8 Tdo 876/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 876/2023-395 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2023 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 4. 2023, č. j. 55 To 43/2023-339, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 17/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný R. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 4 T 17/2022, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O nárocích na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání obviněného a poškozené G. N. S. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 55 To 43/2023-339, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozené České televizi, se sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, IČ: 00027383, zastoupené JUDr. Rostislavem Vrzalem, právníkem Televizního studia Brno, Televizní studio Brno, Trnkova 2345/117, 628 00 Brno, škodu ve výši 6 822 Kč, poškozené G. N. S., nar. XY, bytem XY, XY XY, škodu ve výši 16 087 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 12 842 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, PSČ 130 00, škodu ve výši 5 663 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození se zbytkem svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nezměněn. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že v řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, porušení zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro reo. Ve svém obsáhlém dovolání předně poukázal na vady, kterých se orgány činné v trestním řízení měly dopustit již v rámci přípravného řízení, přičemž uvedl, že mu nebylo policejním orgánem umožněno v intencích § 65 odst. 2 tr. ř. nahlédnout do trestního spisu, policejním orgánem do protokolu o výslechu osoby podezřelé, přičemž navrhl provedení celé řady důkazů, které policejní orgán bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění neprovedl, čímž porušil § 164 odst. 1, odst. 3 tr. ř. Dále uvedl, že došlo k porušení § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož celá věc probíhala z nepochopitelných a nezákonných důvodů v režimu zkráceného přípravného řízení a Policií ČR nebyl proveden neodkladný operativní úkon, který by mohl řádně zajistit a zadokumentovat stav místa skutku, což vše vedlo k tomu, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rovněž poukázal na to, že státní zástupkyně porušila § 179c odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť výsledky zkráceného přípravného řízení zcela prokazatelně neodůvodňovaly jeho postavení před soud, a taktéž poukázal na to, že státní zástupkyně zcela ignorovala § 2 odst. 5 tr. ř., když si nijak neověřila skutková tvrzení obviněného včetně jeho důkazních návrhů. Dále argumentoval tím, že vydání trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 4 T 17/2022-76, bylo v rozporu s § 314e odst. 1 tr. ř., když k datu vydání trestního příkazu nebyl skutkový stav věci spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. V další části svého mimořádného opravného prostředku poukázal na vady řízení, kterých se měl dopustit nalézací a odvolací soud. Obviněný má za to, že došlo k vadnému právnímu posouzení skutku odkazem na § 2900 občanského zákoníku, jelikož odkaz na obecnou prevenční povinnost nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob a nelze tak postihovat nedbalostní jednání. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020. Dále uvedl, že oba soudy postupovaly v rozporu se znaleckým posudkem č. 394/24/2022 znalce Ing. Luboše Bartoše a nesprávně aplikovaly § 7 odst. 4 Nařízení vlády č. 339/2017, přičemž v této souvislosti také uvedl, že soudy neakceptovaly a chybně přezkoumaly odborné závěry znalce, který uvedl, že pracovní postup obviněného byl zcela standartní a obviněný daným postupem neporušil žádný předpis. Podle obviněného soudy svévolně hodnotily ve věci provedené důkazy a nezohlednily uvedené pochybnosti, svévolně přehlížely odpovědnost poškozené a organizátorů závodu a jejich porušení lesního zákona a dopustily se nesprávného výkladu a aplikace § 19 odst. 1, odst. 2 lesního zákona, § 20 odst. 1 písm. h), písm. i) lesního zákona a § 20 odst. 5 lesního zákona. Obviněný je přesvědčen, že došlo k nesprávnému výkladu a aplikaci Veřejné vyhlášky, opatření obecné povahy Ministerstva zemědělství č. j. 17110/2020-MZE-16212, došlo k vadné aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, principu ultima ratio a nebyly provedeny jím navrhované důkazy. V dalších částech dovolání rozvádí své jednotlivé námitky s odkazy na judikaturu, kterou v závěru svého dovolání taktéž podrobně rozepisuje. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný ve svém dovolaní uplatňuje obhajobu, kterou již uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž i část textu jeho dovolání je shodná s textem předchozího odvolání. Dále uvedl, že se s argumentací soudů nižších stupňů ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání zamlčuje zásadní skutkové zjištění, které ani nepopírá, a to že poškozená se v sobotu kolem poledne přibližovala po značené turistické cestě, po modré značce. V této souvislosti uvedl, že obviněný porušil důležitou povinnost právě tím, že porazil strom, který dopadl svou korunou na značenou turistickou cestu, a to v době, kdy měl a mohl očekávat zvýšený výskyt chodců na této cestě, přičemž vzhledem k tomu, že strom mohl zasáhnout takto značenou cestu, jednalo se podle § 7 odst. 4 nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o práci v obtížných pracovních podmínkách a bylo tak zapotřebí konat takovou práci za trvalého dozoru jedné nebo více osob. V této souvislosti státní zástupce také uvedl, že obviněný se snaží ve svém dovolání zpochybnit méně významné skutkové zjištění, a to že místo porážení stromu řádně nezajistil a neoznačil, přičemž státní zástupce má za to, že tabulky označující těžbu dřeva, které byly vyvěšeny již v roce 2017, nemohly dostatečně varovat uživatele konkrétní značené turistické cesty před pádem stromu a obviněný ani danou cestu nezahradil páskou či trojnožkou. Dále uvedl, že otázka označení těžby v lese ovšem není otázkou rozhodnou pro právní posouzení trestného činu. Rovněž uvedl, že se soudy řádně vypořádaly i s navrhovanými důkazy, přičemž jejich neprovedení řádně odůvodnily. Stran námitky výkladu § 2900 občanského zákoníku odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, přičemž poukázal také na to, že obviněný nejednal omisivně, ale komisivně a opačný výklad by vedl k absurdnímu tvrzení, že strom na stezku spadl následkem pouhé nečinnosti někoho. K námitce spoluzavinění poškozené a organizátorů závodu uvedl, že shodně se závěry odvolacího soudu nespatřuje na straně poškozené žádné spoluzavinění, přičemž také konstatoval, že obviněný pomíjí tu skutečnost, že poškozená se pohybovala po značené turistické cestě v sobotní dopoledne za příznivého počasí a je tak obtížné si představit bezpečnější místo pro pohyb v lese. V té souvislosti také uvedl, že spoluzavinění organizátora závodu není dostatečně významné a odkázal na stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr. a uvedl, že na míru opatrnosti obviněného nemohlo mít vliv, zda se po předmětné cestě pohybuje běžný turista nebo účastník závodu. Státní zástupce se dále vyjádřil k námitce stran výkladu § 7 odst. 4 nařízení vlády č. 339/2017 Sb., ke které uvedl, že odvolací soud se již s těmito námitkami vyčerpávajícím způsobem zcela vypořádal, př