8 Tvo 28/2012 – Nejvyšší soud

8 Tvo 28/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o stížnosti mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 4 Tmo 20/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2012, t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvého „tulipána“ z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 4 Tmo 20/2012, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.), se vazba mladistvého „tulipána“ prodlužuje o šest měsíců, tedy do 3. 2. 2013. Mladistvý podal proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce stížnost. V textu stížnosti předně zdůraznil, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno, zejména s ohledem na požadavky § 73c tr. ř., což je činí nepřezkoumatelným. Podle jeho názoru se Vrchní soud v Olomouci dostatečně nezabýval tím, zda jsou dány skutečnosti, které odůvodňují vůči němu podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění, pro které je stíhán. Napadenému usnesení vytýkal i to, že jsou v něm nedostatečně uvedeny konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou vyvozovány důvody vazby, a rovněž důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením, především proč nebyl svěřen do péče důvěryhodných osob – manželů K. a M. S. Dále namítl, že jeho trestní stíhání není odůvodněno skutkovými okolnostmi, jak to požaduje ustanovení § 68 tr. ř. a ustanovení § 73c písm. a) tr. ř., přičemž rozporoval i skutková zjištění učiněná v průběhu vyšetřování, jako např. důvěryhodnost spoluobviněného J. H., jenž je označen jako spolupracující obviněný. Podle mladistvého se též orgány činné v trestním řízení nezabývaly otázkou, zda věděl, jaké množství drogy je převáženo, a zda tedy vůbec přichází v úvahu právní kvalifikace podle kvalifikovaných skutkových podstat § 283 odst. 2 tr. zákoníku, respektive podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku. V té souvislosti namítl, že Vrchní soud v Olomouci se nezabýval otázkou proporcionality případně hrozícího trestního opatření a délkou vazby, a to i s ohledem na možnost uložení pouze podmíněného trestu odnětí svobody, což s ohledem na § 71 odst. 2 písm. b) tr. ř. odůvodňuje jeho propuštění z vazby. Zpochybnil rovněž existenci obou zákonných důvodů, pro které byl vzat do vazby. Ve vztahu k důvodu vazby uvedenému v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. uvedl, že vzhledem k tomu, že mu nehrozí trestní opatření odnětí svobody příliš vysoké, aby jej motivovalo ke skrývání se či vyhýbání se trestnímu stíhání, a k existenci důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. namítl, že osoby se kterými měl páchat trestnou činnost, se nacházejí ve vazbě, a nelze si proto představit, že by se ve svém nízkém věku a bez finančních prostředků sám vypravoval na S. nakupovat drogy. Zvláště když ví, že může být sledován, odposloucháván a když je proti jeho osobě vedeno trestní stíhání a hrozí mu opětovné vzetí do vazby. Mladistvý nesouhlasil ani se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že podání obžaloby vazební důvody posiluje. Naopak měl za to, že čím delší doba od jeho zadržení uplynula, tím jsou vazební důvody slabší (i přes podání obžaloby), což je logicky podpořeno tím, že zákonodárce určil nejdelší možné doby držení mladistvých (resp. obžalovaných) ve vazbě. Rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly standardně, neboť ačkoli nebylo fakticky skončeno vyšetřování a dne 11. 7. 2012 byla podána obžaloba, pak i po podání obžaloby vyšetřování pokračuje, poněvadž dne 25. 7. 2012 byl proveden první výslech K. O. a M. P., velice důležitých svědků. Vyslovil proto názor, že takovýto postup obchází § 71a odst. 1, 2 tr. ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., tedy že vyšetřování bylo skončeno toliko formálně proto, aby mohl být spolu s ostatními spoluobviněnými dál držen ve vazbě. Svoji stížnost uzavřel v tom smyslu, že výjimečné okolnosti pro jeho další držení ve vazbě nejsou dány. Poukázal na skutečnost, že je doposud netrestaný, jeho údajná trestná činnost nebyla zásadního charakteru, a proto měl za to, že mu nehrozí uložení trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody při horní hranici trestní sazby. V případě propuštění má zajištěno bydlení a výživu. Jak M. S., tak K. S., kteří oba mají čistý trestní rejstřík (předchozí odsouzení jsou zahlazena), jsou připraveni se o něho postarat a v případě, že by soud měl za to, že by jejich dohled nebyl dostatečný, mohl mu nařídit dohled probačního úředníka, se kterým je připraven spolupracovat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2012, č. j. 4 Tmo 20/2012-1608, a rozhodnul o jeho propuštění na svobodu. Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 11. 7. 2012 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého „tulipána“ a 4 další spoluobviněné. Mladistvému je v ní kladeno za vinu spáchání provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podstatou jednání mladistvého jsou podle obžaloby skutky, jimiž měl ve spolupachatelství s dalšími spoluobviněnými neoprávněně dovézt, prodat, jinak jinému opatřit a pro jiného přechovávat omamnou látku, přičemž čin měl spáchat ve značném rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V konkrétně popsaných skutcích obžaloba klade mladistvému za vinu nejen to, že se opakovaně zúčastňoval opatřování a dovozu heroinu a fentanylu ze S. r. do České republiky, nýbrž i to, že minimálně v 10 případech osobně prodal A. V. celkem minimálně 10 g drogy obsahující fentanyl. Mladistvý „tulipán“ je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2011, sp. zn. 0 Ntm 3117/2011, z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), b), c) tr. ř.; písemný slib mladistvého podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat. Vazba byla započtena ode dne 3. 8. 2011 v 23.55 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 1 Tmo 32/2011, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 11. 2011 bylo rozhodnuto o tom, že pominul důvod vazby uvedený v § 67 písm. b) tr. ř. Ohledně zbývajících dvou vazebních důvodů bylo tímto usnesením rozhodnuto, že nadále trvají. Mladistvý dne 8. 11. 2011 podal prostřednictví svého obhájce žádost o propuštění z vazby, která však byla usnesením Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 25. 11. 2011, č. j. 0 Ntm 4203/2011-35, zamítnuta. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl opět přijat nabízený písemný slib, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo rozhodnuto, že nelze účelu vazby dosáhnout ani dohledem probačního úředníka, a podle § 73a odst. 1 nebyla přijata ani nabízená peněžitá záruka. Toto usnesení napadl mladistvý stížností, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2011, sp. zn. 1 Tmo 42/2011, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Pro úplnost je na místě doplnit, že proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal jmenovaný mladistvý ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 305/12, odmítnuta. Z dalších četných rozhodnutí o vazbě mladistvého stojí za zmínku usnesení Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 0 Ntm 6503/2012, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení vazby mladistvého z obou výše uvedených vazebních důvodů, protože pro obtížnost věci nebylo možno trestní stíhání skončit a jeho propuštěním na svobodu hrozilo, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 1 Tmo 9/2012. Dne 8. 3. 2012 podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce další žádost o propuštění s přiloženým písemným prohlášením K. S., strýce mladistvého, který se za něho zaručil podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež, následně usnesením ze dne 26. 3. 2012, č. j. 0 Ntm 4202/2012-30, rozhodl podle § 71 odst. 1 písm. a) tr. ř, § 71a tr. ř., § 50 zákona č. 218/2003 Sb. o propuštění mladistvého na svobodu, za současného jeho umístění do péče důvěryhodné osoby M. S., a K. S., když zároveň rozhodl o přijetí písemného slibu m