6 As 47/2014 — Nejvyšší správní soud

62 Af 42/2012- 116 - text pokračování 10 62 Af 42/2012 62 Af 42/2012-116 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Severní energetická, a. s. se sídlem Most, V. Řezáče 315, zastoupeného Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Praha 1 – Malá Strana, Újezd 450/40, Tyršův dům, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, za účasti: Energetický a průmyslový holding, a. s., se sídlem Brno, Příkop 4, zastoupen JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem, Schönherr s. r. o., se sídlem Praha 1, nám. Republiky 1a, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 3. 2012, č. j. ÚOHS- R74/2010/HS-2346/2012/320/KPo, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 3. 2012, č. j. ÚOHS- R74/2010/HS-2346/2012/320/KPo, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.712 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Augustina Kohoutka, advokáta, PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Praha 1 – Malá Strana, Újezd 450/40, Tyršův dům. III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou včas podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal toho, aby soud zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 5. 3. 2012, č. j. ÚOHS- R74/2010/HS-2346/2012/320/KPo, jakož i jemu předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010, č. j. ÚOHS-S094/2010/KS-7194/2010/840/RPI, a vyslovil závazný právní názor, aby věc byla postoupena k dalšímu řízení Evropské komisi, eventuelně, aby soud obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. I. Podstata věci Napadeným rozhodnutím ze dne 5. 3. 2012 předseda žalovaného zamítl rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010 jako nepřípustný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť dospěl k závěru, že žalobce nebyl účastníkem správního řízení, z něhož rozkladem napadené rozhodnutí vzešlo. Žalobce tedy není oprávněn proti tomuto rozhodnutí rozklad podat. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2010, č. j. ÚOHS-S094/2010/KS-7194/2010/840/RPI, bylo podle § 16 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen „ZOHS“), povoleno spojení soutěžitelů Energetický a průmyslový holding, a. s. a EAST BOHEMIA ENERGY HOLDING LTD., k němuž mělo dojít podle § 12 odst. 3 písm. a) ZOHS, na základě smlouvy o převodu obchodních podílů, kterou hodlala uzavřít společnost HC Fin3 N. V., jako nabyvatel, a společnosti RIGOBERTO INVESTMENTS LIMITED a KHASOMIA LIMITED, jako prodávající, v jejímž důsledku měla společnost Energetický a průmyslový holding, a. s. prostřednictvím jí výlučně kontrolované společnosti HC Fin3 N. V. získat 100 % podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech společnosti EAST BOHEMIA ENERGY HOLDING LTD., a tím i možnost tuto společnost nepřímo kontrolovat. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce v žalobě namítá, že proti spojení povolenému napadeným rozhodnutím podával řadu námitek, avšak žalovaný je nevyslyšel. Žalobce se považuje za aktivně legitimovaného k podání žaloby, neboť napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech podnikat a provozovat hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Povolením spojení došlo k podstatnému navýšení podílu společné dominance ČEZ a J&T na trhu odběru hnědého uhlí, čímž byla narušena hospodářská soutěž a došlo tak k porušení zmíněného žalobcova práva. Žalobce dále upozorňuje, že mu bylo upřeno rovněž právo být účastníkem daného správního řízení o povolení spojení, přestože se žalobce tohoto práva opakovaně dovolával. Žalobci nebylo umožněno ani nahlédnout do správního spisu. Žalobce poukazuje na to, že v podaných námitkách podrobně odůvodnil svoji obavu z podstatného narušení hospodářské soutěže. Žalobce má za to, že byl oprávněn rozklad podat a poukazuje na § 152 správního řádu, který nehovoří o tom, že rozklad může podat toliko účastník řízení. Podle žalobce neměl žalovaný pravomoc dané řízení vést a napadené rozhodnutí vydat, předmětné spojení totiž naplňovalo obratové prahy nařízení ES 139/2004 a podléhalo tak kontrole Evropské unie. Žalovaný tedy pochybil, pokud řízení nepostoupil Evropské komisi. Žalobce poukazuje též na to, že žalovaný otázku spojení soutěžitelů neposoudil hmotněprávně správně. Předmětné spojení totiž bude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže ve smyslu § 17 odst. 3 ZOHS, neboť má zcela zásadní dopad na trh odběru energetického hnědého uhlí. Podle žalobce tedy nemělo být spojení soutěžitelů povoleno a navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný žalobu považuje za podanou osobou zjevně neoprávněnou a navrhuje, aby ji soud odmítl, neboť žalobci nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby. Žalobce nebyl účastníkem předmětného řízení o spojení a není tak oprávněn proti napadenému rozhodnutí podat žalobu. Žalovaný se ve svém vyjádření vyslovil i k věcným žalobním tvrzením, která důvodnými neshledává. Na svém procesním stanovisku setrval též v dalším vyjádření a po celou dobu řízení před soudem. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž polemizoval se závěry žalovaného ve vztahu k nedostatku jeho aktivní legitimace i k věcným otázkám. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. Ve věci se vyjádřila i osoba na řízení zúčastněná, která uvedla, že ta část žaloby, která směřuje proti rozhodnutí o povolení spojení, je nepřípustná, event. opožděná a je namístě ji odmítnout. Pokud jde o tu část žaloby, která směřuje proti rozhodnutí o rozkladu, tak i ta by měla být odmítnuta, neboť byla podána osobou k tomu neoprávněnou. Dospěje-li soud k tomu, že je žaloba věcně projednatelná, navrhuje osoba na řízení zúčastněná její zamítnutí, neboť žalobce nebyl účastníkem řízení o povolení spojení a nebyl tak oprávněn k podání rozkladu. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále též „s.ř.s.“). Podle názoru soudu se rovněž jedná o žalobu podanou osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), neboť napadeným rozhodnutím byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010. Žalobce přitom účastníkem správního řízení o rozkladu byl, neboť toto řízení bylo zahájeno na základě žalobcova návrhu - rozkladu (opak ostatně netvrdí ani žalovaný). Napadeným rozhodnutím, kterým žalovaný žalobcův rozklad zamítl jako nepřípustný, mohl být také žalobce zasažen ve svých právech; žalobcova argumentace se tudíž jeví jako legitimní a opodstatněná. Jeho rozkladu totiž žalovaný nevyhověl, ani se jím věcně nezabýval (nepřezkoumal tam uvedené námitky), ale zamítl jej jako nepřípustný s odůvodněním, že žalobce nebyl podle názoru žalovaného účastníkem řízení o povolení spojení soutěžitelů, a nebyl tak oprávněn rozklad proti rozhodnutí, jímž bylo spojení povoleno, vůbec podat. Soud tedy nemá pochyb, že napadeným rozhodnutím mohl být žalobce zasažen ve svých právech. Podmínky žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 s.ř.s. tedy byly naplněny. Podle soudu se jedná i o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žalobce byl účastníkem řízení o rozkladu, nemůže být jeho žaloba proti tomuto rozhodnutí směřující považována za žalobu podanou osobou k tomu neoprávněnou, natož osobou zjevně neoprávněnou, jak požaduje § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Pokud osoba na řízení zúčastněná dovozuje, že žaloba směřuje jak proti prvostupňovému rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů, tak proti napadenému rozhodnutí o žalobcově rozkladu, lze s ní souhlasit. Žalobce se ovšem rozkladem fakticky domáhal vyslyšení své argumentace, kterou uplatnil v rámci námitek v průběhu řízení v prvním stupni, a není namístě nahlížet důsledně odděleně na tu část žaloby, kde je argumentováno proti rozhodnutí prvostupňovému, a na tu část žaloby, kde je argumentováno proti rozhodnutí rozkladovému. Soud tedy napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a shledal, že žaloba je důvodná. Rozhodoval přitom bez jednání za splnění podmínek zakotvených v § 51 odst. 1 s.ř.s. V daném případě je třeba nejprve posoudit otázku, zda žalobce byl oprávněn proti rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů podat rozklad či nikoli. Vnímat je přitom třeba nejen relevantní právní úpravu, nýbrž i typ správního řízení, v němž byl rozklad podán, a důvod, pro který žalobce rozklad podával. Pokud jde pak o vnímání samotné relevantní právní úpravy, nelze na jednotlivá procesní ustanovení (především spr