8 Tz 30/2018 — Nejvyšší soud

8 Tz 30/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:8 Tz 30/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TZ.30.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zákonný soudce Dotčené předpisy:čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb. § 2 odst. 9 tr. ř. § 314a tr. ř. § 35 předpisu č. 6/2002Sb. § 66 předpisu č. 6/2002Sb. § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 30/2018-16 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého „XXXXX“ *) proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 7 Tm 1/2018, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není přípustná. Odůvodnění: 1. Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podal dne 27. 6. 2018 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého „XXXXX“ (dále převážně jen „obviněný“, příp. „mladistvý“) v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích (v textu stížnosti pro porušení zákona se explicitně neuvádí, že tento soud rozhodoval jako „soud pro mládež“) pod sp. zn. 7 Tm 1/2018. 2. V jejím odůvodnění stěžovatel nejprve uvedl, že obviněný mladistvý byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2018, č. j. 7 Tm 1/2018-98, uznán vinným zločiny loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kterých se dopustil způsobem uvedeným ve výrokové části rozsudku, za něž mu bylo uloženo podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 218/2003 Sb.“), a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnné trestní opatření odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku, § 85 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků, když zároveň byl nad mladistvým vysloven dohled, který provede probační úředník. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému mladistvému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému D. K. částku 200 Kč. 3. V další části stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že všechny přítomné oprávněné osoby se po vyhlášení rozsudku a poučení o právu opravného prostředku vzdaly do protokolu práva na odvolání a rovněž netrvaly na písemném odůvodnění rozsudku. Z toho zřejmě dovodil, že rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k výroku o trestu dne 8. 2. 2018 a ve výroku o náhradě škody dne 27. 2. 2018, jak i soud prvního stupně vyznačil na originálu rozsudku v tzv. doložce právní moci. 4. Ministr spravedlnosti – po citaci příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 6/2002 Sb.“), a trestního řádu – následně dovodil, že posuzovaná trestní věc měla být projednána před Okresním soudem v Teplicích v senátě, což se sice stalo (senát věc projednal a předseda senátu vyhlásil rozsudek v hlavním líčení dne 8. 2. 2018 ve složení: předseda senátu Mgr. Milan Ferenc, přísedící Jiří Chvojka a Karel Schmied), avšak při přezkumném řízení bylo zjištěno, že přísedícímu Karlu Schmiedovi skončilo 4-leté funkční období již dne 17. 12. 2013, a znovu byl zvolen (resp. převolen) zastupitelstvem Obce Z. až dne 14. 3. 2018. 5. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud: 1) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 7 Tm 1/2018, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ustanoveních § 2 odst. 9 tr. ř. a § 314a tr. ř. a v ustanoveních § 35 a § 66 zákona č. 6/2002 Sb., a to v neprospěch obviněného, 2) podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a 3) podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Jelikož podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je splněna první z uvedených zákonných podmínek, tedy zda stížnost pro porušení zákona směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu. 7. V rámci tohoto zkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť nemohl přisvědčit stěžovateli v tvrzení, že výše citovaný „rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k výroku o trestu dne 8. 2. 2018 a ve výroku o náhradě škody dne 27. 2. 2018“. 8. K tomu je zapotřebí nejprve uvést, že právní moc a vykonatelnost rozsudku je upravena v ustanovení § 139 tr. ř. Podle jeho odstavce 1 platí, že rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li zákon něco jiného, i vykonatelný, a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo, bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo cc) podané odvolání bylo zamítnuto. 9. Pro přezkoumávanou věc má význam varianta tohoto ustanovení uvedená pod písm. b) v alternativě bb), neboť zákon proti němu odvolání připouští (srov. § 245 odst. 1 tr. ř.), a stěžovatel (stejně jako před ním soud prvního stupně, jenž opatřil originál rozsudku doložkou právní moci) zřejmě vycházel z toho, že (všechny) oprávněné osoby se práva odvolání proti rozsudku výslovně vzdaly. Takový závěr patrně učinily z toho, že po vyhlášení rozsudku a poučení o odvolání prohlásili obviněný mladistvý, jeho obhájce, jeho zákonný zástupce (matka D. N.), pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí a státní zástupce (jednotlivě a shodně): „Vzdávám se práva odvolání a netrvám na písemném vyhotovení odůvodnění.“ (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 96 spisu). 10. Ministr spravedlnosti (stejně jako před ním soud prvního stupně) přehlédl, že v případě, kdy se obviněný (v dané věci mladistvý), státní zástupce a případně i některé z oprávněných osob vzdají po vyhlášení rozsudku práva podat odvolání, nastává právní moc až po uplynutí osmi dnů od doručení opisu rozsudku obviněnému (s ohledem na osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. ř.). Pouze v případě, že by takových (dalších oprávněných) osob nebylo nebo by obviněný výslovně prohlásil, že si nepřeje, aby kdokoli z nich podal odvolání, nastala by právní moc rozsudku okamžikem vzdání se odvolání. Podmínkou právní moci tedy je, aby tu již nebyla žádná oprávněná osoba podat odvolání a zároveň nebylo žádné odvolání v běhu (k tomu srov. přiměřeně Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1740 a násl.). 11. Pro posouzení shora zmíněné otázky má význam rovněž ustanovení § 130 tr. ř. o doručení rozsudku. Podle jeho odstavce 1) rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni. Podle odstavce 2) má-li obžalovaný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku též jim. Konečně podle odstavce 3) mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci. V dané věci obviněného mladistvého je třeba pro úplnost zmínit ještě ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož v řízení proti mladistvým opis rozsudku doručuje též orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službě. 12. Před aplikací všech výše citovaných ustanovení na přezkoumávaný případ je zapotřebí ještě zmínit, že podle referátu předsedy senátu soudu prvního stupně (č. l. 99 spisu) měl být opis písemného vyhotovení rozsudku doručen obviněnému mladistvému, jeho obhájci, jeho matce, okresnímu státnímu zastupitelství, poškozenému, orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službě. Podle připojených dokladů o doručení se tak sice u naprosté většiny