8 Aps 6/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 85/2012- 45 - text 10 pokračování 31A 85/2012 31A 85/2012 – 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobkyně J. T., proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj – Katastrální pracoviště Kyjov, se sídlem Masarykovo nám. 57/31, Kyjov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobkyně a její manžel V. T., bytem U V. 1267, K., se žalobou ze dne 6. 11. 2012 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud určil, že zásah do jejich práv, spočívající ve vrácení podání ze dne 10. 9. 2012, č. j. Z-5865/2012-738, žalovaným, je nezákonný. [2] Usnesením ze dne 9. 1. 2013, č. j. 31 A 85/2012-35, rozhodl zdejší soud o vyloučení žaloby V. T. k samostatnému řízení. Řízení pod sp. zn. 31 A 85/2012 bylo nadále vedeno pouze s žalobkyní. II. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu [3] Z konkrétních okolností přezkoumávané věci je pro přehlednost vhodné chronologicky zdůraznit následující skutečnosti: [4] Dne 1. 8. 2012 nabyl právní moci rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marcela Labounka, advokáta, se sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. R 2012/07/27, který určil existenci věcných břemen k blíže určeným nemovitostem. Dne 2. 8. 2012 podala žalobkyně spolu se svým manželem Vítem Trnkou návrh k žalovanému, aby na základě tohoto pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu provedl u příslušných nemovitostí záznam o existenci těchto věcných břemen. [5] Dne 10. 9. 2012 žalovaný předložený návrh na záznam a rozhodčí nález vrátil žalobkyni jako bezpředmětný pro zápis do katastru nemovitostí, neboť podle ustanovení § 151o zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu, (dále jen „občanský zákoník“), je k nabytí práva odpovídajícího břemenům nutný vklad do katastru nemovitostí. [6] Žalovaný zároveň vyzval žalobkyni, aby předložila smlouvu o zřízení věcného břemene s návrhem na vklad práv z věcného břemene do katastru nemovitostí. K tomu uvedl, že pokud navrhovaný vklad splní podmínky ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu, (dále jen „zákon o zápisech do katastru nemovitostí“), vklad bude povolen a smlouva tak nabude věcně-právní účinky nejen vůči stranám smlouvy, ale i vůči každé třetí osobě. [7] Žalobkyně se rozhodla proti tomuto postupu podat správní žalobu, neboť se domnívá, že záznam měl být proveden. III. Obsah žaloby [8] Žalobkyně navrhuje, aby soud určil, že zásah do jejích práv, učiněný vrácením podání ze dne 10. 9. 2012, č. j. Z-5865/2012-738, (návrh na záznam), je nezákonný. Zásah do svých práv spatřuje v neprovedení záznamu, neboť má za to, že rozhodčí nález je rozhodnutím na základě kterého měl žalovaný příslušný záznam v katastru provést (v souladu s ustanovením § 7 a 8 zákona o zápisech do katastru nemovitostí). [9] Žalobkyně se domnívá, že rozhodčí nález je co do svých materiálních a formálních účinků ze zákona postaven na roveň soudnímu rozhodnutím. Vychází přitom z ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu, (dále jen “zákon o rozhodčím řízení”). Podle tohoto ustanovení platí, že rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle ustanovení § 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. [10] Žalobkyně dále vychází z ustanovení § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu (dále jen “občanský soudní řád”), podle kterého platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. [11] Dále poukazuje na skutečnost, že rozhodce v dané věci rozhodoval podle tzv. zásady spravedlnosti ve smyslu ustanovení § 25 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodce nerozhodoval o zřízení věcného břemene, ale o jeho existenci, neboť podle zásady spravedlnosti není vázán právními předpisy. V tomto směru je nutno posuzovat i samotný rozhodčí nález, proti kterému nelze namítat, že není způsobilý k zápisu záznamem. Rozhodčí nález nijak nenahrazuje rozhodovací pravomoc katastrálního úřadu, toliko rozhoduje o majetkových právech a povinnostech v rozsahu kompetence mu svěřené. Přesto pokud by rozhodce rozhodoval o zřízení věcného břemene, pak po procesní stránce se jedná o obdobnou situaci, kdy soud rozhoduje o zřízení věcného břemene smírem (R 47/1991). IV. Vyjádření žalovaného [12] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2012 navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť se domnívá, že postupoval správně, neboť na základě předložené lsitiny záznam práva do katastru nemohl zapsat z důvodu jiných zřejmých nesprávností ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o zápisech do katastru nemovitostí. Jako hlavní důvod vrácení listiny uvedl žalovaný, že pro vznik práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě smlouvy je třeba vklad takto zřízeného práva do katastru nemovitostí, který nelze nahradit výrokem rozhodčího nálezu, což vyplývá z ustanovení § 151o odst. 1 občanského zákoníku. [13] Žalovaný tvrdí, že podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Z uvedeného pak vyplývá, že rozhodčí smlouvu nelze sjednat tam, kde o věci nelze sjednat smír. V takových věcech není dána pravomoc rozhodce ve smyslu citovaného zákona. [14] Žalovaný uvádí, že řízení o povolení vkladu věcného práva do katastru nemovitostí je z povahy věci řízením nesporným, kdy katastrálnímu úřadu přísluší pouze přezkoumávat, zda jsou splněny podmínky pro vklad věcného práva tak, jak je vymezuje ustanovení § 5 odst. 1 zákona o zápisech do katastru nemovitostí. [15] Pokud mezi účastníky řízení vznikne spor o existenci věecného práva k nemovitostem či platnosti právního úkonu, na základě kterého je vklad navrhován, nepřísluší katastrálnímu úřadu takový spor rozhodnout. Je-li tedy vkladové řízení řízením nesporným, je zřejmé, že rozhodovací pravomoc žalovaného nemůže být nahrazena činností rozhodce. [16] Dle žalovného ani fakt, že rozhodce rozhodoval podle zásady spravedlnosti ve smyslu ustanovení § 25 zákona o rozhodčím řízení, nemůže vést k negaci zákonného požadavku na vklad pro vznik práva odpovídajícímu věcnému břemeni. Došlo by tak k obcházení ustanovení § 151o občanského zákoníku, ale I popření pravomoci katastrálího úřadu, což je jistě v rozporu s ustanovením § 25 zákona o rozhodčím řízení. V. Právní hodnocení soudu [17] Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 82 soudního řádu správního a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 85 soudního řádu správního a contrario. [18] Jelikož soud rozhodoval o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (ustanovení § 87 odst. 1 soudního řádu správního). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ust. § 51 s. ř. s., poté, kdy účastníci řízení s takovým postupem vyslovili souhlas (žalovaný výslovně, žalobkyně mlčky). Žaloba není důvodná. Při svém rozhodování soud vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů: K obecným otázkám řízení o ochraně před nezákonným zásahem [19] Aktivně legitimovaným k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je ve smyslu ustanovení § 82 soudního řádu správního každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Aktivní legitimace žalobkyně se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejích právech. [20] Otázkou aktivní legitimace v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem se také opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, vyslovil, že „postavení žalobce jako účastníka řízení o žalobě podle ustanovení § 82 soudního řádu správního je […] dáno jeho tvrzením. Citované ustanovení § 82 soudního řádu správního tak pod nadpisem „aktivní legitimace“ vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce podat, aby jeho procesní úkon (žaloba) měl zamýšlené účinky, tj. dal vzniku příslušnému procesně právnímu vztahu a vedl soud k rozhod