Plsn 2/96 – Nejvyšší soud

Stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 22. 1. 1997, Plsn 2/96 I. Policie České republiky není právnickou osobou a zákon jí nepřiznává ani způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. II. Jménem České republiky jedná (činí právní úkony) ve věcech týkajících se Policie České republiky státní orgán, jehož se věc týká. Tímto orgánem jsou v záležitostech souvisejících se služebním poměrem policistů (s výjimkou policistů povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra nebo v jiných orgánech, institucích a právnických osobách) Policejní prezidium České republiky (s výjimkou vyšetřovatelů policie) a příslušné útvary Policie České republiky; v ostatních záležitostech je tímto orgánem Ministerstvo vnitra. III. Před soudem za Českou republiku jedná ve věci týkající se Policie České republiky zaměstnanec nebo policista pověřený Ministerstvem vnitra, Policejním prezidiem České republiky, popřípadě příslušným útvarem Policie České republiky, podle toho, kterého z těchto orgánů se věc týká. Uvedené orgány mohou pověřit jednáním za stát též zaměstnance nebo policistu působícího u jiného orgánu, popřípadě i zaměstnance jiného státního orgánu. Odůvodnění: V rozhodovací praxi soudů není jednotný názor při posuzování právní otázky, zda Policie České republiky a její útvary mají způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu), popřípadě zda jsou způsobilé být účastníky řízení před soudem. Právní názor, že subjekt, označený jako \"Policie České republiky\" (se současným uvedením názvu příslušné policejní správy), nemá způsobilost k právům a povinnostem a že není ani způsobilým účastníkem řízení před soudem, soudy vyslovily např. ve věcech vedených u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 82/94, u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 243/94 a u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 218/95; v těchto případech soudy řízení ve smyslu ustanovení  § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavily. Závěr, že útvary Policie České republiky nemají právní subjektivitu, přijal Krajský soud v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 22 Ca 169/94. Oproti tomu Městský soud v Praze dospěl ve věci vedené pod sp. zn. 37 C 17/94 k závěru, že Policie České republiky je právnickou osobou způsobilou být účastníkem řízení před soudem. Ve věcech týkajících se služebního poměru policistů považoval Policii České republiky za způsobilou mít práva a povinnosti (a tedy i za způsobilého účastníka soudního řízení) Vrchní soud v Praze ve sporu vedeném pod sp. zn. 1 Co 333/94. Na základě podnětu ministra vnitra předseda Nejvyššího soudu České republiky podle ustanovení  § 29 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích 1), navrhl plénu Nejvyššího soudu, aby ke sjednocení výkladu uvedené právní otázky zaujalo stanovisko. Plénum Nejvyššího soudu České republiky ve smyslu ustanovení  § 31 odst. 3 písm. b) zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, přijalo toto stanovisko: Podle ustanovení  § 18 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku 2) jsou právnickými osobami - kromě sdružení fyzických nebo právnických osob, účelových sdružení majetku a jednotek územní samosprávy - též jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Zákon může stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou, nejen tím, že onen subjekt ve svém ustanovení za právnickou osobu prohlásí, nýbrž i tím, že danému subjektu - přestože jej za právnickou osobu výslovně neoznačuje - přizná vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují 3). K těmto vlastnostem patří určení názvu a sídla, vlastní organizační struktura, vymezení orgánu, který je oprávněn právnickou osobu řídit a jednat jejím jménem v právních vztazích (statutárního orgánu), a zejména vymezení vlastního majetku, sloužícího k plnění jejích úkolů (k její činnosti) a vlastní odpovědnost za majetkovou újmu způsobenou jinému. Policie České republiky byla zřízena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky 4), jako ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky, jehož úkoly jsou uvedeny zejména v ustanovení  § 2 zákona; zákon nabyl účinnosti dnem 15. 7. 1991. Policii tvoří Policejní prezidium České republiky, útvary s působností na celém území České republiky a útvary s územně vymezenou působností ( § 3 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb.). Zákon policii za právnickou osobu výslovně neprohlašuje a ze žádného z jeho ustanovení ani z ustanovení jiného zákona nelze dovodit, že by jí byly přiznány vlastnosti, které musí mít právnická osoba, má-li být samostatným právním subjektem. Z vlastností, které charakterizují právnické osoby, policie splňuje pouze požadavky na určení názvu a vlastní organizační struktury. Ostatní vlastnosti typické pro právnické osoby zákon č. 283/1991 Sb. policii nepřiznává. Zákonem č. 283/1991 Sb. nebylo v první řadě stanoveno sídlo policie. Policie rovněž nemá vlastní orgán, který by byl oprávněn řídit veškerou její činnost. Vrcholným orgánem policie je sice Policejní prezidium České republiky, v jehož čele stojí policejní prezident, to je však oprávněno řídit policii jen tehdy, nestanoví-li zákon jinak. Jiná úprava se týká např. útvarů vyšetřování nebo středních policejních škol 5), které zřizuje a řídí Ministerstvo vnitra, či zřizování jednotlivých útvarů policie, které zřizuje na návrh policejního prezidenta ministr vnitra. Policejní prezidium není také oprávněno řídit policisty povolané k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra a vyšetřovatele policie a nepřísluší mu ani povolávání příslušníků policie k plnění úkolů v Úřadu pro zahraniční styky a informace, které provádí ministr vnitra (srov.  § 17 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.) a další. Vztah policie a Ministerstva vnitra vyjadřuje  § 3 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., podle něhož je policie Ministerstvu vnitra podřízena. Zákon č. 283/1991 Sb. též nevymezuje orgán Policie České republiky, který by byl oprávněn v právních vztazích jejím jménem jednat. Tímto orgánem není Policejní prezidium, neboť to - jak vyplývá z  § 3 odst. 4 citovaného zákona - jen řídí činnost policie při plnění jejích úkolů podle zákona. Výjimka z tohoto pravidla je dána pouze v záležitostech souvisejících se služebním vztahem policistů a při uzavírání kolektivních dohod s odborovými organizacemi. Ze zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky 6), vyplývá, že ve věcech služebního poměru policistů jménem policie jedná ministr vnitra a v rozsahu jím stanoveném další služební funkcionáři (srov.  § 2 odst. 2 tohoto zákona o služebním poměru), kteří též rozhodují o právech a povinnostech vyplývajících z těchto vztahů. Uvedená výjimka však neplatí u policistů povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra nebo k plnění úkolů v jiných orgánech, institucích a právnických osobách (např. v Úřadu pro zahraniční styky a informace nebo ve středních policejních školách) a také u vyšetřovatelů, jimž policejní prezident není nadřízeným funkcionářem (tím je kromě ministra vnitra ředitel útvaru vyšetřování). Kolektivní dohody pak uzavírají jménem policie \"příslušní funkcionáři\" ( § 140 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb.) Policii nebyl zákonem určen majetek ani nebylo v její prospěch založeno oprávnění s ním při plnění svěřených úkolů samostatně nakládat; ministr - jak se uvádí v  § 3 odst. 9 zákona č. 283/1991 Sb. - je totiž oprávněn na návrh policejního prezidenta stanovit způsob hospodářského zabezpečení policie a jejích útvarů a služeb. Majetková nesamostatnost policie se projevuje též v tom, že za škodu vzniklou osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím, za škodu, kterou tato osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou policii nebo policistovi, a za škodu způsobenou policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů, odpovídá stát (Česká republika), v jehož zastoupení náhradu škody poskytuje Ministerstvo vnitra ( § 49 zákona č. 283/1991 Sb.), a že za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím policejního orgánu nebo jeho nesprávným úředním postupem odpovídá stát (Česká republika), jehož jménem vystupuje Ministerstvo vnitra ( § 9 odst. 1,  § 25 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem). O majetkové nesamostatnosti policie svědčí i přechodné ustanovení  § 57 zákona č. 283/1991 Sb., podle něhož práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru a jiných vztahů příslušníků bývalého Sboru národní bezpečnosti v České republice, které nezanikly do dne účinnosti zákona, přecházejí na Ministerstvo vnitra. Právní subjektivitu Policie České republiky nezakládají ani ustanovení zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Tento zákon - jak uvádí jeho  § 1 - “upravuje služební poměr příslušníků Policie České republiky”. Jde tedy o právní úpravu vnitřních záležitostí mezi policií jako organizační jednotkou státu na s