4 Ads 50/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 35/2013- 35 - text 9 pokračování 22 A 35/2013 22 A 35/2013-35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. Ž., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2013, č. j. MPSV-UM/4351/13/9S-ZLK, sp. zn. SZ/768/2012/9S-ZLK, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2013, č. j. MPSV-UM/4351/13/9S-ZLK, sp. zn. SZ/768/2012/9S-ZLK bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen správní orgán prvního stupně) ze dne 12. 9. 2012, č. j. MPSV-UP/1199520/12/AIS-ZDP a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na mobilitu, neboť podle posudku o zdravotním stavu ze dne 30. 8. 2012 vydaného OSSZ Kroměříž žalobce není osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 329/2011 Sb.), ve vztahu k ust. § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách). Podle posudku o zdravotním stavu se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. II. Shrnutí žalobních bodů: V žalobě ze dne 3. 5. 2013 doručené Krajskému soudu v Brně dne 7. 5. 2013 žalobce uvádí, že mu bylo sděleno, že na průkaz ZTP, které vlastní 8 let, už nemá nárok a je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, zejména lékařské zprávy MUDr. Kremra z ortopedie v Kroměříži. Žalobce konstatuje, že zatímco před 9 lety mu bylo poukázáno 60.000,- Kč na nákup auta, dnes nemá nárok na nic. Namítá, že před domem má invalidní parkoviště, bez kterého nemůže existovat. Dále žalobce namítá, že ujde maximálně 200 metrů, takže bez auta je neschopný jakéhokoliv pohybu. Do nemocnice bez průkazu ZTP autem také nemůže, na nákupy se nedostane bez kartičky ZTP. Žalobce tvrdí, že jeho zdravotní stav se zhoršuje každým dnem, přitom podle MPSV nesplňuje schopnost mobility a normálního pohybu. Proto žádá soud o posouzení jeho zdravotního stavu. K žalobě žalobce přikládá lékařský posudek ortopedie v Kroměříži (MUDr. Kremra), v němž je uvedeno, že tento stav byl vyvolán dlouhodobým léčením rakoviny uzlin a těžkými dávkami chemoterapie. Žalobce poukazuje na skutečnost, že zatímco posudková komise píše, že jeho zdravotní stav nedosahuje stupně těžkých poruch, odborník ortoped píše, že jeho postižení je těžké. Žalobce zpochybňuje rovněž závěr, že jeho stav není dlouhodobý, k čemuž uvádí, že jeho stav trvá již 8 let. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje soudu, aby rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a přikázal žalovanému uhradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce: Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 10. 7. 2013 k námitce, že žalobci bylo sděleno, že na ZTP nemá nárok a že je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, uvádí, že do výčtu podkladů, ze kterých OSSZ i PK MPSV vycházela při zhodnocení zdravotního stavu žalobce, patří mimo jiné i zdravotní zprávy MUDr. Kremra ze dne 16. 5. 2011 a 21. 1. 2013. Žalovaný uvádí, že při rozhodování vycházel z posudků PK MPSV ze dne 31. 1. 2013 a ze dne 29. 3. 2013 obsahujících výčet podkladů, kterými se PK MPSV zaobírala a které vyhodnocovala. Žalovaný uvádí, že žalobce měl možnost se s těmito informacemi seznámit a reagovat na ně. K námitce týkající se nároku na průkaz ZTP žalovaný uvádí, že již v rozhodnutí sdělil, že žadateli nárok na tento průkaz na základě nepřiznání příspěvku na mobilitu nevzniká. K námitce, že před 9 lety byla žalobci poskytnuta částka 60.000,- Kč na nákup auta, žalovaný uvádí, že se při poskytování výše uvedené dávky postupovalo podle právních předpisů platných do 31. 12. 2011. Žalovaný nemá informace o tom, že by si žalobce podal žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo). Ve vztahu k žalobní námitce, že dle lékařského nálezu je postižení žalobce těžké, žalovaný uvádí, že PK MPSV sdělila, že funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu žalobce nedosahují stupně těžkých nebo úplných poruch, které by bránily schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace bez každodenní pomoci jiné fyzické osoby. Dle PK MPSV není zdravotní stav žalobce dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách ve vztahu k základním životním potřebám v oblasti mobility a orientace (vztaženo výhradně k základním životním potřebám mobilita a orientace). Žalovaný dodává, že žalobce byl v rozhodnutí poučen o nároku na příspěvek na mobilitu. Dle žalovaného PK MPSV dostatečně zhodnotila zdravotní stav žalobce, který neodůvodňuje poskytnutí příspěvku na mobilitu. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. V reakci na vyjádření žalovaného byla soudu doručena replika, v níž žalobce setrvává na svých postojích vyjádřených v žalobě. Žalobce považuje za absurdní, aby se přitahoval o zábradlí do sedmého patra. V dalších částech repliky žalobce polemizuje se změnami v sociálním systému. Žalobce závěrem shrnuje, že netrvá na jakýchkoliv finančních příspěvcích na mobilitu, žádá jen o průkaz ZTP pro dopravu autem a do nemocnic. V reakci na repliku žalobce bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, v němž žalovaný setrvává na svém stanovisku ze dne 10.7.2013, neboť zdravotní stav žalobce byl zhodnocen objektivně, úplně a srozumitelně. Žalovaný zastává názor, dle kterého jsou příspěvky na mobilitu vyloučeny ze soudního přezkumu podle ust. § 70 písm. d) s.ř.s., neboť napadené správní rozhodnutí závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu žalobce. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud žalobu odmítl podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu Z připojeného správního spisu soud zjistil, že dne 24. 5. 2012 žalobce u správního orgánu prvního stupně podal žádost o příspěvek na mobilitu. Dne 3. 7. 2012 bylo sociální pracovnicí správního orgánu prvního stupně provedeno sociální šetření. Dne 30. 8. 2012 byla na základě žádosti správního orgánu prvního stupně posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž posouzena schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, a to s výsledkem, že nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, a že se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace. Před vydáním rozhodnutí bylo žalobci umožněno se vyjádřit k podkladům rozhodnutí, této možnosti však nevyužil. Správní orgán prvního stupně vydal dne 12. 9. 2012, v návaznosti na posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby rozhodnutí č. j. MPSV-UP/1199520/12/AIS-ZDP, kterým byla žádost žalobce o příspěvek na mobilitu zamítnuta. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že jeho nepříznivý zdravotní stav trvá již 8 let a že se neustále zhoršuje. Dále žalobce namítal, že ujde maximálně 200 metrů bez berlí a bolesti v zádech a kolenou, do schodů maximálně 4 schody, když nejede výtah, nedostane se domů do 7. patra, schody nahoru nezvládá a schody dolů ještě hůř. Také výstup z auta je pro žalobce dle jeho tvrzení velký problém. Žalobce dále namítal, že před domem má několik roků invalidní parkoviště, bez něhož nemůže existovat. Žalobce poukazuje na rozpor mezi posudkem na invaliditu z předchozího roku a rozhodnutím správního orgánu prvního stupně. Z posudku na invaliditu je podle žalobce zřejmé, že jeho postižení je těžké a stále se zhoršuje. Závěrem žalobce žádá, aby jeho zdravotní stav byl znovu posouzen a platnost ZTP mu byla prodloužena. V rámci odvolacího řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašovaného pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“), který byl vypracován dne 31. 1. 2013. Jednání posudkové komise proběhlo za přítomnosti žalobce. Posudková komise na základě posudkového zhodnocení dospěla k závěru, že nejde o osobu, která není ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. scho