2 Afs 47/2007 — Nejvyšší správní soud

29 Af 82/2013- 70 - text 2 pokračování 29 Af 82/2013 [OBRÁZEK]29 Af 82/2013-70 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce R. R., zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 564/6, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23746/13/5000-24700-703359 a č. j. 23745/13/5000-24700-703359, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věcí a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů [1] Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23746/13/5000-24700-703359, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) dne 14. 3. 2013 pod č. j. 916155/13/3000-04707-709520. Tímto platebním výměrem správce daně uložil žalobci odvod zadržených prostředků státního rozpočtu republiky ve výši 192 634 Kč. Odvod se týkal splátky návratné finanční výpomoci neuhrazené žalobcem ke dni 30. 11. 2010. [2] Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23745/13/5000-24700-703359, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr vydaný správcem daně dne 14. 3. 2013 pod č. j. 915978/13/3000-04707-709520. Tímto platebním výměrem správce daně uložil žalobci odvod zadržených prostředků státního rozpočtu republiky ve výši 192 633 Kč. Odvod se týkal splátky návratné finanční výpomoci neuhrazené žalobcem ke dni 30. 11. 2009. [3] Předmětná návratná finanční výpomoc spočívala v dotaci poskytnuté otci žalobce R. R. (nar. X) na základě Smlouvy o poskytnutí dotace na rok 1992 ze dne 2. 11. 1992, č. j. 814/92-220, uzavřené s Ministerstvem zemědělství na dotační titul č. 1.1. Podpora vzniku a rozvoje soukromých tržních hospodářství. Dotace byla poskytnuta formou bezúročné půjčky ve výši 2 799 500 Kč, a to na stavbu a stroje. Smlouva byla v průběhu doby doplňována dodatky upravujícími splátkový kalendář. Podle Dodatku č. 10 ze dne 30. 11. 2005 měl příjemce dotace uhradit splátky návratné finanční výpomoci ke dni 30. 11. 2009 ve výši 192 633 Kč, a ke dni 30. 11. 2010 ve výši 192 634 Kč. Dne 15. 6. 2007 příjemce dotace R. R., nar. X, zemřel. [4] Dne 21. 11. 2012 žalobce (nar. X) uzavřel s ministerstvem Dodatek č. 11, podle jehož článku I. na něj byla převedena předmětná smlouva včetně dodatků. V čl. II tohoto dodatku žalobce uznal svůj dluh co do jeho důvodu i výše. Porušení rozpočtové kázně správce daně zjistil v rámci daňové kontroly zahájené dne 26. 11. 2012. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách [5] Ve včas podaných žalobách žalobce shodně uvedl, že po smrti otce za něj uhradil finanční částku ve výši 489 120 Kč. Dopisem ze dne 8. 10. 2007 pak požádal o prominutí neuhrazených splátek. Z titulu předmětné smlouvy byla dosud uhrazena částka 2 495 064 Kč včetně úroků, tj. 76 % z dlužných částek. Stroje a zařízení, na něž byla půjčka čerpána, jsou již zcela účetně i daňově odepsány. Žalobce již od 11. 1. 2012 nepodniká, tedy nepracuje jako soukromý rolník na zemědělských pozemcích. Nyní je veden na příslušném Úřadu práce a byla mu přiznána podpora v nezaměstnanosti. Žalobce mnohokrát žádal o poskytnutí příslušné bonifikace – prominutí zbývajícího dluhu, příslušný správní orgán však dosud nerozhodl. [6] Již v odvolání žalobce namítl, že Dodatek č. 11 ke smlouvě byl uzavřen v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, a že se jednalo o neplatný právní úkon, který se příčil dobrým mravům. Dopisy ze dne 9. 9. 2012 a ze dne 3. 11. 2012 adresovanými Ministerstvu zemědělství vznesl žalobce námitku promlčení nároku dle § 100 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. R. R. starší (nar. X) zemřel X a Ministerstvo zemědělství coby věřitel nepřihlásilo svoji pohledávkou do dědického řízení nebo ji jiným způsobem právně nezabezpečilo. [7] Na námitku promlčení ministerstvo reagovalo písemným sdělením ze dne 24. 9. 2012, v něm pro případ nepodepsání Dodatku č. 11 žalobcem poukázalo na řešení věci podle trestněprávních předpisů. Při následném jednání konaném dne 25. 10. 2012 na ministerstvu v Praze byl žalobce opětovně upozorněn a poučen o negativních následcích pro svoji osobu v případě nepodepsání dodatku. [8] Žalobce neměl v úmyslu dodatek podepisovat, o čemž svědčí i jeho námitky promlčení. Dodatek by nepodepsal, pokud by na něj nebyl ze strany ministerstva vyvíjen psychický nátlak. Žalobce neměl potřebu, ani jinou motivaci takový dodatek podepisovat, jelikož mu nepřinášel žádná pozitiva, jen závazky pro jeho osobu. [9] V souvislosti s podpisem Dodatku č. 11 tak nebyly splněny všechny zákonné podmínky právního úkonu pro vznik práv nebo povinností. Nedošlo ke vzniku závazku, kterým by se žalobce zavázal vstoupit do práv a povinností svého otce, což též písemně sdělil ministerstvu. Z důvodu vyšší právní jistoty se žalobce rozhodl také od smlouvy odstoupit, což učinil písemně dne 7. 11. 2013. Neexistuje tak právní titul, na jehož základě bylo napadené rozhodnutí správce daně vydáno. [10] Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobám [11] Ve vyjádření k žalobám žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť žalobce použil stejné argumenty jako v rámci odvolacího řízení. Dle žalovaného žalobce neuvedl žádné porušení zákona, apeloval spíše na etickou stránku věci. K tvrzení žalobce, že nedošlo k přechodu práv a povinností z předmětné smlouvy na jeho osobu, žalovaný uvedl, že smlouva z roku 1992 měla celkem 10 dodatků, kterými se měnil splátkový kalendář poskytnuté návratné finanční výpomoci. Proto se původně bezúročná půjčka změnila v půjčku se smluvními úroky. Dodatkem č. 11 byl deklarován přechod veškerých práv a závazků vyplývajících ze smlouvy na žalobce z důvodu dědictví. Žalobce nabyl všechna práva i povinnosti příjemce dotace. V článku II dodatku byly uvedeny částky zbývající ke dni uzavření dodatku k uhrazení na splátkách dotace a na smluvních úrocích. [12] Uvedl-li žalobce, že ke dni 7. 11. 2013 odstoupil od smlouvy, nelze z textu žaloby vyrozumět, zda má na mysli odstoupení od Dodatku č. 11, či zda odstoupil od celé smlouvy ze dne 2. 11. 1992. Smlouva o poskytnutí dotace je ovšem smlouvou veřejnoprávní. Její režim je upraven v části páté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Při posuzování vzniku, obsahu a zániku veřejnoprávních smluv se vychází z předpisů, které možnost uzavření této smlouvy zakotvují. Pokud některá otázka smlouvou nebo těmito předpisy řešena není, aplikují se subsidiárně ustanovení soukromoprávních předpisů, s výjimkou ustanovení, jež mají výlučně soukromoprávní charakter. Za takové ustanovení je třeba považovat i ustanovení o možnosti přivodit zánik právního vztahu odstoupením od smlouvy. Pokud tedy žalobce odstoupil od smlouvy či jejího dodatku, je tento úkon platný pouze v případě, že odstoupení od smlouvy umožňoval zákon nebo dohoda stran. Navíc je evidentní, že důsledkem odstoupení od smlouvy může být jen vrácení poskytnutých prostředků, včetně již sjednaných a vzniklých sankcí. Odstoupení od smlouvy nemůže mít ten efekt, že žalobce nebude dlužníkem ze smlouvy o poskytnutí dotace. [13] Tím se ostatně žalobce nestal podpisem Dodatku č. 11, který mu měl dle názoru žalovaného pouze umožnit žádat o prominutí neuhrazených částek, resp. bonifikaci – prominutí zbývajícího dluhu. Dlužníkem ze smlouvy uzavřené v roce 1992 se žalobce stal okamžikem nabytí právní moci usnesení o schválení dohody o vypořádání dědictví ze dne 8. 12. 2008 (nabylo právní moci dne 12. 8. 2009), přičemž již dne 19. 7. 2007 byl žalobce usnesením Okresního soudu ve Vyškově ustanoven správcem části dědictví, a to podniku fyzické osoby podnikající v rostlinné a živočišné výrobě a prodeji těchto produktů, po zemřelém R. R. V rámci běžné správy bylo jeho povinností vést účetnictví, provádět fakturace a úhrady související s podnikáním, včetně splátek předmětné dotace. Z přehledů uvedených v napadených rozhodnutích je patrno, že ke dni uložení odvodů příslušné splátky uhrazeny nebyly. [14] Námitky žalobce tudíž nevyvrací kontrolní zjištění správce daně. Jedná se převážně o důvody, které lze použít v rámci žádosti o prominutí dle § 44a odst. 10 a 11 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Žalobce tuto možnost ohledně odvodu za porušení rozpočtové kázně využil, o žádosti však dosud nebylo rozhodnuto. Žalobci bylo vyměřeno též penále. Žádost o jeho prominutí žalobce dosud také nepodal. [15] Na základě výše uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žaloby zamítl. IV. Další podání účastníků řízení [16] V replice k vyjád