1 As 136/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 63/2011- 62 - text - 11 - pokračování 31A 63/2011 31A 63/2011 – 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem AK Jihlava, Benešova 8, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2011, č. j. KUJI 75672/2011 ODSH 901/2011 – Ma/RODV, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 30. 8. 2011, č. j. KUJI 75672/2011 ODSH 901/2011 – Ma/RODV, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 26.695,- Kč k rukám Mgr. Luboše Komůrky, advokáta, se sídlem AK Jihlava, Benešova 8, ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou předanou k poštovní přepravě dne 21. 10. 2011 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „žalovaný“), ze dne 30. 8. 2011, č. j. KUJI 75672/2011 ODSH 901/2011 – Ma/RODV, a současně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy (dále jen „správní orgán“), ze dne 8. 6. 2011, č. j. MMJ/OD/18746/2012-11 78922/2011/MMJ, a rozhodnutí správního orgánu potvrzeno. II. Obsah žaloby [2] Žalobu odůvodnil tím, že rozhodnutím žalovaného nebyla respektována práva žalobce ani nebyly respektovány zásady dokazování a bylo rozhodnuto jen na základě důkazů svědčících v neprospěch žalobce, když důkazy svědčící o neporušení zákona žalobcem nebyly prováděny. Dále se žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami ani se stavem předcházejícího řízení. Předně bylo povinností správního orgánu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) opatřit si takové podklady pro rozhodnutí, aby byly zjištěny veškeré okolnosti pro rozhodnutí správního orgánu. [3] Podle názoru žalobce žalovaný zcela pominul fakt, že rozhodnutí správního orgánu ohledně porušení ustanovení § 18 odst. 3 a 4 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel“) bylo postaveno pouze na tvrzení pracovníka správního orgánu, který při kontrole nezjistil nic jiného, než že při výuce nebyl přítomen žadatel a že v třídní knize zůstala u jeho jména takto nevyplněná kolonka s označením jeho přítomnosti. Rozhodně nebylo prokázáno, že by v rozhodnutí správního orgánu citovaní žadatelé o řidičské oprávnění neabsolvovali předepsaný minimální počet výukových a výcvikových hodin. Správní orgán, případně žalovaný neprovedli důkaz výslechem žadatelů, kterých se věc týkala, ač takto mohli získat zcela objektivní důkaz ve vztahu ke skutečně absolvovanému počtu hodin. Proto žalobce v odvolacím řízení předložil písemná potvrzení žadatelů o vytýkané skutečnosti. Navrhl, aby on a žadatelé byli k této skutečnosti vyslechnuti. [4] Stejně tak žalovaný pochybil i v případě potvrzení porušení Přílohy 1 bod 1. písm. h) zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, neboť opět bylo postaveno pouze na tvrzení pracovníka správního orgánu, aniž bylo provedeno objektivní měření rychlosti vozidla. III. Vyjádření žalovaného [5] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě vyslovil přesvědčení, že všechny tvrzení uvedená v žalobě jsou nedůvodná, neboť žalobcem nebyl postupem žalovaného ani postupem správního orgánu zkrácen na svých právech. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [6] Zdůraznil, že nesouhlasí s námitkou žalobce, že rozhodnutí správního orgánu je založeno pouze na tvrzení jeho pracovníka. Správní orgán prováděl v autoškole žalobce dlouhodobou kontrolu. O této kontrole byl pořízen protokol státního dozoru. S tímto protokolem byl žalobce seznámen a poučen o možnosti podat proti jeho znění námitky. Dále byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k uplatnění námitek a připomínek. Žalobce nikdy v průběhu řízení nenapadl relevantnost podkladů. [7] Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou žalobce, že nebylo prokázáno porušení zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. V rámci odvolacího řízení posoudil předložené důkazy jako plně prokazující, že žalobce spáchal správní delikt, jak rozhodl správní orgán. Současně poukázal na skutečnost, že považuje porušení zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel v oblasti výuky a výcviku nových žadatelů o řidičská oprávnění jako velmi nebezpečná. Nesplněním předepsaného počtu hodin výuky a výcviku může dojít k tomu, že žadatel o řidičské oprávnění není připraven na náročnou úlohu řidiče motorového vozidla. Tato skutečnost může v konečném důsledku vést k ohrožení jeho života a zdraví, stejně jako k ohrožení života a zdraví ostatních účastníků silničního provozu. Kontroly prováděné v autoškolách se snaží tomuto zabránit. Pokud jsou zjištěna pochybení, měla by být provozovateli autoškoly uložena sankce. Správní orgán provedl kontrolu v autoškole žalobce a zjistil porušení zákona ze strany provozovatele školy. Z tohoto důvodu postupoval podle zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, kdy zahájil s provozovatelem autoškoly správní řízení a za protiprávní jednání mu uložil pokutu. [8] Rovněž námitku žalobce, že jím předložené důkazy nevzal na vědomí, nepovažuje za důvodnou. Podle ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Z předložených prohlášení žáků o absolvování kursu v plném rozsahu vyplývá, že tato prohlášení jsou datována v období od 23. 6. 2010 do 4. 8. 2010. Je tedy zřejmé, že žalobce měl tyto doklady k dispozici již v době zahájení správního řízení 12. 11. 2010. Odvolací orgán tedy k těmto dokladům v odvolacím řízení nepřihlédl a dále nezkoumal, zda jsou relevantní. Žalobce měl v průběhu správního řízení opakovaně možnost uvedená potvrzení předložit, což neučinil. Uzavřel, že provedení výslechu žadatelů se mu jeví jako nadbytečné, neboť skutečnost, o níž nejsou důvodné pochybnosti byla v souladu s ustanovením § 3 správního řádu zjištěna. IV. V pořadí první rozsudek krajského soudu [9] Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2012, č. j. 31A 63/2011 – 40, byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud zdůraznil, že, z obsahu protokolu č. 1 /Aš/2011 ze dne 7. 4. 2011 vyplývá, že správní orgán projednal se žalobcem dílčí záznamy sepsané kontrolními pracovníky, žalobce protokol podepsal a přes poučení nepodal proti uvedeným skutečnostem žádné námitky. Fyzické nepřítomnosti žáků ve výuce byly řádně zachyceny v záznamech pracovníků, a proto nebylo již třeba doplňovat dokazování jejich výslechem. Nadto, prohlášení žáků o náhradní výuce měl žalobce již dříve k dispozici, jejich zohlednění při hodnocení žalobcova pochybení bylo tedy nadbytečné. Soud se ztotožnil rovněž se závěrem žalovaného, že nácvik správného jednání při rizikových situacích (nácvik intenzivního brzdění z rychlosti 40 km/h) nebyl rovněž splněn, neboť těchto hodnot nebylo žáky (dle záznamů kontrolního pracovníka) dosaženo, vzhledem k nedostatečnému prostoru pro tento účel. Z těchto důvodů žalobu zamítl. V. Zrušovací rozsudek Nejvyššího správního soudu [10] O kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 136/2012 – 23, (dále jen „zrušovací rozsudek), rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2012, č. j. 31A 63/2011 – 40, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozsudku zejména zdůraznil: „[11] První kasační námitkou žalobce vytýká žalovanému i soudu, že nesprávně usoudili na nadbytečnost dokazování poskytnutí náhradní výuky a výcviku, a to za situace, kdy je výrokem napadeného rozhodnutí žalobci kladeno právě toto porušení za vinu a kdy z obsahu protokolu o výsledku státní kontroly plyne, že v den kontroly se určití jmenovaní žáci neúčastnili výuky. [12] Podle žalobci vytýkaného ustanovení zákona - § 56 odst. 1 písm. f) - se