8 Tz 10/2020 — Nejvyšší soud

8 Tz 10/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2020 Spisová značka:8 Tz 10/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TZ.10.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1,2 předpisu č. 119/1990Sb. § 14 odst. 1 písm. d) předpisu č. 119/1990Sb. § 265 odst. 1 předpisu č. 86/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 10/2020-43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., narozeného XY v XY, okres Modrý Kameň, Slovensko, zemřelého dne 19. 8. 2005, naposledy trvale bytem XY, Slovenská republika, proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, a to v neprospěch obviněného J. R. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 15. 7. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 10. 8. 1953, sp. zn. T 26/53, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění (dále jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), za což byl podle § 265 odst. 1 citovaného zákona odsouzen k trestu odnětí svobody na tři a půl roku. Dále byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu sedmi let a bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit náklady řízení. 2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že dne 27. 2. 1953 nenastoupil, jak byl povinen, vojenskou základní službu u Okresního vojenského velitelství Lučenec s odvoláním na náboženské přesvědčení. 3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 8. 9. 1953, sp. zn. To 103/53, zamítnuto. 4. Usnesením nižšího vojenského prokurátora Brno PSP 47 ze dne 1. 7. 1954, sp. zn. Pt 55/53, bylo rozhodnuto, že obviněný J. R. je účasten rozhodnutí presidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 o amnestii. Na základě čl. II odst. 1 mu bylo prominuto z uloženého trestu odnětí svobody 14 měsíců. Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 15. 11. 1955 na svobodu. 5. Podáním ze dne 9. 4. 1991, došlým bývalému Vojenskému obvodovému soudu Brno dne 11. 4. 1991, obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto o rehabilitaci i ve vztahu k tomu odsouzení, a to s odkazem na § 4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, byl rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 10. 8. 1953, sp. zn. T 26/53, ve spojení s rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu Trenčín ze dne 8. 9. 1953, sp. zn. To 103/53, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (ve znění zákona č. 47/1991 Sb.), zrušen ve výroku o trestu. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 6. 1991. 6. Následně bývalý Vojenský obvodový soud Brno rozsudkem ze dne 15. 7. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 10. 8. 1953, sp. zn. T 26/53, se podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/1950 Sb. upouští od potrestání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 1991. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 7. Proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. R. podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v tehdy účinném znění. 8. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku s poukazem na čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. 12. 1948, § 15 Ústavy Československé republiky ze dne 9. 5. 1948, § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. konstatovala, že obviněný nenastoupil vojenskou základní službu s odvoláním na své náboženské přesvědčení, přičemž toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím. Svým jednáním, za které byl bývalým Nižším vojenským soudem v Brně odsouzen, tak pouze uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené v ustanovení § 15 odst. 1 Ústavy ze dne 9. 5. 1948, která sice tuto svobodu formálně garantovala, ovšem bez toho, že by byla vydána navazující norma nižší právní síly, jakož i právo na svobodu svědomí a náboženské přesvědčení ve smyslu čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. 12. 1948. Obviněný přitom neměl možnost získat individuální úlevu při plnění služební povinnosti ani vykonávat alternativní službu beze zbraně, jelikož tato neexistovala. Proto nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu se svým vlastním svědomím. Jednání obviněného, které bylo popsáno v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 10. 8. 1953, sp. zn. T 26/53, tak nebylo trestným činem a obviněný byl uznán vinným nedůvodně a v rozporu se zákonem, přičemž bývalý Vojenský obvodový soud Brno v rámci rehabilitačního řízení toto porušení zákona nenapravil, když v rozporu se smyslem a účelem zákona o soudní rehabilitaci označené rozsudky bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, a bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb. pouze zrušil ve výroku o trestu, ale ponechal v platnosti výrok o vině. 9. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, byl v neprospěch obviněného J. R. porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, odst. 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., v tehdy účinném znění, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 6. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, zrušil a dále zrušil i všechna rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména též rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 15. 7. 1991, sp. zn. 1 Rtv 52/91, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. 10. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil obhájce obviněného JUDr. Lubomír Müller, který ji označil za důvodnou, a to s odkazem na právní názor vyslovený v nálezech Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. II. ÚS 285/97, ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 671/01, ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02, 2. 3. 2001, sp. zn. II. ÚS 187/2000, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01. Konstatoval, že ve všech citovaných případech šlo stejně jako v případě obviněného o odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení před rokem 1990, přičemž na uvedené nálezy navazují rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž jsou tyto nálezy prakticky aplikovány (zejména rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 2