8 Tdo 967/2012 — Nejvyšší soud

8 Tdo 967/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 8. 2012 Spisová značka:8 Tdo 967/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.967.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Materiální podmínka trestného činu Dotčené předpisy:§ 234 odst. 1 tr. zák. § 3 odst. 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 967/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*), proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 12 Tmo 61/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 33/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 2 Tm 33/2008, uznal obviněného mladistvého „tulipána“ (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) vinným, že: „dne 22. 3. 2008 kolem 05:00 hod. v H. K. při projíždění Š. ulicí zastavili vozidlo u J. F., po kterém obviněný mladistvý „tulipán“ sedící ve vozidle požadoval zapůjčení finanční částky ve výši 50,- Kč a následně se snažil poškozenému vytrhnout z ruky peněženku, přičemž poté, co se mu to nepodařilo, společně s obviněným N. R. a obviněným mladistvým X vystoupili z vozidla a začali do poškozeného strkat, aby ho povalili na zem s úmyslem zmocnit se jeho peněženky, a protože se jim to nedařilo, obviněný mladistvý „tulipán“ zavolal na obviněného M. D., aby jim pomohl, a poté společně srazili poškozeného na zem, kdy na pokyn obviněného mladistvého „tulipána“ ho všichni drželi na zemi a přitom mu obviněný mladistvý „tulipán“ vytrhnul z ruky mobilní telefon zn. Sony Ericsson W 900i v hodnotě 10.770,- Kč a z kapsy kalhot mu odcizil peněženku v hodnotě 350,- Kč s finanční hotovostí ve výši 900,- Kč a s osobními doklady a platební kartou VISA ELECTRON“. Takto popsané jednání soud v případě mladistvého „tulipána“ právně kvalifikoval jako provinění loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále je „tr. zák.“), spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a za toto provinění a za další provinění loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu pro mládež ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 2 Tm 5/2008, mu podle § 24 odst. i) a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), § 35 odst. 2 tr. zák. a § 234 odst. 1 tr. zák. uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře dva roky, pro jehož výkon jej podle § 8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 169/1999 Sb.“), zařadil do věznice pro mladistvé. Současně zrušil výrok o trestu, jakož i všechny výroky na tento výrok obsahově navazující z citovaného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové. Pro úplnost lze poznamenat, že soud tímto rozsudkem současně uznal vinnými a odsoudil další tři obviněné (mladistvého X, M. D. a N. R.). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. všem čtyřem obviněným uložil povinnost, aby rukou společnou a nerozdílnou uhradili poškozenému J. F., trvale bytem H. K., Š., škodu ve výši 900,- Kč. Proti citovanému rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání obvinění mladiství „tulipán“ a X. Krajský soud v Hradci Králové, soud pro mládež, o nich rozhodl rozsudkem ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 12 Tmo 61/2008, tak, že v bodě I) podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání mladistvého „tulipána“ napadený rozsudek zrušil ve výroku o zařazení mladistvého do typu věznice a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově tohoto mladistvého zařadil podle § 5 odst. 3 zák. č. 169/1999 Sb. do zvláštní věznice pro mladistvé; současně vyslovil, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. V bodě II) odvolání obviněného mladistvého X podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání již jen mladistvý „tulipán“. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Kadlečka a uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Mladistvý především namítl, že soud prvního stupně nedostatečně objasnil skutkový stav věci, že po provedeném dokazování nebyly odstraněny pochybnosti o některých okolnostech, že mu nebylo dostatečně prokázáno úmyslné spáchání provinění loupeže a že soudy měly jeho jednání v důkazní nouzi a v souladu se zásadou in dubio pro reo posoudit jako dva skutky, a to nejprve jako prostou krádež a dále jako prostý fyzický útok. Dovolatel dále uvedl, že na jeho jednání nelze nahlížet jako na násilný útok, protože pouze sebral na zem spadlou peněženku, přičemž tato skutečnost nebyla nijak provedeným dokazováním vyvrácena. Navíc nebylo bez pochybností prokázáno, že by to byl právě on, kdo držel poškozeného na zemi a chytal jej za ruku v úmyslu zmocnit se telefonu. Mladistvý dále tvrdil, že vzhledem k jeho nízkému věku i vzdělání nemohl rozeznat nebezpečnost svého jednání. Odmítl i závěry soudů, že jeho jednání bylo vysoce společensky nebezpečné již vzhledem k tomu, že se ho dopustil v průběhu jiného trestního řízení. Další námitky mladistvého směřovaly do výroku o trestu. Tvrdil, že soudy dostatečně nezohlednily polehčující okolnosti na jeho straně, zejména to, že se k trestné činnosti doznal a přispěl k jejímu objasnění. Stejně tak nevzaly v úvahu jeho nízký věk 16 let), nedostatečné vzdělání a celkově nedostatečně názorově a hodnotově vyzrálou osobnost. Domníval se, že soudy pochybily, když k těmto polehčujícím okolnostem nepřihlédly z úřední povinnosti, a proto považoval nepodmíněné trestní opatření za uložené v rozporu s účelem zák. č. 218/2003 Sb. V závěru svého podání mladistvý s ohledem na uvedené námitky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), ve smyslu § 265l tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K výhradám uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že je považuje za zjevně neopodstatněné. Skutkovými zjištěními, které neodporují zásadám logiky, je dovolací soud vázán. Soudy nižších stupňů navíc zjistily, že mladistvý se nejprve pokoušel poškozenému vytrhnout peněženku z ruky, což se mu nepodařilo, proto poškozeného se svými kamarády napadl, společně ho povalili na zem a zmocnili se jeho peněženky. Soudy použitou právní kvalifikaci je proto třeba považovat za přiléhavou. K námitkám uvedeným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že údajná nepřiměřenost uloženého trestu není v souladu se zvoleným dovolacím důvodem. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a takové rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil souhlas, aby i takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. První z mladistvým uplatněných důvodů dovolání p