8 Tdo 902/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 902/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:12. 8. 2010 Spisová značka:8 Tdo 902/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.902.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 213 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 902/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2010 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 11 To 574/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 7/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 11 To 574/2009, kterým bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 T 7/2009. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na patnáct měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době řádně plnil svou vyživovací povinnost a splatil dlužné výživné. Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které odvolací soud v dané věci učinil. V prvém případě Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 11 To 304/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 4 T 7/2009, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že od září 2007 do prosince 2008, vyjma září 2007, kdy uhradil 400,- Kč, října 2007, kdy uhradil 1.200,- Kč, prosince 2007, kdy zaplatil 3.400,- Kč, ledna 2008, kdy uhradil 1.200,- Kč, dubna 2008, května 2008, července 2008, srpna 2008, září 2008 a listopadu 2008, kdy uhradil vždy po 1.000,- Kč, úmyslně řádně neplnil v trvalém bydlišti ani jinde vyživovací povinnost na syna J. H., na dceru J. H. a dceru J. H., která mu vyplývá ze zákona o rodině, a její výše byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2006 pod sp. zn. 16 P 51/2004, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2007, částkou 1.900,- Kč na syna J. H., částkou 1.500,- Kč na dceru J. H. a částkou 1.400,- Kč na dceru J. H., splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky L. H. a od měsíce ledna 2008 do prosince 2008 synovi J. H., a takto dluží k rukám syna J. na výživném částku 19.600,- Kč a k rukám matky L. H. na výživném částku 43.000,- Kč, přičemž v roce 2007 od L. H. obdržel finanční vyrovnání ve výši 650.000,- Kč za vyplacení ideální poloviny domu, ul. J. v Č. B., od 26. 4. 2007 byl evidován na Úřadu práce P. jako uchazeč o zaměstnání a do 25. 1. 2008 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 2.355,- Kč a 2.120,- Kč, dne 13. 10. 2008 k 1. 4. 2008 byl sankčně vyřazen z důvodů maření součinnosti, od července 2007 do října 2008 si přivydělával jako řidič taxi a od 22. 9. 2008 je zaměstnán na částečný pracovní úvazek jako učitel hudební výchovy, kde pobírá 2.545,- Kč měsíčně, měl tedy dostatek finančních prostředků, z nichž mohl výživné na děti platit. Obviněný v dovolání podaném v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukazoval zejména na těžkou situaci na trhu práce s tím, že je velice obtížné získat zaměstnání v jeho profesi učitele hudby. Tvrdil, že se snažil a snaží rozšiřovat svůj úvazek učitele hudby, avšak finanční prostředky takto získané na pokrytí jeho potřeb a výživné nepostačují. Uvedl, že si je vědom skutečnosti, že jím placené výživné dětem v jejich věku nemůže stačit, ale není schopen vydělávat více peněz. Upozornil, že v jeho bývalém bydlišti zůstala matce dětí k dispozici celá řada cenných věcí a velké množství stavebního materiálu, přičemž hodnota těchto věcí nebyla předmětem jejich vyrovnání a on je srozuměn s tím, aby věci bývalá manželka zpeněžila a prostředky použila zejména na výživu dětí. Vyjádřil přesvědčení, že soudy se dostatečně nezabývaly jeho výdělkovými možnostmi; soud prvního stupně po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku podle jeho mínění zcela formálně zopakoval dříve provedené důkazy a uznal ho vinným ve stejném rozsahu jako v předchozím případě a odvolací soud posléze jeho závěry akceptoval. Měl za to, že pokud by se soudy důsledněji zabývaly jeho výdělkovými poměry, musely by po hmotně právní stránce skutek posoudit jinak. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Třebaže se z obsahu dovolání podává, že obviněný uplatnil námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Kolíně a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Praze, vyplývá z nich také, že obviněný nesouhlasil s právním posouzení skutku a vyvozoval, že se nedopustil trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Posuzováno s jistou benevolencí dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl proto uplatněn relevantně. Trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, spolehlivě vyjadřují. Námitky obviněného, jimiž v podstatě zpochybnil existenci zavinění, třebaže to explicitně nevyjádřil, nemohou obstát. Není od věc