8 Tdo 876/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 876/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 10. 2023 Spisová značka:8 Tdo 876/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.876.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 307/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 876/2023-395 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2023 o dovolání obviněného R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 4. 2023, č. j. 55 To 43/2023-339, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 17/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný R. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 4 T 17/2022, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O nárocích na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání obviněného a poškozené G. N. S. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 55 To 43/2023-339, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozené České televizi, se sídlem Kavčí hory, 140 70 Praha 4, IČ: 00027383, zastoupené JUDr. Rostislavem Vrzalem, právníkem Televizního studia Brno, Televizní studio Brno, Trnkova 2345/117, 628 00 Brno, škodu ve výši 6 822 Kč, poškozené G. N. S., nar. XY, bytem XY, XY XY, škodu ve výši 16 087 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 12 842 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, PSČ 130 00, škodu ve výši 5 663 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození se zbytkem svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nezměněn. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že v řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, porušení zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro reo. Ve svém obsáhlém dovolání předně poukázal na vady, kterých se orgány činné v trestním řízení měly dopustit již v rámci přípravného řízení, přičemž uvedl, že mu nebylo policejním orgánem umožněno v intencích § 65 odst. 2 tr. ř. nahlédnout do trestního spisu, policejním orgánem do protokolu o výslechu osoby podezřelé, přičemž navrhl provedení celé řady důkazů, které policejní orgán bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění neprovedl, čímž porušil § 164 odst. 1, odst. 3 tr. ř. Dále uvedl, že došlo k porušení § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož celá věc probíhala z nepochopitelných a nezákonných důvodů v režimu zkráceného přípravného řízení a Policií ČR nebyl proveden neodkladný operativní úkon, který by mohl řádně zajistit a zadokumentovat stav místa skutku, což vše vedlo k tomu, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rovněž poukázal na to, že státní zástupkyně porušila § 179c odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť výsledky zkráceného přípravného řízení zcela prokazatelně neodůvodňovaly jeho postavení před soud, a taktéž poukázal na to, že státní zástupkyně zcela ignorovala § 2 odst. 5 tr. ř., když si nijak neověřila skutková tvrzení obviněného včetně jeho důkazních návrhů. Dále argumentoval tím, že vydání trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 4 T 17/2022-76, bylo v rozporu s § 314e odst. 1 tr. ř., když k datu vydání trestního příkazu nebyl skutkový stav věci spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. V další části svého mimořádného opravného prostředku poukázal na vady řízení, kterých se měl dopustit nalézací a odvolací soud. Obviněný má za to, že došlo k vadnému právnímu posouzení skutku odkazem na § 2900 občanského zákoníku, jelikož odkaz na obecnou prevenční povinnost nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob a nelze tak postihovat nedbalostní jednání. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020. Dále uvedl, že oba soudy postupovaly v rozporu se znaleckým posudkem č. 394/24/2022 znalce Ing. Luboše Bartoše a nesprávně aplikovaly § 7 odst. 4 Nařízení vlády č. 339/2017, přičemž v této souvislosti také uvedl, že soudy neakceptovaly a chybně přezkoumaly odborné závěry znalce, který uvedl, že pracovní postup obviněného byl zcela standartní a obviněný daným postupem neporušil žádný předpis. Podle obviněného soudy svévolně hodnotily ve věci provedené důkazy a nezohlednily uvedené pochybnosti, svévolně přehlížely odpovědnost poškozené a organizátorů závodu a jejich porušení lesního zákona a dopustily se nesprávného výkladu a aplikace § 19 odst. 1, odst. 2 lesního zákona, § 20 odst. 1 písm. h), písm. i) lesního zákona a § 20 odst. 5 lesního zákona. Obviněný je přesvědčen, že došlo k nesprávnému výkladu a aplikaci Veřejné vyhlášky, opatření obecné povahy Ministerstva zemědělství č. j. 17110/2020-MZE-16212, došlo k vadné aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, principu ultima ratio a nebyly provedeny jím navrhované důkazy. V dalších částech dovolání rozvádí své jednotlivé námitky s odkazy na judikaturu, kterou v závěru svého dovolání taktéž podrobně rozepisuje. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný ve svém dovolaní uplatňuje obhajobu, kterou již uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž i část textu jeho dovolání je shodná s textem předchozího odvolání. Dále uvedl, že se s argumentací soudů nižších stupňů ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání zamlčuje zásadní skutkové zjištění, které ani nepopírá, a to že poškozená se v sobotu kolem poledne přibližovala po značené turistické cestě, po modré značce. V této souvislosti uvedl, že obviněný porušil důležitou povinnost právě tím, že porazil strom, který dopadl svou korunou na značenou turistickou cestu, a to v době, kdy měl a mohl očekávat zvýšený výskyt chodců na této cestě, přičemž vzhledem k tomu, že strom mohl zasáhnout takto značenou cestu, jednalo se podle § 7 odst. 4 nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o práci v obtížných pracovních podmínkách a bylo tak zapotřebí konat takovou práci za trvalého dozoru jedné nebo více osob. V této souvislosti státní zástupce také uvedl, že obviněný se snaží ve svém dovolání zpochybnit méně významné skutkové zjištění, a to že místo porážení stromu řádně nezajistil a neoznačil, přičemž státní zástupce má za to, že tabulky označující těžbu dřeva, které byly vyvěšeny již v roce 2017, nemohly dostatečně varovat uživatele konkrétní značené turistické cesty před pádem stromu a obviněný ani danou cestu nezahradil páskou či trojnožkou. Dále uvedl, že otázka označení těžby v lese ovšem není otázkou rozhodnou pro právní posouzení trestného činu. Rovněž uvedl, že se soudy řádně vypořádaly i s navrhovanými důkazy, přičemž jejich neprovedení řádně odůvodnily. Stran námitky výkladu § 2900 občanského zákoníku odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, přičemž poukázal také na to, že obviněný nejednal omisivně, ale komisivně a opačný výklad by vedl k absurdnímu tvrzení, že strom na stezku spadl následkem pouhé neč