7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 15/2013- 56 - text pokračování 9 30 A 15/2013 30A 15/2013 – 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: URTENA, SE, se sídlem Hradec Králové, Zemědělská 1139, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, se sídlem Brno, Úzká 471/6, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o : I. Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálnímu pracovišti Brno-venkov, se ukládá, aby do katastru nemovitostí na LV č. 337, pro k.ú. Biskoupky na Moravě, obec Biskoupky, okres Brno-venkov, zaznamenal vlastnické právo žalobce k nemovitostem: 1. pozemku - parcele č. 48 o výměře 541 m2, zastavěná plocha a nádvoří 2. pozemku - parcele č. 1260, o výměře 554 m2, parcela zjednodušené evidence, původ pozemkový katastr (PK) 3. stavbě domu č. p. 33, budova s číslem popisným, rodinný dům, stojícímu na parcele p. č. 48 o výměře 541 m2, zastavěná plocha. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 7. 2. 2013 se žalobce domáhá, aby soud uložil žalovanému, aby přestal být ve věci záznamového řízení vedeného pod sp. zn. Z-30917/2012-703 nečinný, a současně uložil žalovanému, aby do katastru nemovitostí na LV č. 337, k. ú. Biskoupky na Moravě, obec Biskoupky, okres Brno-venkov zaznamenal vlastnické právo žalobce k nemovitostem: 1) pozemku na parcele č. 48 o výměře 541 m2, zastavěná plocha 2) pozemku na parcele č. 1260, o výměře 554 m2, parcela zjednodušené evidence, původ pozemkový katastr 3) stavbě domu č. p. 33, objektu k bydlení, stojícímu na parcele p. č. 48 o výměře 541 m2, zastavěná plocha. II. Obsah žaloby: Návrhem žalobce ze dne 8. 11. 2012 zahájil žalovaný dne 9. 11. 2012 záznamové řízení pod č.j. Z-30917/2012-703. Žalobce jako podklad pro provedení záznamu předložil věcně a fakticky správný opravný rozhodčí nález č. 1/2011 - opravný, vydaný rozhodcem Ing. Z. N., s právní mocí ke dni 26. 9. 2012, který pro žalobce konstituoval vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem. Podle žalobce žalovaný nepostupoval v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.“) a neprovedl záznam ve lhůtě 30 dnů. Povinností žalovaného bylo provést záznam do 9. 12. 2012, tato lhůta byla překročena k datu podání žaloby skoro o dva měsíce. Procesní postup žalobce v podané žalobě odůvodnil odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č.j. 7 Aps 3/2008-98. Současně žalobce uvedl, že na základě téhož právního titulu, rozhodčího nálezu č. 1/2011 - opravný ze dne 24. 9. 2012 byl Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy, záznam vlastnictví navrhovatele k nemovitostem proveden. I v případě, že se na záznamové řízení zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nepoužije, je žalobce toho názoru, že byl žalovaný povinen respektovat zásadu dobré správy podle § 8 odst. 1 správního řádu. Podáním ze dne 5. 4. 2013 žalobce doplnil podanou žalobu tak, že odkázal rovněž na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2191/2005, které vymezily hlediska přezkumu listin předložených k provedení záznamu. Z § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. vyplývá, že je katastrální úřad pouze oprávněn zjistit, zda je předložená listina bez chyb v psaní, počtech a jiných zjevných nesprávností. Není tak oprávněn listinu přezkoumávat z jiných hledisek než vymezených v § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., tzn. v souzené věci z hlediska obsahu tohoto právního úkonu. Dále žalobce setrval na tvrzeních uvedených v podané žalobě. III. Vyjádření žalovaného: Žalovaný ve vyjádření doručeném Krajskému soudu v Brně dne 22. 3. 2013 uvedl, že přípisem ze dne 4. 12. 2012 oslovil Český zeměměřický a katastrální úřad za účelem vydání stanoviska, zda předložená listina je způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem. Po poradě dospěl k závěru, že tato listina je pro provedení záznamu bezpředmětná pro jiné zjevné nesprávnosti podle § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. Podle žalovaného je za jinou zjevnou nesprávnost třeba považovat i skutečnost, že listina byla vydána orgánem nepříslušným. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“) lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. V řízení před rozhodcem však bylo konstatováno pouze to, co si strany sjednaly v dohodě ze dne 7. 12. 2011. Sjednání propadné zástavy v dohodě stran žalovaný považoval za právně nepřípustné. I tak je žalovaný toho názoru, že se jedná o skutečnost, na které se strany shodly, a tudíž nebylo třeba vést rozhodčí řízení, neboť zde žádný spor nevznikl. Spor mohl být veden pouze o platnosti smluvního ujednání. S pouhým ujednáním, že nemovitosti přecházejí k určitému datu na jinou osobu, zákon vznik vlastnického práva k této nemovitosti nespojuje, neboť by tak došlo k obcházení institutu vkladu práva do katastru nemovitostí. Rozhodčí nález nemůže nahradit rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu věcného práva do katastru nemovitostí. Rozhodce určením vlastnického práva k nemovitostem překročil svoji pravomoc. Způsob nabytí vlastnického práva k nemovitostem tímto způsobem právní řád nezná. Smluvní strany předmětným rozhodčím nálezem obešli jejich vkladovou povinnost. Žalovaný je toho názoru, že zásada dobré správy nebyla jeho postupem porušena. V případě půjčky je podle žalovaného naturální restituce nepřípustná. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. IV. Replika žalobce: V replice doručené soudu dne 23. 4. 2013 žalobce z tvrzení, že se žalovaný o záznamu na základě rozhodčího nálezu poradil s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním dovodil, že se tento k rozhodčímu nálezu vůbec nevyjádřil nebo vyjádřil tak, že je rozhodčí nález listinou způsobilou k provedení záznamu, jinak by se žalovaný na jeho stanovisko odvolal. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že nedostatek pravomoci k vydání rozhodčího nálezu lze považovat za jinou zřejmou nesprávnost. Žalovaný neměl pravomoc v záznamovém řízení toto posuzovat, neboť o pravomoci rozhodce může rozhodovat pouze rozhodčí senát nebo obecný soud. Žalovaný nebyl oprávněn posuzovat rozhodčí nález podle jeho obsahu. Žalobce rovněž nesouhlasil s nepřípustností naturální restituce a tuto přirovnal ke zřízení zástavního práva k nemovitosti. Žalobce poukázal, že právním titulem pro záznamové řízení nebylo pouze ujednání stran, že nemovitosti k určitému datu přecházejí do vlastnictví druhé smluvní strany, ale tímto titulem byl pravomocný rozhodčí nález. Žalobce se nedopustil žalovaným tvrzeného obcházení zákona a odkázal na zásadu, co není zakázáno je dovoleno. Žalobce je toho názoru, že svým postupem neporušil zákon. Žalovanému nepřísluší posuzovat ujednání smluvních stran, pokud neodporuje zákonu. V. Vyjádření žalovaného k replice žalobce: Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 26. 4. 2013 reagoval žalovaný na repliku žalobce. Žalovaný je toho názoru, že postupoval v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., neboť neprovedl záznam v katastru nemovitostí na základě rozhodčího nálezu pro jinou zřejmou nesprávnost v listině a zároveň s odkazem na § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. vrátil žalobci přiložené listiny jako nezpůsobilé k vykonání záznamu a řízení vedené pod sp. zn. Z-30917/2012-703 ukončil. V čem spatřoval žalovaný jinou zřejmou nesprávnost, podrobně popsal ve vyjádření ze dne 21. 3. 2013, na něž odkázal. VI. Právní hodnocení soudu: Soud se nejprve zabýval dostatkem aktivní i pasivní legitimace ve smyslu ust. § 82 a § 83 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a dodržením lhůty pro podání žaloby (§ 84 s.ř.s.); teprve v případě dostatku aktivní a pasivní legitimace a dodržení lhůty se může soud zabývat dalšími podmínkami řízení o žalobě vyplývajícími z § 82 s.ř.s. Aktivní legitimace dle ust. § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy fakt tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo (to je již otázkou pro posouzení žaloby v meritu). Tato podmínka řízení je splněna, neboť takové tvrzení je součás