2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

29 A 87/2014- 81 - text 11 pokračování 29 A 87/2014 [OBRÁZEK]29 A 87/2014-81 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: UNIPETROL, a. s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 127, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vydání oznámení o pokračování v řízení ze dne 11. 9. 2014, č. j. ÚOHS-S624/2014/KS-19186/2014/840/RPl, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce, člen rafinérské skupiny PKN ORLEN Group, se rozhodl využít své předkupní právo a nabýt od společnosti Eni International B. V. (dále též jen „Eni“) akcie představující 32,445% podíl na základním kapitálu společnosti ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a. s., se sídlem Litvínov, Záluží 2 (dále též jen „ČRa“), čímž by se stal jediným akcionářem posledně uvedené společnosti. V souvislosti s touto zamýšlenou transakcí požádal žalovaného o zahájení přednotifikačního jednání zaměřeného zejména na jurisdikční a procesní otázky týkající se rozsahu povinnosti notifikovat možné spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný ve stanovisku ze dne 8. 7. 2014 vyjádřil názor, že se jedná o spojení soutěžitelů, jež není vhodné posuzovat ve zjednodušeném řízení. Současně připustil možnost, že bude zapotřebí předchozí povolení ze strany Evropské komise. [2] Žalobce proto zahájil přednotifikační jednání rovněž s Evropskou komisí, jejíž Generální ředitelství pro soutěž dne 7. 8. 2014 rozhodlo, že předmětná transakce nepředstavuje spojení s evropskou dimenzí. [3] Posléze podal žalobce dne 1. 8. 2014 žalovanému návrh na povolení spojení, čímž bylo zahájeno správní řízení. Žalovaný poté, co vyzval žalobce k doplnění návrhu, rozhodl dle § 16 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže ve lhůtě 30 dnů o pokračování v řízení (napadené oznámení ze dne 11. 9. 2014). Dne 19. 12. 2014 žalovaný rozhodnutím č. j. ÚOHS-S624/2014/KS-27389/2014/840/RPI předmětné spojení povolil. Proti tomuto rozhodnutí podal rozklad SČS – Unie nezávislých petrolejářů ČR, z. s. Tento rozklad předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítl jako nepřípustný rozhodnutím ze dne 27. 3. 2015, č. j. ÚOHS-R7/2015/HS-7978/2015/311/JZm. II. Shrnutí obsahu žaloby [4] V žalobě došlé soudu dne 31. 10. 2014 (tedy ještě před rozhodnutím žalovaného o povolení spojení) žalobce stručně vylíčil rozhodující skutečnosti, mimo jiné zmínil přednotifikační jednání týkající se ještě předchozího nabytí akciového podílu společnosti ČRa žalobcem od společnosti Shell Overseas Investments B. V (dále též jen „Shell“). Tehdy se žalovaný vyjádřil, že společnost ČRa je z pohledu soutěžního práva tzv. kooperativním společným podnikem (joint-venture). Nabytí akciového podílu v ČRa dříve drženého společností Shell ze strany žalobce nepovažoval žalovaný za spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Žalovaný však v stanovisku uvedl, že o spojení soutěžitelů by se mohlo jednat, jestliže by stávající neplně funkční joint-venture změnil svoji činnost tak, že by se stal plně funkčním soutěžitelem. [5] Žalobce podal u žalovaného návrh na povolení spojení soutěžitelů s ohledem na podmínky smlouvy o převodu akcií uzavřené mezi žalobcem a společností Eni. Součástí smlouvy byla podmínka povinné notifikace dané transakce u příslušného soutěžního úřadu, a to ve lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy. [6] Návrh na povolení spojení podal u žalovaného ještě před formálním vyjádřením Evropské komise – Generálního ředitelství pro soutěž, neboť v té době měl neformálně potvrzeno, že nejde o spojení s evropskou dimenzí. Toto podání žalobce učinil i z procesní opatrnosti, s ohledem na vyjádření žalovaného, která však byla učiněna bez zohlednění konkrétních specifik posuzované transakce. Toto bylo žalovanému opakovaně sděleno. [7] V návaznosti na výsledky jednání s Evropskou komisí vyzval žalovaného, aby ve smyslu § 16 odst. 2 věty druhé zákona o ochraně hospodářské soutěže vydal rozhodnutí, že předmětná transakce není spojením soutěžitelů ve smyslu § 12 téhož zákona, které by podléhalo předchozímu povolení žalovaného, na což žalovaný nereagoval. Žalovaný nevydal ve stanovené lhůtě 30 dnů rozhodnutí o tom, že transakce nepodléhá povolení, ale rozhodl o pokračování správního řízení, ač k tomu nebyl zákonný podklad. [8] Žalobce nepopřel, že v posuzovaném případě by mohla být naplněna obratová notifikační kritéria podle § 13 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Nicméně je přesvědčen, že posuzovaná transakce nenaplňuje definiční kritéria spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 téhož zákona. Transakce totiž nepředstavuje fúzi, převod podniku či jeho části, nabytí kontroly nad jiným soutěžitelem, ani založení společně kontrolovaného podniku (ve smyslu § 12 odst. 1, 2, 3 a 5 citovaného zákona). Společnost ČRa je navíc společným podnikem, který nesplňuje podmínku tzv. plně funkčního soutěžitele, tj. soutěžitele, který působí na trhu aktivně a samostatně. Skutečný charakter transakce spočívá v navýšení výrobních kapacit ve prospěch žalobce. Žalobce uvedenou transakcí neposílí svou tržní pozici, společnost ČRa je pouze zpracovatel. [9] Žalovaný porušil povinnost vydat ve lhůtě 30 dnů od podání návrhu na povolení spojení podle § 16 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže rozhodnutí, že předmětná transakce není spojením soutěžitelů ve smyslu § 12 uvedeného zákona, které by podléhalo povolení žalovaného, čímž porušil žalobcovo právo nabýt vlastnictví, volně nakládat s vlastním majetkem, jakož i právo na podnikání. Žalobce nemůže nabýt novou výrobní kapacitu a sjednat smlouvy s potenciálními klienty. [10] Přípustnost žaloby proti nezákonnému zásahu je odůvodněna specifickým charakterem daného zásahu. Je rozdíl v situaci, kdy se rozhodnutím správního orgánu přiznává právo, ukládá povinnost, nebo podmiňuje výkon již existujícího práva. Jinak je tomu ale v situaci, kdy rozhodnutí, nebo pouhé vedení správního řízení podmiňuje nebo omezuje výkon již existujícího práva účastníka. V takovém případě vznikají reálné dopady do subjektivních práv účastníka již před vydáním rozhodnutí samotným postupem správního orgánu, a jsou-li tyto postupy nezákonné, musí být přezkoumatelné soudem, a to právě žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu. Žalobce obdržel oznámení o protiprávním zásahu dne 11. 9. 2014, žaloba je tedy podána včas. [11] Žalobce je přímo zkrácen na právu realizovat dané spojení, zásah je nezákonný, jedná se o zásah správního orgánu, který byl zaměřen přímo na žalobce, zásah nadále trvá, protože žalobce nemůže spojení realizovat. Žalobce poukázal na ustanovení kupní smlouvy mezi společností Eni a žalobcem, podle nějž musí být transakce realizována nejpozději do 3. 12. 2015, v opačném případě může společnost Eni od smlouvy odstoupit. Nadto žalobce zdůraznil, že zásah může trvat několik let, neboť zákon o ochraně hospodářské soutěže vylučuje obecné správněprávní lhůty. Na žalobce by rovněž mohl být vyvíjen nepřiměřený nátlak na přijetí závazků ve smyslu § 17 odst. 4 uvedeného zákona. [12] S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl vydání rozsudku, dle něhož se žalovaný vydáním oznámení o pokračování v řízení ze dne 11. 9. 2014, č. j. ÚOHS-S624/2014/KS-19186/2014/840/RPI, dopustil nezákonného zásahu vůči žalobci porušením § 16 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Dále navrhl, aby soud dotčené oznámení zrušil, žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu a přikázal mu obnovit stav před vydáním nezákonného oznámení. Jako eventuální navrhl žalobce nečinnostní petit ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Domáhal se toho, aby soud případně žalovanému uložil povinnost vydat ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o tom, že převod akcií odpovídajících 32,445% podílu na základním kapitálu společnosti ČRa ze společnosti Eni na žalobce nepodléhá povolení žalovaného. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [13] Ve vyjádření ze dne 2. 12. 2014 žalovaný uvedl, že zásahová žaloba dle § 82 s. ř. s. je ochranou subsidiární, která žalobci nepřísluší, neboť tento se může proti vedení řízení a jeho výsledku bránit jednak zpětvzetím návrhu (předmětné řízení je zahájeno a vedeno pouze na návrh), jednak opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci samé. [14] Podmínku nezákonnosti zásahu nepovažoval žalovaný za splněnou. Jedná-li se o zákonnost postupu žalovaného v řízení, konkrét