8 Tdo 96/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 96/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 96/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.96.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výtržnictví Těžké ublížení na zdraví Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 358 odst. 1 tr. zákoníku § 145 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 96/2026-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2025, č. j. 14 To 161/2025-424, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 179/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel) byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 3. 2025, č. j. 2 T 179/2024-395, uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) a dále za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 2. 2025, č. j. 2 T 18/2025-317, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2025, byl obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: mobilního telefonu značky Samsung Galaxy S10, model SM-G973F/DS, sériové č. RF8M33NECYV, s IMEI (slot 1) 356127106798243, IMEI (slot 2) 356128106798241, včetně SIM karty č. XY, černého látkového pouzdra s igelitovým sáčkem obsahujícím 118,4 g metamfetaminu a 3 ks malých igelitových sáčků s uzavíráním obsahujícím celkem 20 g metamfetaminu a 4,04 g metamfetaminu a kapesních digitálních vah nezjištěné značky, černé barvy, s víčkem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 2. 2025, č. j. 2 T 18/2025-317, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2025, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O nároku poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 3. 2025, č. j. 2 T 179/2024-395, podal obviněný odvolání, které v Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 14 To 161/2025-424, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím obhájkyně (dále jen „obhájce“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že skutková zjištění potvrzující, že byl jedním z útočníků, kteří způsobili poškozenému těžkou újmu na zdraví, jsou založena převážně na výpovědích samotného poškozeného a osob jemu blízkých, přičemž podstatné důkazy a rozpory mezi nimi skutkové závěry výrazně zpochybňují. Podle dovolatele soudy dostatečně neobjasnily jeho podíl na daném incidentu. V této souvislosti zdůraznil, že kamerový záznam neumožnil jednoznačnou identifikaci pachatele útoku. Dále uvedl, že soud neakceptoval jeho návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by se týkal jeho duševního stavu a schopnosti účasti na předmětném incidentu. Podle obviněného v posuzovaném případě absentuje subjektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kdy navíc zpochybnil i přípustnost souběhu trestného činu těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2025, č. j. 14 To 161/2025-424, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 3. 2025, č. j. 2 T 179/2024-395, a Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že část dovolací argumentace nepřesahuje rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Ve vztahu k námitce týkající se neprovedení důkazního návrhu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, státní zástupce uvedl, že soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl s ohledem na omezený důkazní potenciál, jak vyplývá z bodu 26 odůvodnění jeho rozsudku. Navíc v době incidentu dovolatel vykonával povolání řidiče autobusu, přičemž výkon této profese je podmíněn odpovídajícím zdravotním stavem, ověřovaným pravidelnými zdravotními prohlídkami. Ve vztahu k absenci subjektivní stránky trestného činu těžké újmy na zdraví státní zástupce zdůraznil, že skutková zjištění jednoznačně prokazují, že obviněný byl iniciátorem fyzického střetu a do jeho průběhu se zapojil společně s dalšími osobami, které k incidentu přizval. Zavinění za způsobení těžké újmy tak lze dovolateli v daném případě přičítat zejména s ohledem na charakter a intenzitu útoků, které byly opakované a realizované prostřednictvím tyčí, tvrdých úderů rukama i nohama do různých částí těla poškozeného, včetně hlavy. Podle státního zástupce je rovněž podle konstantní judikatury (např. sp. zn. 3 Tdo 888/2013) možný jednočinný souběh trestného činu výtržnictví vůči trestnému činu těžké újmy na zdraví. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druho