8 Tz 69/2019 — Nejvyšší soud

8 Tz 69/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2019 Spisová značka:8 Tz 69/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TZ.69.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podmíněné zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 307 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 69/2019-226 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 8 T 189/2016, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 8 T 189/2016, byl porušen zákon v ustanovení § 307 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.            Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje ve výroku, jímž byla podle § 307 odst. 3 tr. ř., obviněnému stanovena zkušební doba v trvání pěti roků. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se při nezměněných ostatních výrocích přezkoumávaného usnesení znovu rozhoduje tak, že v rozsahu uvedeného zrušení se podle § 307 odst. 3 tr. ř. stanoví zkušební doba v trvání třiceti (30) měsíců.  O d ů v o d n ě n í : I. 1. Stížnost pro porušení zákona sp. zn. MSP-34/2019-ODKA-SPZ, podaná ministryní spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. V. směřuje proti části pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 8 T 189/2016, v níž bylo vysloveno, že se obviněný podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zavazuje, že se po dobu šesti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu, a že se mu podle § 307 odst. 3 tr. ř. stanoví zkušební doba v trvání pěti roků. 2. Ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona uvedla, že napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 podle § 223a odst. 1 tr. ř. za použití § 307 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného P. V. pro jednání právně kvalifikované jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. vyslovil, že se obviněný zavazuje, že se po dobu šesti měsíců od právní moci rozhodnutí zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu, podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. konstatoval, že obviněný složil na účet soudu peněžitou částku určenou státu pro peněžitou pomoc obětem trestné činnosti ve výši 25.000 Kč, a podle § 307 odst. 3 tr. ř. mu stanovil zkušební dobu v trvání pěti roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 11. 2016, protože se obviněný i státní zástupce po jeho vyhlášení vzdali stížnosti a shodně prohlásili, že na písemném vyhotovení odůvodnění netrvají. Z těchto důvodů neobsahuje usnesení odůvodnění (srov. § 136 odst. 3 tr. ř.). 3. S odkazem na znění zákonných ustanovení § 307 odst. 1, 2, 3 tr. ř. a v reakci na § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), ministryně spravedlnosti vyjádřila, že zákon byl porušen v ustanoveních § 307 odst. 2 písm. a) a § 307 odst. 3 tr. ř., neboť soud obviněnému stanovil zkušební dobu v délce, která významně přesahovala dobu trvání závazku zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu. Soud přitom nevzal v potaz dopady ustanovení § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého nemůže být o vrácení řidičského oprávnění rozhodnuto dříve, než dojde k vydání rozhodnutí o osvědčení či neosvědčení se obviněného ve zkušební době, resp. než se obviněný osvědčí ze zákona. Soud tak na jednu stranu považoval za adekvátní závazek obviněného zdržet se po dobu šesti měsíců řízení motorových vozidel všeho druhu, na druhou stranu však stanovením zkušební doby v trvání pěti let dosáhl patrně nezamýšleného důsledku, že obviněný nebude oprávněn řídit žádný druh motorového vozidla ještě čtyři roky a šest měsíců poté, co uplyne doba, po kterou se zavázal, že se této činnosti zdrží. 4. Na obviněného z tohoto důvodu dopadá opatření, které je ve své podstatě citelnou trestní sankcí, jež bývá v podobě trestu zákazu činnosti (řízení) v obdobných případech ukládána ve srovnatelné výměře výjimečně. Zároveň tímto postupem došlo k naprostému popření smyslu zmíněného závazku, jímž je především akceptace sebereflexe obviněného, která se projeví přijetím konkrétního závazku na bázi dobrovolného a přiměřeného sebeomezení. 5. Napadené usnesení proto s ohledem „na zjevný nepoměr mezi délkou přijatého závazku a délkou zkušební doby není pouze nevyhnutelným důsledkem jisté nekoncepčnosti právní úpravy, kdy zákon o silničním provozu implicitně nepočítá s tím, že by doba dobrovolně přijatého závazku nepokrývala délku zkušební doby, avšak právní úprava v trestním řádu (a k ní se vážící judikatura, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 04. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015) takovou situaci nevylučuje, ale též za důsledek nesprávné aplikace platného práva“. Poněvadž soud přijal závazek obviněného v trvání šesti měsíců, je stanovení desetkrát delší zkušební doby zjevně nepřiměřené. 6. Z uvedených důvodů ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona             navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 1, 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2016, sp. zn. 8 T 189/2016, byl porušen zákon v ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) a § 307 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok, jímž se obviněný podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zavázal, že se po dobu šesti měsíců od právní moci rozhodnutí zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu, a dále výrok, kterým byla podle § 307 odst. 3 tr. ř. obviněnému stanovena zkušební doba v trvání pěti roků, a aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. na podkladě skutkového stavu sám rozhodl. II. 7. Ke stížnosti pro porušení zákona podal obviněný písemné stanovisko, v němž především vyjádřil lítost nad spáchaným jednáním, které bylo jeho ojedinělým selháním, jehož si je plně vědom. Vyjádřil, že pramenilo ze složité a pro něj tíživé rodinné situace, v níž se nacházel, a svou nezodpovědnost, kterou v činech projevil, chápe jako své osobní, leč mimořádné selhání. Zdůraznil svou upřímnou snahu odčinit způsobené újmy i kroky směřující k vlastní nápravě. S ohledem na tyto skutečnosti se mu zkušební doba pěti let jeví nepřiměřeně dlouhá jak s ohledem na již uložená a jím přijatá omezení, tak na okolnosti případu. 8. Při veřejném zasedání konaném Nejvyšším soudem se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se ztotožnila se stížností pro porušení zákona a odkázala na její obsah, a doplnila, že významným pro tuto věc je názor vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015, řešící stejnou problematiku, avšak v opačném směru nepoměru zkušební doby a dobrovolného závazku obviněného ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl a v jejích intencích rozhodl s tím, že přiměřenou všem okolnostem případu by byla délka zkušební doby minimálně ve výměře dvou let tak, aby tato splnila zákonem sledovaný účel a současně tvořila odpovídající podklad pro následné rozhodnutí soudu podle § 308 tr. ř. 9. Veřejnému zasedání přítomná obhájkyně přednesla obsah vyjádření obviněného (č. l. 220, 221), na jehož obsah odkázala, a s ohledem na provázanost trestního řádu s ustanoveními zákona č. 361/2000 Sb., díky kterým by se mohl obviněný dostat do situace, kdy mu bude vráceno řidičské oprávnění za dobu blížící se deseti rokům od spáchání přečinu, vznesla požadavek, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že zkušební doba již proběhla a obviněný se osvědčil.   III. 10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen, nikoliv však v plném rozsahu, jak bylo stížností pro porušení zákona uvedeno. K vadám v