněného ovšem nezohledňuje jeho celou majetkovou situaci, jak byla soudy zjištěna, přičemž státní zástupce poukázal na to, že svědkyně P. hovořila o neúspěšném podnikání a návratu do republiky, a za takové situace nemohl obviněný reálně předpokládat, že pokryje provoz domácnosti, náklady na výkon údajné podnikatelské činnosti v zahraničí a zároveň uhradí závazky vůči poškozenému. Ve vztahu k námitkám ohledně nenaplnění subjektivní stránky trestných činů ve vztahu k ostatním poškozeným pak státní zástupce uvedl, že obviněný k nim v podstatě žádnou argumentaci nepředkládá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby pod