2 As 58/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 2/2010- 130 - text - 13 - pokračování 31 A 2/2010 31A 2/2010 – 130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jany Jedličkové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. Š., proti žalovanému Kanceláři veřejného ochránce práv, se sídlem Brno, Údolní 39, za účasti osoby zúčastněné na řízení JUDr. P. V., veřejného ochránce práv, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv, ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3154/2009, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku ve výši 2.000,- Kč, do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou ze dne 1. 1. 2010, následně doplněnou písemným podáním ze dne 25. 1. 2010, domáhal vydání rozsudku, který by bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3154/2009, jemu předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2009, č. j. PDCJ 2830/2009, věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a žalovaný zavázán k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Svou obsáhlou žalobu odůvodnil tím, že napadená rozhodnutí považuje za nezákonná, neboť dle jeho názoru nemohou obstát ani po stránce procesněprávní ani po stránce hmotněprávní. V rámci procesněprávních námitek nejprve namítl, že o odmítnutí žádosti o informace a o odvolání rozhodovala jak v prvním, tak ve druhém stupni tatáž úřední osoba – vedoucí žalovaného Mgr. F. G.. O odvolání tak v rozporu s ustanovením § 16 odst. 2 a 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) nerozhodl nadřízený orgán, ale orgán totožný s orgánem, který rozhodoval v prvním stupni. Dále namítl, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 20. 10. 2009, bylo vyhotoveno pouze ve formě sdělení bez toho, aniž by obsahovalo formální a obsahové náležitosti rozhodnutí stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), který na rozhodování o odepření informací dopadá v rozsahu vymezeném v ustanovení § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Prvostupňové rozhodnutí ve formě sdělení ze dne 20. 10. 2009 není rozčleněno na výrok a odůvodnění, poučení schází úplně. Poté namítl, že prvostupňové rozhodnutí mu nebylo v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1 správního řádu doručeno do vlastních rukou a v rozporu s ustanovením § 19 odst. 6 správního řádu nebyl připojen žádný doklad, na kterém by žalobce stvrdil jeho převzetí. Ve vztahu k druhostupňovému rozhodnutí žalobce zejména namítl, že v rozporu s ustanovením § 90 odst. 5 správního řádu bylo rozhodnuto pouze o potvrzení rozhodnutí, zatímco výrok o zamítnutí odvolání schází. Dále namítl, že druhostupňové rozhodnutí ze dne 19. 11. 2009 nevyhovuje požadavku ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, neboť výroková část neobsahuje ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a rovněž označení účastníků podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu. Dále namítl, že odůvodnění druhostupňové rozhodnutí postrádá reakci na odvolací námitku týkající se formálních nedostatků prvostupňového rozhodnutí, čímž se odvolací orgán nevypořádal se všemi důvody odvolání. Žalobce současně namítl, že odvolání podal dne 5. 11. 2009, tudíž zákonná lhůta k vydání rozhodnutí o odvolání podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím skončila v pátek dne 20. 11. 2009. Rozhodnutí o odvolání, ač datované dne 19. 11. 2009, však bylo odevzdáno k doručení České poště, s. p., až dne 23. 11. 2009, tj. tři dny po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání. Zákonem předepsaný údaj „Vypraveno dne:“ není vyznačen na rozhodnutí ani na poštovní zásilce. Rovněž ve vztahu k druhostupňovému rozhodnutí žalobce namítl, že mu nebylo doručeno do vlastních rukou a nebyl připojen žádný doklad, na kterém by stvrdil jeho převzetí. Rovněž namítl, že v rozporu s ustanovením § 68 odst. 1 a 5 správního řádu, druhostupňové rozhodnutí neobsahuje zákonné poučení o nepřípustnosti odvolání, namísto toho uvádí nepovinné poučení o správní žalobě. V rámci hmotněprávních námitek žalobce zejména namítl, že zatímco ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“) ukládá veřejnému ochránci práv povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu funkce (tedy o skutečnostech tvořících převážně vstupní informace), naopak ustanovení § 23 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv mu ukládá soustavně poskytovat informace veřejnosti o své činnosti a poznatcích, které z jeho strany vyplynuly, včetně zveřejňování vybraných zpráv o ukončených šetřeních v jednotlivých věcech (tedy o skutečnostech tvořící převážně výstupní informace). Poskytnutí žádaných informací, které jsou dle názoru žalobce informacemi výstupními, se vztahují k působnosti a činnosti veřejného ochránce práv (vymezené v ustanovení § 1 zákona o veřejném ochránci práv), tudíž ustanovení § 7 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv ani ustanovení § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nebrání. Pokud by měl platit žalovaným extenzívně pojímaný výklad povinnosti mlčenlivosti podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv, bylo by tím právo na informace, jemuž odpovídá povinnost subjektů uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, zcela popřeno a toto právo, které je právem základním, by se stalo pouze iluzorním. Právo na informace je právem základním, zaručeným nejenom článkem 17 Listiny základních práv a svobod, ale také článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Omezit právo na informace lze tudíž za současného splnění dvou podmínek: je-li tak stanoveno zákonem (podmínka formální) a jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (podmínka materiální). Obě tyto podmínky musejí být splněny současně. Žádná z těchto podmínek v této věci však splněna není a proto k omezení (odepření) práva na informace došlo neoprávněně. Žalobce navrhl, aby rozhodnutí vydaná v obou stupních, z nichž mu žádné nebylo řádným a zákonu odpovídajícím způsobem doručeno a která se dostala do jeho dispozice prostřednictvím třetí osoby, byla zrušena pro nezákonnost a vady řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby byla soudem jako nedůvodná zamítnuta. Zdůraznil, že při vydávání obou napadených rozhodnutí bylo z jeho strany procesně postupováno v souladu se zněním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 2 As 58/2007 – 52, dostupného in: www.nssoud.cz. Nejprve ve vztahu k uplatněným procesněprávním námitkám žalovaný uvedl, že pokud jde o žalobcem tvrzené porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení, považuje tuto námitku, vzhledem k zákonnému a funkčnímu vztahu veřejného ochránce práv a jeho kanceláře, za nepřípadnou. Právě proto, aby tato námitka nebyla žadatelem o informace uplatňována, vyvolal vedoucí kanceláře veřejného ochránce práv v řízení o odvolání jednání s veřejným ochráncem práv, na kterém bylo předmětné odvolání projednáno v obecné i konkrétní rovině. Námitku žalobce, že prvostupňové rozhodnutí (sdělení) ze dne 20. 10. 2009 postrádalo základní náležitosti správních rozhodnutí definovaných správním řádem (výrok, odůvodnění, poučení), žalovaný uznal. Důvodem podání stručného a neformálního sdělení byla především snaha komunikovat s žalobcem co nejrychleji. Námitky žalobce, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 20. 10. 2009 i rozhodnutí o odvolání ze dne 19. 11. 2009 nebylo žalobci doručeno do vlastních rukou, stejně jako námitku, že rozhodnutí o odvolání bylo doručeno 3 dny po vypršení 15-ti denní zákonné lhůty, žalovaný uznal. V tomto směru současně do budoucna sjednal nápravu. K námitce žalobce, že v textu poučení rozhodnutí o odvolání ze dne 19. 11. 2009 nebylo zcela přesně v souladu se správním řádem uvedeno poučení o nepřípustnosti odvolání, ale namísto toho bylo žalobci poskytnuto poučení o možnosti podání žaloby proti rozhodnutí ve správním soudnictví do dvou měsíců od jeho doručení, žalovaný uvedl, že dle jeho názoru se jedná o jednání sice správním řádem výslovně neaprobované, ovšem ve svém důsledku jistě vedoucí k větší informovanosti a tedy i k dodržení jednoho ze základních principů dobré správy. K uplatněným hmotněprávním námitkám žalovaný zejména uvedl, že žalobce v době rozhodování o poskytnutí požadovaných písemností nebyl a i nadále není ve vztahu k provedenému šetření veřejného ochránce práv, které bylo evidováno ve spi