8 Tz 59/2011 — Nejvyšší soud

8 Tz 59/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 10. 2011 Spisová značka:8 Tz 59/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.59.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obnova řízení Dotčené předpisy:§ 7 odst. 3 předpisu č. 119/1190Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 59/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného M.M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 4 Nt 207/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 4 Nt 207/2010, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b), § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., s přihlédnutím k ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch zemřelého obviněného M. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 Rt 6/2010. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Dne 15. 12. 2009 M. M., M. M. a L. B. (rodinné příslušnice po zemřelém obviněném M. M.) podaly prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Lubomíra Müllera u Městského soudu v Brně návrh na povolení obnovy rehabilitačního řízení v trestní věci jmenovaného obviněného vedené původně u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně pod sp. zn. 1 Rtv 69/91. V odůvodnění návrhu namítaly jednak nezákonnost usnesení vydaného dne 5. 9. 1991 jmenovaným soudem pod uvedenou sp. zn., kterým byl podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „zák. č. 119/90 Sb.“), zrušen ve výroku o uloženém trestu rozsudek bývalého Vojenského soudu 1. stolice v Brně ze dne 15. 12. 1947, sp. zn. Vtr 767/47-II, jímž byl zemřelý obviněný M. M. uznán vinným zločinem porušení subordinace podle § 145, § 146c, § 149 bývalého vojenského trestního zákona č. 19/1855 ř. z. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, a jednak nezákonnost rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 1 Rtv 69/91, jímž byl tento obviněný při nezměněném výroku o vině odsouzen podle § 270 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podle § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Na základě podaného návrhu na povolení obnovy řízení nařídil samosoudce Městského soudu v Brně na den 14. 9. 2010 veřejné zasedání, které se konalo též za přítomnosti státního zástupce a shora jmenovaného obhájce. Samosoudce při něm jednak konstatoval obsahy spisů Městského soudu v Brně sp. zn. 1 Rt 6/2010 a 1 Rt 19/2009 a rehabilitačního spisu bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně sp. zn. 1 Rtv 69/91, jednak podle § 23 odst. 3 tr. ř. spojil rehabilitační věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Rt 19/2009 a 1 Rt 6/2010 s tím, že řízení o podaném návrhu na povolení obnovy bude nadále vedeno pouze pod sp. zn. 1 Rt 6/2010. Na závěr tohoto veřejného zasedání samosoudce vyhlásil usnesení, jímž podle § 278 odst. 1, § 283 písm. d) tr. ř. návrh na povolení obnovy řízení zamítl. V odůvodnění usnesení vyslovil názor, že nápravy vad usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 5. 9. 1991, sp. zn. 1 Rt 69/91, se nelze domáhat návrhem na povolení obnovy řízení, nýbrž podáním podnětu ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 Rt 6/2010, podal obhájce JUDr. Lubomír Müller včas stížnost, v níž uplatnil námitky týkající se vlastního rozhodnutí a jeho právních závěrů, které byly rozvedeny v odůvodnění tohoto usnesení, a současně žádal, aby nadřízený soud se zabýval specifickou problematikou týkající se rozhodování o obnově rehabilitačního řízení, přičemž vyslovil výhrady k nesprávnému obsazení soudu, resp. vznesl námitku, že při povolení obnovy v rehabilitačním řízení rozhodoval samosoudce, nikoliv senát, v čemž spatřoval porušení ustanovení § 7 odst. 3 zák. č. 119/1990 Sb. a potažmo porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že nebylo zaručeno právo na spravedlivý proces. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně v neveřejném zasedání usnesením ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 4 Nt 207/2010, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V odůvodnění usnesení odkázal na proběhlé rehabilitační řízení vedené u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně pod sp. zn. 1 Rtv 69/91 a vyslovil právní názor týkající se zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení ve vztahu k aplikaci dalšího mimořádného opravného prostředku, t.j. stížnosti pro porušení zákona a dovolání. V zásadě se přitom ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Proti naposledy zmíněnému usnesení soudu druhého stupně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch zemřelého obviněného M.M. Uvedl v ní v obecné rovině [poté, co citoval ustanovení § 134 odst. 2, § 147 odst. 1 písm. a), b), § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a ustanovení § 7 odst. 3 zák. č. 119/1990 Sb.], že oba soudy nižších stupňů se těmito ustanoveními důsledně neřídily. Podle názoru ministra spravedlnosti shora zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně je nepřezkoumatelné a neobsahuje všechny zákonné náležitosti. V jeho výroku není uvedeno označení trestní věci, které se podané stížnosti týkaly, a nepřesně je věc označena jako „návrh na povolení obnovy řízení ve věci býv. Vojenského obvodového soudu Brno sp. zn. 1 Rtv 69/91“. Přestože podaná stížnost M. M., M. M. a L. B., odůvodněná obhájcem JUDr. Lubomírem Müllerem, směřuje konkrétně proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 Rt 6/2010, kterým byl podle § 278 odst. 1, § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh na povolení obnovy řízení v rehabilitační věci vedené pod sp. zn. 1 Rtv 69/91 u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně ve výroku usnesení Krajského soudu v Brně není uvedeno. Tento soud druhého stupně dále před rozhodnutím o stížnosti řádně nepřezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti kterým byla stížnost podána, včetně řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení. Ministr spravedlnosti Krajskému soudu v Brně rovněž vytknul, že se v odůvodnění svého usnesení nezabýval námitkou stěžovatelů, která se týkala skutečnosti, že ve věci návrhu na obnovu rehabilitačního řízení rozhodoval pouze samosoudce, nikoliv senát, čímž mělo být porušeno právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud se k podané stížnosti vůbec nezabýval zák. č. 119/1990 Sb., konkrétně nepřihlédl k jeho ustanovení § 7 odst. 3 a nevážil, zda o návrhu na povolení obnovy řízení rozhoduje věcně a místně příslušný soud v obsazení senátním či je k rozhodnutí příslušný pouze samosoudce. Jestliže v rehabilitačním řízení rozhodoval senát, je nutné, aby i ve věci návrhu na povolení obnovy řízení rozhodoval senát složený z profesionálních soudců. Pokud namísto senátu rozhodoval samosoudce, jde o závažnou procesní vadu, která naplňuje pojem vadného postupu řízení ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. Za uvedeného stavu se ministru spravedlnosti jevilo napadené usnesení Krajského soudu v Brně jako neúplné a nepřezkoumatelné. Na obsah podané stížnosti tento soud reagoval pouze v části týkající se aplikace typu mimořádného opravného prostředku k nápravě vytýkaných vad rehabilitačního řízení, když se ztotožnil s názorem Městského soudu v Brně, že v uvedeném případě nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení ve věci zemřelého obviněného M. M. Třebaže tento právní názor obou soudů ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona nezpochybnil, s ohledem na výše uvedenou závadu v obsazení soudu považoval za nutné zrušit rovněž celé řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, včetně usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 Rt 6/2010. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v zá