30 Af 97/2013

30 Af 97/2013- 158 - text

pokračování 47 30 Af 97/2013

30 Af 97/2013 - 158

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: REWE Zentralfinanz eG, se sídlem Domstrasse 20, Kolín nad Rýnem, Spolková republika Německo, zastoupeného Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., advokátem Vejmelka

& Wünsch, s.r.o., se sídlem Italská 27, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 8. 2013, č. j. ÚOHS-R33/2013/HS-14520/2013/320/LGa,

t a k t o:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti výrokům I., II. a IV. rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2013, č. j. ÚOHS-S462,463/2010/KS-1203/2013/840/RPl. Tímto rozhodnutím žalovaný v napadených výrocích vyslovil, že žalobce nesplnil povinnosti stanovené mu v rozhodnutí ze dne 22. 8. 2008, č. j. S202/2008/KS-16962/2008/840 (dále též „Rozhodnutí o spojení“), kterým bylo povoleno spojení soutěžitelů REWE (žalobce) a PLUS – DISCOUNT spol. s r.o. (dále též „společnost PLUS“), následně modifikovaných sděleními žalovaného ze dne 25. 1. 2010, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-959/2010/840 (závazek v okrese Domažlice), ze dne 23. 2. 2010, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-2558/2010/840 (závazek v okrese Trutnov) a ze dne 29. 6. 2010, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-9412/2010/840/DVá (prodloužení lhůty ke splnění obou závazků), čímž se měl dopustit správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. f) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“). Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 23 890 000 Kč dle § 22a odst. 2 téhož zákona a dále povinnost nahradit náklady správního řízení.

Rozhodnutím stanovujícím závazky, které dle zjištění žalovaného žalobce nesplnil, bylo výše specifikované Rozhodnutí o spojení č. j. S202/2008/KS-16962/2008/840, kterým žalovaný dne 22. 8. 2008 povolil spojení soutěžitelů REWE a PLUS spočívající v nabytí možnosti nepřímé kontroly nad společností PLUS ze strany žalobce, a to za podmínky splnění závazků navržených žalobcem ve prospěch zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže. Žalobce tak byl dle Rozhodnutí o spojení zavázán prodat nebo zajistit prodej za běžných obchodních podmínek následujících maloobchodních prodejen:

(i) prodejnu provozovanou společností PLUS pod obchodní značkou Plus na adrese Jablonec nad Nisou, Ivana Olbrachta 4582 (dále též „Plus Jablonec“),

(ii) prodejnu provozovanou pod obchodní značkou Delvita (Billa) na adrese Trutnov, Čs. Armády 906 (dále též „Billa ČSA“),

(iii) prodejnu provozovanou pod obchodní značkou Penny na adrese Holýšov, Jiráskova 612, okres Domažlice (dále jen „Penny Holýšov“), a

(iv) prodejnu provozovanou pod obchodní značkou Penny na adrese Semily, Luční 126 (dále jen „Penny Semily“).

Uvedené prodejny měly být žalobcem odprodány do 12 měsíců od nabytí právní moci Rozhodnutí o spojení, tj. do 22. 8. 2009. Dle výrokové části IV. rozhodnutí měly být uvedené prodejny prodány (zajištěn jejich prodej) takovému kupujícímu, který bude na žalobci nezávislý, nebude s ním jakkoli propojen a bude mít předpoklady k udržení a rozvoji předmětu prodeje. Konečný výběr kupujícího ze strany žalobce podléhal předchozímu souhlasu ze strany žalovaného. Dle výrokové části III. rozhodnutí byl žalobce povinen zachovat hodnotu předmětu prodeje v souladu se správnou podnikatelskou praxí do doby realizace závazků. Současně byl žalobce dle výrokové části V., věty druhé, Rozhodnutí

o spojení oprávněn požádat o přezkoumání potřebnosti zachování závazků s ohledem

na aktuální situaci na trhu, zohledňující především rozšíření činnosti soutěžitelů již působících na trhu a vstup nových soutěžitelů na trh, a to rovněž ve lhůtě 12 měsíců od právní moci Rozhodnutí o spojení.

Jak žalobce, tak společnost PLUS působili v době vydání Rozhodnutí o spojení v oblasti maloobchodního prodeje zboží denní potřeby v supermarketech a diskontních prodejnách, kdy tyto dva typy prodejen jsou společně s hypermarkety označovány jako tzv. „relevantní formáty“, „moderní distribuční kanály“ či „nespecializované prodejny“. V prodejnách relevantních formátů je konečným zákazníkům nabízeno potravinářské

a nepotravinářské spotřební zboží, které uspokojuje zejména každodenní potřeby zákazníků, kdy toto zboží tvoří koš základních produktů denní potřeby, jako jsou především potraviny, blízký doplňkový sortiment (např. toaletní potřeby, kosmetika a čisticí prostředky) a rovněž další nepotravinářské zboží (např. textil, nářadí, hračky či domácí spotřebiče), jež je zákazníky nakupováno příležitostně, v delších časových odstupech. Žalovaný tak na základě provedeného šetření a s ohledem na předchozí rozhodovací praxi (zejména Evropské komise) vymezil produktový relevantní trh jako trh maloobchodního prodeje zboží denní potřeby v tzv. relevantních formátech (viz výše). Identifikoval přitom čtyři lokální relevantní trhy odpovídající území jednotlivých okresů Jablonec nad Nisou, Semily, Trutnov a Domažlice,

na nichž tržní situace vzbuzovala vážné obavy z narušení hospodářské soutěže v důsledku realizace předmětného spojení soutěžitelů. Bylo tomu tak zejména z důvodu vysokého tržního podílu spojením vzniklého subjektu (tj. společnosti žalobce a společnosti PLUS) a jeho značného odstupu od podílu konkurentů na daných trzích, a dále vzhledem ke skutečnosti,

že docházelo ke spojení prvního a druhého (v okresech Domažlice a Semily), resp. prvního

a třetího (v okresech Jablonec nad Nisou a Trutnov) „hráče“ na daném trhu (měřeno dle výše tržního podílu).

S ohledem na výše uvedené obavy žalobce navrhl shora uvedené závazky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže, které byly dle názoru žalovaného dostatečné k odstranění obav z narušení hospodářské soutěže, neboť jejich realizace společně s plánovanými vstupy nových konkurentů, resp. rozšířením aktivit soutěžitelů již

na jednotlivých lokálních trzích působících, měla snížit postavení spojením vzniklého subjektu a rozšířit tak možnosti volby spotřebitelů mezi maloobchodními prodejci dotčeného zboží na úroveň dostatečnou k zachování účinné hospodářské soutěže.

Tyto závazky byly následně k žádostem žalobce modifikovány shora citovanými sděleními žalovaného tak, že v důsledku vstupu nového soutěžitele na relevantní trh v okrese Jablonec nad Nisou (Spar), rozšíření stávajících aktivit konkurenčního subjektu v okrese Semily (Norma) a rovněž zvýšení konkurenčního tlaku ostatních soutěžitelů přítomných

na jmenovaných relevantních trzích došlo k poklesu tržního podílu spojením vzniklého subjektu na takovou úroveň, jež byla srovnatelná nebo i nižší než dopad závazku predikovaný v Rozhodnutí o spojení. Žalovaný již proto nadále netrval na splnění závazků vztahujících se k okresům Semily a Jablonec nad Nisou. Současně však setrval na splnění závazků vztahujících se k odprodeji prodejen v okrese Trutnov (tj. Billa ČSA) a v okrese Domažlice (tj. Penny Holýšov).

I v případě těchto závazků následně došlo k jejich modifikaci na základě žádostí žalobce, kdy byl žalobce nově zavázán k prodeji (nebo zajištění prodeje) za běžných obchodních podmínek: (i) maloobchodní prodejny diskont PLUS, nově pod označením Penny Market na adrese Dvůr Králové nad Labem, ul. 17. listopadu 3018 (dále jen „Penny DKnL“) a (ii) maloobchodní prodejny PLUS provozované pod názvem Penny Market na adrese Domažlice, Husova třída 241 (dále jen „Penny Husova“), případně alternativně prodejny Penny Market na adrese Domažlice, Švabinského 618 (dále jen „Penny Švabinského“).

U obou těchto závazků byla zároveň nově stanovena lhůta k jejich splnění do 31. 8. 2010.

Žalovaný poté ve společném správním řízení ve věci možného uskutečňování spojení soutěžitelů v rozporu s pravomocným rozhodnutím žalovaného a posouzení opatření nezbytných k obnově účinné soutěže dle § 18 odst. 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže

a ve věci možného spáchání správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. f) téhož zákona nesplněním povinností stanovených pravomocným rozhodnutím žalovaného rozhodl prvostupňovým správním rozhodnutím ze dne 18. 1. 2013, č. j. ÚOHS-S462,463/2010/KS-1203/2013/840/RPl, výrokem I. tak, že žalobce nesplnil závazky stanovené dle § 17 odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže Rozhodnutím o spojení, které byly následně modifikovány způsobem popsaným shora, čímž spáchal správní delikt dle § 22a odst. 1 písm. f) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Výrokem II. žalovaný uložil žalobci za tento správní delikt pokutu ve výši 23 890 000 Kč. Ve výroku III. žalovaný deklaroval, že jednáním popsaným ve výrokové části I. žalobce uskutečnil ve smyslu § 18 odst. 5 zákona o ochraně hospodářské soutěže spojení soutěžitelů v rozporu s pravomocným rozhodnutím úřadu, žalovaný však nepřistoupil k uložení opatření k obnově účinné soutěže na relevantním trhu. Výrokem IV. pak byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou

ve výši 2 500 Kč.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil rozkladem, v němž shodně jako následně

v podané žalobě namítal, že žalovaný nesprávně a nedostatečně objasnil skutečný stav věci,

a porušil tak zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný jej nepravdivě a nespravedlivě obvinil z nesplnění závazků stanovených v Rozhodnutí o spojení, aniž by ovšem zohlednil argumenty, že žalobce ke splnění povinností přistoupil velmi zodpovědně a vynaložil maximální aktivitu, potřebnou součinnost

i významné zdroje na jejich splnění. Žalobce taktéž namítal nesprávnou interpretaci pojmu „běžné obchodní podmínky“, jakož i nezohlednění problematičnosti procesu odprodeje v podmínkách hospodářské krize. Dle názoru žalobce tak žalovaný zcela opomenul,

že žalobce nemohl předpokládat obtíže týkající se realizace závazků, jako byl hospodářský pokles, v důsledku čehož z důvodů, z nichž nelze žalobce činit odpovědným, nemohl proces odprodeje úspěšně dokončit ve stanovené lhůtě. Rovněž právní posouzení obsažené v prvostupňovém rozhodnutí bylo dle názoru žalobce postaveno na nesprávných

a nedostatečných skutkových zjištěních, čímž ze strany žalovaného došlo k nesprávné kvalifikaci tvrzeného deliktu a k porušení zásady legality. Žalobce taktéž namítal, že pokuta, která mu byla uložena za domnělé jednání nemající nadto žádný dopad na hospodářskou soutěž, je v rozporu s principy správního trestání. Uložením pokuty v tak vysoké výši žalovaný porušil zásadu přiměřenosti, správné právní praxe i zásadu legitimního očekávání. Uložení pokuty za nesplnění závazků, u nichž se nakonec po přezkoumání jejich potřebnosti ukázalo, že nebyly pro zachování účinné hospodářské soutěže nezbytnými, bylo nutno hodnotit jako nespravedlivé a nezákonné. Dle žalobce žalovaný pochybil také při hodnocení závažnosti vytýkaného jednání a pokutu uložil v rozporu s ustanovením § 22a odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 8. 2013, č. j. ÚOHS-R33/2013/HS-14520/2013/320/LGa, rozklad žalobce jako nedůvodný zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. Nepřisvědčil žádné z žalobcem uplatněných námitek, naopak se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním hodnocením obsaženým v prvostupňovém správním rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě uplatnil tři hlavní okruhy žalobních bodů. Předně shodně jako v podaném rozkladu namítal, že 1/ žalovaný nesprávně a nedostatečně objasnil skutečný stav věci, a porušil tak zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 správního řádu. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že obě vydaná správní rozhodnutí nepravdivě a nespravedlivě obviňují žalobce z nesplnění závazků stanovených v Rozhodnutí o spojení, aniž by ovšem jakkoli zohlednily argumenty žalobce, že tento bral svou povinnost ke splnění závazků velmi zodpovědně a vynaložil také významné zdroje na jejich splnění. Dále žalovaný zcela opomenul fakt, že žalobce nemohl předpokládat obtíže týkající se realizace závazků, jako byl hospodářský pokles, který významně ovlivnil a zasáhl plány na expanzi u hlavních konkurentů. V důsledku toho tak žalobce z důvodů, za které nemůže být činěn odpovědným, nemohl úspěšně dokončit proces odprodeje ve stanovené lhůtě. Žalovaný však tyto klíčové skutečnosti nevzal v úvahu a naopak některá tvrzení žalobce nesprávně interpretoval nebo je selektivně přehlížel.

Žalobce dále (i zde ve shodě s podaným rozkladem) namítal, že 2/ žalovaný věc nesprávně právně hodnotil, a porušil tak zásadu legality. Žalobce se domníval, že se nedopustil porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, pro které s ním bylo zahájeno správní řízení. Žalovaný přesto žalobci uložil pokutu, a to na základě nesprávného právního posouzení vycházejícího z neúplných a nesprávných skutkových zjištění, čímž porušil zásadu legality vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu.

V rámci třetího okruhu žalobních námitek žalobce namítal, že 3/ mu pokuta byla uložena v rozporu se zavedenými principy správního trestání. Dle názoru žalobce žalovaný porušil zásadu přiměřenosti, správné správní praxe i zásadu legitimního očekávání, když žalobci uložil pokutu v tak vysoké výši za domnělé jednání, které navíc nemělo jakýkoli dopad na hospodářskou soutěž. Žalobce v této souvislosti poukázal na skutečnost,

že z judikatury Nejvyššího správního soudu zřetelně vyplývá, že určité jednání může být považováno za trestný delikt, pouze pokud vykazuje určitý stupeň nebezpečnosti pro společnost. Uložení pokuty za údajné nesplnění závazků z Rozhodnutí o spojení, u nichž se na konci přezkoumání jejich potřebnosti ukázalo, že nebyly pro zachování účinné hospodářské soutěže nezbytné, tak bylo nejen nespravedlivé, ale rovněž nezákonné. Žalovaný dále nesprávně posoudil domnělé porušení zákona jako „velmi závažné“, aniž by zohlednil skutečnost, že nemělo na dotčených relevantních trzích jakýkoli protisoutěžní účinek. Rovněž vůči žalobci svévolně a neodůvodněně aplikoval sazbu pokuty odpovídající úmyslnému

a aktivnímu porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, a tedy postupoval v rozporu

s § 22b odst. 2 (pozn.: správně má být uvedeno § 22a odst. 2) zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Pokud jde o bližší argumentaci žalobce a jednotlivé dílčí námitky vztahující se k uvedeným třem žalobním okruhům, tyto budou v podrobnostech rozvedeny níže v části V. odůvodnění tohoto rozsudku.

Závěrem tak žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I., II. a IV., zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Pro případ, že by krajský soud neshledal dostatek důvodů pro vyhovění návrhu žalobce

na zrušení správních rozhodnutí obou stupňů, navrhl, aby krajský soud upustil od uložení pokuty, resp. aby žalobci uloženou pokutu přiměřeně snížil.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě předně konstatoval, že žalobce v žalobě předkládá celou řadu námitek, které uplatnil již ve správním řízení, zejména v řízení

o rozkladu. Žalovaný měl za to, že se náležitě vypořádal se všemi námitkami, důkazy

i s argumentačními tvrzeními uplatněnými žalobcem v jeho podáních, tedy se vším,

co v průběhu správního řízení vyšlo najevo a co bylo žalobcem tvrzeno. Výsledky svého posouzení žalovaný přezkoumatelným způsobem promítl do odůvodnění svých rozhodnutí. Přestože se u všech žalobních bodů jednalo o v podstatě tutéž (či obdobnou) argumentaci jako v podaném rozkladu a odpovědi na ně tak již byly podrobně vypořádány v žalobou napadeném rozhodnutí, žalovaný ve stručnosti zopakoval své argumenty k jednotlivým žalobním okruhům, včetně jednotlivých dílčích námitek. Žalovaný postupně reagoval

na jednotlivé námitky žalobce, včetně uvedení toho, proč je neshledal důvodnými. Setrval tedy na svých závěrech obsažených v obou vydaných správních rozhodnutích a úkonech, které učinil v předcházejícím správním řízení, a závěrem navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného podáním repliky, v níž uvedl, že žalovaný ve vyjádření k žalobě většinou pouze opakuje závěry obsažené v předchozích rozhodnutích vydaných v dané věci. Žalobce poté podrobněji reagoval na některá nejzávažnější tvrzení žalovaného, a to stran přezkoumání závazků, interpretace pojmu „běžné obchodní podmínky“, dostatečnosti žalobcem navrženého behaviorálního závazku a nezákonnosti a nepřiměřenosti výše uložené pokuty. V dalším žalobce odkázal na podanou žalobu a závěrem uvedl,

že nadále setrvává na svých závěrech a petitech navržených v žalobě.

Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních.

Žalobce zdůraznil vybrané body podané žaloby a v případě namítané nepřiměřenosti uložené pokuty doplnil své tvrzení o srovnání s dalšími subjekty, konkrétně s pokutami uloženými žalovaným společnostem GRADIENT, Gorenje a CHAPS.

Žalovaný odkázal na obsah prvostupňového i napadeného správního rozhodnutí

a podrobně reagoval na jednotlivé body, které žalobce při ústním jednání zdůraznil.

Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí

ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, přičemž o věci samé rozhodl po provedeném jednání, neboť žalobce vyslovil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání svůj nesouhlas. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud úvodem předesílá, že s ohledem na obsáhlost posuzované materie z důvodu přehlednosti respektoval a zachoval strukturu a členění jednotlivých žalobních námitek tak, jak byly provedeny žalobcem v podané žalobě.

Žalobce předně v průběhu správního řízení i v podané žalobě namítal, že správní orgány dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, která byla nadto zcela nedostatečná pro konstatování porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Dle názoru žalobce vydaná správní rozhodnutí obou stupňů nepravdivě a nespravedlivě obviňují žalobce z nesplnění závazků stanovených v Rozhodnutí o spojení, přičemž jsou chybná jak ve své výchozí premise, tak co do závěrů týkajících se rozsahu úsilí žalobce vynaloženého na splnění závazků plynoucích z Rozhodnutí o spojení.

1.1 Úsilí žalobce vedoucí ke splnění závazků

(bod 4.2 žaloby)

Žalobce se v podané žalobě neztotožnil se závěry předsedy žalovaného obsaženými pod body 69. až 76. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že měl s vlastním plněním závazků začít bezprostředně poté, co bylo v roce 2008 vydáno Rozhodnutí o spojení, a že tedy v období trvajícím téměř 1,5 roku nepodnikl žádné kroky ke splnění závazků. Dle názoru žalobce žalovaný opakovaně přehlížel skutečnost, že Rozhodnutí o spojení z roku 2008 obsahuje klauzuli o přezkumu, která žalobci umožňovala požádat o přezkoumání závazků, neboť s ohledem na rychlý vývoj na trhu maloobchodního prodeje zboží denní potřeby nebylo možné předvídat veškeré změny tržní situace, jež mohly nastat v krátkém čase po povolení převzetí kontroly nad společností PLUS. Žalobce tak zcela v souladu s Rozhodnutím

o spojení využil možnosti požádat žalovaného o přezkoumání potřebnosti zachování závazků, přičemž ve svých podáních z června a září 2009 navrhoval jejich zrušení s ohledem

na probíhající změny na trhu. Za těchto okolností proto nebylo možné žalobce z nepodniknutí kroků obviňovat. Souhlasil-li žalovaný se začleněním klauzule o přezkumu do textu závazků, pak žalobce měl právo požádat o jejich přezkum a zproštění, aniž by se vystavil riziku, že jej žalovaný napadne z důvodu nedokončení procesu odprodeje. S ohledem na výše uvedené

se proto žalobce domníval, že mu nemůže být kladeno k tíži, pokud v době otevřené pro přezkoumání potřebnosti závazků na základě klauzule o přezkumu proces odprodeje nedokončil. Ostatně žalovaný tuto skutečnost sám uznal, když žalobci lhůtu pro realizaci závazků odprodeje prodloužil.

V souvislosti s výše uvedenými námitkami krajský soud pokládá za nutné nejprve přehledně shrnout relevantní skutečnosti vyplývající z obsahu předloženého správního spisu, vztahující se k plnění závazků žalobce vyplývajících z Rozhodnutí o spojení ze dne 22. 8. 2008, které samotné nejsou mezi účastníky řízení předmětem sporu (sporné je až jejich hodnocení ze strany žalovaného). Tyto závazky nejprve spočívaly v povinnosti žalobce odprodat konkrétně určené prodejny v okresech Jablonec nad Nisou, Semily, Trutnov

a Domažlice (viz výše), a to nejpozději do 22. 8. 2009. Následně byly závazky v uvedených 4 okresech modifikovány níže uvedeným způsobem:

Dne 10. 6. 2009 žalovaný obdržel podání žalobce nazvané jako „Žádost o zrušení závazků, kterými bylo podmíněno rozhodnutí o povolení získání výlučné kontroly nad společností PLUS – DISCOUNT skupinou REWE“ (dále též „žádost č. 1“), v níž žalobce požádal žalovaného o zrušení závazků, jimiž bylo podmíněno rozhodnutí o povolení získání výlučné kontroly nad společností PLUS, a to s odůvodněním, že obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže byly zcela odstraněny v důsledku změn tržních podmínek

ve všech okresech dotčených předmětným spojením. V důsledku změny tržní situace mělo dle názoru žalobce dojít ke snížení jeho tržního podílu na dotčených relevantních trzích natolik, že splnění stanovených závazků již nebylo nezbytné. V souvislosti s žádostí č. 1 tedy žalovaný provedl novou analýzu situace na trzích maloobchodního prodeje denní potřeby v okresech Jablonec nad Nisou, Semily, Trutnov a Domažlice, přičemž dne 18. 8. 2009 vydal pod č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-10311/2009/840 sdělení (dále též „sdělení č. 1“), kterým žádost žalobce zamítl s odůvodněním, že na čtyřech zmiňovaných lokálních trzích maloobchodního prodeje zboží denní potřeby v tzv. relevantních formátech nedošlo k takovým podstatným změnám struktury trhu, které by odůvodňovaly změnu závazků podmiňujících povolení spojení soutěžitelů REWE a PLUS. Úřad nicméně prodloužil žalobci lhůtu ke splnění závazků stanovených v Rozhodnutí o spojení do 30. 9. 2009.

V reakci na sdělení č. 1 žalobce zaslal žalovanému podání ze dne 29. 9. 2009, nazvané jako „Přezkoumání závazků, kterými bylo podmíněno rozhodnutí o povolení získání výlučné kontroly nad společností PLUS – DISCOUNT skupinou REWE – předložení důkazů“. Následně dne 5. 10. 2009 žalovaný obdržel také doplnění tohoto podání, včetně dodatečných důkazů (obě tato podání budou dále společně označována jako „žádost č. 2“). Žalobce žádal žalovaného o přehodnocení názoru a o zrušení závazků z Rozhodnutí o spojení.

Po zhodnocení nových informací a předložených podkladů poskytnutých žalovanému ze strany žalobce i konkurenčních soutěžitelů působících v dotčených okresech žalovaný shledal, že od vydání Rozhodnutí o spojení došlo k významné změně na trhu maloobchodního prodeje zboží denní potřeby v tzv. relevantních formátech na území okresů Jablonec nad Nisou a Semily. Žalovaný dospěl k závěru, že v důsledku vstupu nového soutěžitele

na relevantní trh v okrese Jablonec nad Nisou (Spar), rozšíření stávajících aktivit konkurenčního subjektu v okrese Semily (Norma) a rovněž zvýšení konkurenčního tlaku ostatních soutěžitelů přítomných na jmenovaných relevantních trzích došlo k poklesu tržního podílu spojením vzniklého subjektu na takovou úroveň, jež byla srovnatelná nebo i nižší než dopad závazku predikovaný v Rozhodnutí o spojení. V návaznosti na uvedená zjištění tak žalovaný konstatoval, že tržní situace na relevantních trzích v okresech Jablonec nad Nisou

a Semily již nevzbuzovala obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže. V této části proto žalovaný žádosti č. 2 vyhověl a svým sdělením ze dne 6. 10. 2009, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-12715/2009/840 (dále též „sdělení č. 2“), modifikoval závazky stanovené v Rozhodnutí o spojení v tom smyslu, že nadále netrvá na splnění závazků vztahujících se k okresům Semily a Jablonec nad Nisou. Současně však žalovaný žalobce informoval,

že nadále trvá na splnění závazků vztahujících se k odprodeji prodejen v okrese Trutnov, tj. Billa ČSA, a v okrese Domažlice, tj. Penny Holýšov. V této souvislosti žalovaný prodloužil žalobci lhůtu pro splnění předmětných závazků do 31. 12. 2009.

Dne 29. 12. 2009 obdržel žalovaný podání žalobce označené jako „Zpráva o postupu realizace závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE/žádost o prodloužení lhůty“ (dále též „žádost č. 3“), v němž žalobce žádal, aby žalovaný akceptoval změnu prodejen v okresech Trutnov a Domažlice, jichž se závazek k odprodeji týkal. Žalobce uvedl, že v okrese Trutnov byla na základě Smlouvy o změně provozovatele provozovny, uzavřené dne 15. 9. 2008, s účinností od 15. 10. 2008 převedena prodejna Billa na adrese Trutnov, Polská 356 (dále jen „Billa Polská“) na nového provozovatele – společnost ROSA market s.r.o., se sídlem Kroměříž, J. Silného 2683 (dále jen „ROSA market“). Dle názoru žalobce byla společnost ROSA market nezávislým kupujícím dostatečně kvalifikovaným k provozování a dalšímu rozvoji dané prodejny. Žalobce tak měl za to, že odprodejem této obchodní jednotky společně s již realizovaným vstupem společnosti Tesco na dotčený relevantní trh (stejně jako s plánovanou expanzí dalších soutěžitelů) již bylo na území okresu Trutnov dosaženo cíle sledovaného realizací závazků. V případě realizace závazků na území okresu Domažlice žalobce uvedl,

že vyvinul maximální úsilí k prodeji jakékoli provozovny v okrese Domažlice, přičemž oslovil dva potenciální kupující, jimiž byli pan T. N. Q., který podniká jako fyzická osoba provozující rodinný supermarket, a společnost JIP východočeská, a.s., se sídlem Pardubice, Polabiny, Hradišťská 407 (dále jen „společnost JIP“), která dle žalobce působila zejména v oblasti dodávek alkoholických a nealkoholických nápojů a koloniálního zboží pro gastronomii a širokou veřejnost, a to s nabídkou převzetí, resp. pronájmu prodejny Penny Švabinského. Žalobce současně žalovaného informoval, že s žádným z uvedených potenciálních zájemců nebyla dohoda či smlouva o převzetí zmíněné prodejny uzavřena.

Žalovaný ve svém sdělení zaslaném žalobci dne 25. 1. 2010, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-959/2010/840 (dále též „sdělení č. 3“) částečně žalobci vyhověl, kdy souhlasil s výměnou předmětu prodeje v okrese Domažlice, tj. prodejny Penny Holýšov

za některou z ekvivalentních prodejen ve městě Domažlice, jež jsou svými charakteristikami podobné prodejně v Holýšově. Oproti tomu žalovaný neuznal požadavek žalobce, aby v okrese Trutnov byla jím z vlastní iniciativy, která však nesouvisela s plněním závazků stanovených v Rozhodnutí o spojení, vybraná a odprodaná prodejna Billa Polská započtena

na vrub splnění původního závazku žalobce v tomto okrese. Žalovaný dospěl k závěru,

že prodej této obchodní jednotky nebyl dostatečný ke zmírnění či odstranění obav z narušení hospodářské soutěže v důsledku předmětného spojení soutěžitelů, neboť její velikost představovala pouze cca 25 % obchodní plochy i obratu prodejny Billa ČSA, k jejímuž odprodeji se žalobce zavázal. Žalovaný proto setrval na prodeji provozovny určené Rozhodnutím o spojení, tj. Billa ČSA. Zároveň však vyhověl žádosti žalobce a prodloužil mu lhůtu pro splnění výše popsaných závazků do 31. 3. 2010.

Dne 3. 2. 2010 žalovaný obdržel podání žalobce označené jako „Realizace závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE/Žádost o úpravu závazku“ a dne 15. 2. 2010 doplnění této žádosti (obě tato podání budou dále společně označována jako „žádost č. 4“). V této žádosti, ve znění jejího doplnění, žalobce žádal žalovaného o úpravu strukturálního závazku na území okresu Trutnov, kdy navrhovaná změna závazku spočívala opět ve změně předmětu prodeje, a to z prodejny Billa ČSA na obchodní jednotku Penny DKnL. Žalobce při formulování tohoto požadavku vycházel ze skutečnosti, že celkový obrat a velikost prodejní plochy již převedené prodejny Billa Polská a prodejny Penny DKnL jsou srovnatelné s původním předmětem prodeje,

tj. prodejnou Billa ČSA v Trutnově. Prodej uvedené obchodní jednotky Penny DKnL by tak dle vyjádření žalobce byl (společně s již převedenou prodejnou Billa Polská) způsobilý odstranit obavy z narušení hospodářské soutěže na území okresu Trutnov.

Žalovaný dne 23. 2. 2010 zaslal žalobci sdělení č. j. D329/2009/KS-2558/2010/840 (dále též „sdělení č. 4“), ve kterém uvedl, že proti výměně obchodní jednotky určené v Rozhodnutí o spojení k prodeji v okrese Trutnov, tj. prodejny Billa ČSA, za prodejnu Penny DKnL nemá námitek a žalobcově žádosti č. 4 vyhověl. Opakovaně však (stejně jako v předchozím sdělení č. 3) upozornil, že kupujícím/nabyvatelem každé prodejny musí být subjekt, který bude představovat reálnou konkurenční sílu na příslušném relevantním trhu

a bude disponovat prostředky k udržení a rozvoji předmětu prodeje ve stejném či obdobném rozsahu jako žalobce. Současně sdělil, že trvá na lhůtě pro splnění závazků do 31. 3. 2010.

V reakci na uvedené sdělení žalovaný obdržel dne 26. 3. 2010 podání žalobce označené jako „Zpráva o postupu při realizaci závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE“ (dále též „žádost č. 5“), v němž žalobce rekapituloval kroky a opatření učiněná při realizaci předmětných závazků. Žalobce také opětovně požádal o změnu prodejny určené k prodeji, a to prodejny Penny DKnL, a to

za prodejnu Penny na adrese Trutnov, Horská 571 (dále jen „Penny Horská“). Na podporu své žádosti žalobce uvedl, že nově navrhovaný předmět prodeje by společně s již převedenou prodejnou Billa Polská byl způsobilý odstranit obavy z narušení hospodářské soutěže, neboť celkový obrat dosažený prodejnami Billa Polská a Penny Horská by byl ekvivalentní obratu původního předmětu prodeje, tj. prodejny Billa ČSA. V této souvislosti žalobce rovněž konstatoval, že již oslovil potenciální zájemce s nabídkou odprodeje prodejny Penny Horská, avšak žádný z oslovených subjektů neprojevil o danou prodejnu zájem. Z tohoto důvodu proto žalobce oslovil potenciální zájemce o odkoupení prodejny v okrese Trutnov, a to již žalovaným schválené prodejny Penny DKnL. Žalobce dále požádal o prodloužení lhůty pro splnění závazků, a to do 30. 6. 2010.

Žalovaný v reakci na žádost č. 5 zaslal dne 30. 3. 2010, č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-4481/2010/840 (dále též „sdělení č. 5“), v němž další žádosti žalobce o úpravu závazků

a prodloužení lhůty nevyhověl. V této souvislosti připomněl, že lhůta byla žalobci již dvakrát prodloužena, přičemž lhůta pro splnění závazků, která vypršela dne 31. 3. 2010, byla o více než 7 měsíců delší než lhůta stanovená v Rozhodnutí o spojení. Žalovaný taktéž upozornil,

že schválené změny v předmětu prodeje byly uskutečněny na základě žádostí žalobce, který byl odpovědný za proveditelnost jím navržených závazků ve prospěch zachování a rozvíjení hospodářské soutěže.

Žalovaný následně obdržel dne 2. 4. 2010 podání žalobce označené jako „Realizace závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE – reakce k přípisu Úřadu ze dne 30. března 2010/doplňující zpráva

o postupu“, v němž žalobce žalovaného informoval, že si je vědom povinností vyplývajících z Rozhodnutí o spojení a následných sdělení žalovaného, avšak aktuální hospodářský pokles (a z něj vyplývající omezení rozvojových plánů potenciálních kupců předmětných prodejen) měl negativní vliv na proces odprodeje ve stanovené lhůtě. Žalobce dále poskytl žalovanému výčet plánovaných aktivit souvisejících s prodejem obchodních jednotek ve městě Domažlice a uvedl, že jsou plánována jednání mezi zástupci společnosti žalobce, resp. jí nepřímo kontrolované společnosti Penny Market s.r.o., a potenciálními zájemci o koupi předmětných prodejen. Žalobce rovněž doplnil, že po obdržení negativního stanoviska žalovaného

ve vztahu k realizaci závazku v okrese Trutnov zaměřil svou pozornost na odprodej původně akceptované prodejny Penny DKnL a i v tomto případě jsou plánována jednání s potenciálními zájemci o tuto prodejnu.

Dne 21. 4. 2010 žalovaný přípisem č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-5542/2010/840/DVá vyzval žalobce k poskytnutí informací a podkladů týkajících se splnění předmětných závazků ve prospěch zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže, jak vyplývaly z Rozhodnutí

o spojení, resp. z jednotlivých sdělení žalovaného, jimiž byly závazky modifikovány. Žalovaný v této souvislosti vyzval žalobce, aby mu poskytl veškeré dokumenty (písemné nabídky či jiné dokumenty oslovující potenciální kupující určených prodejen, jejich odpovědi, případné záznamy o jednání o prodeji či alespoň rámcové smlouvy či dohody o budoucím postupu) dokládající aktivity žalobce ve věci prodeje předmětných obchodních jednotek.

Dne 22. 4. 2010 žalobce žalovanému předložil přípis označený jako „Doplňující zpráva o realizaci závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE“, obsahující prostý výčet kroků a opatření učiněných v souvislosti s realizací závazků k odprodeji prodejen v okresech Domažlice a Trutnov. Dále dne 6. 5. 2010 žalovaný obdržel přípis žalobce označený jako „Realizace závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE: předložení vyžádaných informací a podkladů“, obsahující žalovaným vyžádané informace a podklady vztahující se k procesu odprodeje určených prodejen, tj. dopisy a jiné záznamy komunikace žalobce s potenciálními kupujícími, nabídky, znalecké posudky a další dokumenty týkající se dané věci. Rovněž v přípisu nazvaném jako „Doplňující zpráva o postupu při realizaci závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE“, žalobce rekapituloval dosavadní postup při odprodeji předmětných prodejen a předložil další dokumenty týkající se jednání s potenciálními kupujícími, zejména společností Tesco, která byla nejvážnějším zájemcem o převzetí obchodní jednotky Penny Švabinského v Domažlicích.

Žalovaný v reakci na shora uvedené přípisy zaslal žalobci dne 29. 6. 2010 sdělení

č. j. ÚOHS-D329/2009/KS-9412/2010/840/DVá (dále jen „sdělení č. 6“), v němž konstatoval, že závazky, jimiž bylo podmíněno rozhodnutí o povolení spojení žalobce

a společnosti PLUS v jejich konečné podobě akceptované dle příslušných sdělení žalovaného v okresech Trutnov a Domažlice, nebyly splněny, přičemž lhůta k jejich splnění uplynula dne 31. 3. 2010. Žalovaný však zároveň uvedl, že z žalobcem poskytnutých informací vyplynulo, že v okrese Domažlice probíhala závěrečná fáze jednání mezi žalobcem a Tesco o odprodeji prodejny Penny Švabinského v Domažlicích. Z tohoto důvodu proto žalovaný prodloužil lhůtu k definitivnímu dokončení procesu realizace závazků do 31. 8. 2010.

Dne 31. 8. 2010 žalovaný obdržel přípis žalobce nazvaný jako „Realizace závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE: Závěrečná zpráva“, ve které žalobce shrnul svůj postup při plnění závazků vyplývajících z Rozhodnutí o spojení, resp. závazků následně modifikovaných jednotlivými sděleními žalovaného. Současně žalovanému sdělil důvody, které dle jeho názoru vedly

ke skutečnosti, že předmětné závazky nebyly zcela ani zčásti splněny. Žalobce v závěrečné zprávě uvedl, že v okrese Domažlice obdržel tři nabídky na odkoupení prodejny Penny Švabinského, kdy nejzávažnějším kandidátem na koupi této prodejny byla společnost Tesco, s níž žalobce zahájil jednání o podmínkách převzetí. K dohodě a uzavření transakce však nedošlo. Zásadním důvodem byl zejména rozpor v názoru na výši kupní ceny požadované žalobcem za předmětnou obchodní jednotku, resp. ceny nabízené společností Tesco. K plnění závazků na území okresu Trutnov žalobce upřesnil, že oslovil všechny relevantní subjekty

na maloobchodním trhu zboží denní potřeby s nabídkou převzetí prodejny, a to jak Penny DKnL, tak Penny Horská, avšak žádný z nich neměl o uvedené obchodní jednotky zájem. Žalobce tak s ohledem na (dle jeho názoru) důvodnou nemožnost splnit strukturální závazky požádal žalovaného o nahrazení závazku k odprodeji prodejny v okrese Trutnov závazkem obsahujícím behaviorální prvky, kterým by se zavázal pro „období pěti let nabízet v okrese Trutnov shodné skupiny výrobků a aplikovat shodné marketingové a cenové strategie jako

na jiných srovnatelných trzích, na nichž je vystaven účinné soutěži“. Podle názoru žalobce by byl takový závazek adekvátním řešením, odstraňujícím obavy z konkurenčního potenciálu žalobce na relevantním trhu v okrese Trutnov.

Dne 30. 11. 2010 pak žalovaný obdržel přípis žalobce označený jako „Navazující zpráva o realizaci závazků obsažených v rozhodnutí o povolení převzetí společnosti PLUS – DISCOUNT skupinou REWE“, v němž žalobce uvedl, že nadále pokračuje v jednáních

se společností Tesco ve věci odprodeje obchodní jednotky Penny Švabinského, resp.

o možnosti navýšení nabízené kupní ceny předmětné prodejny, avšak tato jednání dosud nebyla uzavřena. Žalobce dále konstatoval, že se nepodařilo nalézt vhodného kupujícího prodejny v okrese Trutnov, přičemž řešením, které by odstranilo soutěžní problémy identifikované žalovaným, by mohl být závazek upravující chování žalobce na příslušném relevantním trhu.

Dne 16. 12. 2010 pak bylo žalobci oznámeno zahájení správních řízení s odůvodněním, že žalobce nesplnil povinnosti (závazky) stanovené mu v Rozhodnutí

o spojení, které byly následně k opakovaným žádostem žalobce změněny příslušnými sděleními žalovaného, avšak nebyly splněny ani v prodloužené lhůtě stanovené k jejich splnění.

Pokud jde o posouzení konkrétního postupu žalobce při plnění závazků dle Rozhodnutí o spojení ve zbylých dvou okresech Domažlice a Trutnov, vyplynuly pro věc z předloženého správního spisu následující rozhodné skutečnosti:

Okres Domažlice

V souvislosti s realizací závazků na území okresu Domažlice žalobce ve své žádosti

č. 3 ze dne 29. 12. 2009 uvedl, že „identifikoval dva potenciální zájemce o koupi prodejny

ve městě Domažlice“, a to fyzickou osobou, pana T. N. Q., a společnost JIP. Pan T. N. Q., podnikající fyzická osoba provozující rodinný supermarket, byl osloven dopisem ze dne 4. 12. 2009 a dne 16. 9. 2009 proběhlo mezi jmenovaným a zástupci společnosti Penny jednání, jehož součástí byla prohlídka prodejny Penny Švabinského. Zástupci obou stran jednali rovněž o podmínkách případného převzetí prodejny, přičemž

ze zápisu z jednání vyplynulo, že dle požadavku pana T. N. Q. neměla doba pronájmu prodejny přesahovat 5 let.

Společnost JIP, působící zejména v oblasti velkoobchodních dodávek potravin, alkoholických a nealkoholických nápojů pro gastronomii a širokou veřejnost prostřednictvím prodejen cash & carry, byla oslovena emailovou zprávou ze dne 10. 12. 2009, resp. dopisem ze dne 12. 12. 2009. Ve své odpovědi ze dne 16. 12. 2009 uvedla, že za určitých podmínek, zejména v případě snížení požadované ceny pronájmu prodejny ze strany žalobce, by měla zájem o převzetí pronájmu prodejny na dobu nejméně 5 let.

Je tedy zřejmé a krajský soud se v této souvislosti ztotožňuje s hodnocením provedeným správními orgány obou stupňů, že oba výše uvedené subjekty byly ze strany žalobce osloveny až v průběhu měsíce prosince 2009, přičemž s žádným z uvedených zájemců nebyla smlouva o převzetí prodejny uzavřena. Nadto je nutno konstatovat, že aktivita žalobce se nevztahovala k odprodeji v Rozhodnutí o spojení určené prodejny Penny Holýšov, ale žalobce nabízel jinou, žalovaným v té době neschválenou, prodejnu Penny Švabinského v Domažlicích. Oba výše jmenované subjekty tak byly žalobcem osloveny až těsně před uplynutím lhůty, která byla žalobci prodloužena sdělením č. 2 do 31. 12. 2009, a nabídka se navíc týkala prodejny, u níž nebylo žalovaným předem posouzeno, zda je dostatečným ekvivalentem původně určeného předmětu závazku. V neposlední řadě pak ani jeden z oslovených potenciálních nabyvatelů nabízené provozovny nevyhovoval podmínce stanovené ve výroku IV. Rozhodnutí o spojení, tj. že nabyvatelem prodejen má být mj. subjekt, který bude mít předpoklady k udržení a rozvoji předmětu prodeje ve stejném

či obdobném rozsahu jako žalobce, kdy cílem takto určeného závazku bylo snížit tržní podíl spojujících se soutěžitelů a zajistit převod prodejen na takového soutěžitele, který bude způsobilý účastnit se hospodářské soutěže na daném lokálním trhu a vyvíjet konkurenční tlak na spojený subjekt. V případě společnosti JIP (působící zejména v oblasti velkoobchodu s nápoji) a pana T. N. Q. (provozujícího rodinný supermarket) se jednalo

o soutěžitele, kteří nepůsobili na vymezeném relevantním trhu maloobchodního prodeje zboží denní potřeby v tzv. relevantních formátech, a nemohla být tedy garantována schopnost provozovat danou prodejnu ve stejném rozsahu jako žalobce, neboť oba subjekty nedisponovaly takovou hospodářskou a finanční silou, která by jim umožňovala vyjednat obchodní podmínky u dodavatelů zboží denní potřeby srovnatelné s dosavadním provozovatelem. Tyto subjekty tak nepředstavovaly reálnou konkurenční sílu na trhu maloobchodního prodeje zboží denní potřeby oproti spojením vzniklému subjektu, a tedy nesplňovaly výše uvedenou podmínku Rozhodnutí o spojení. Tuto skutečnost ostatně žalobce nečinil v podané žalobě spornou.

Ze spisového materiálu a šetření provedeného žalovaným rovněž dále vyplynulo,

že s převzetím nabízené prodejny bylo spojeno převzetí pronájmu, resp. uzavření podnájemní smlouvy. Žalobce byl totiž pouhým nájemcem prodejních prostor, přičemž tato informace nebyla žalovanému v průběhu řízení žalobcem poskytnuta. Krajský soud se přitom i zde ztotožňuje s hodnocením žalovaného, které žalobce nijak nerozporoval, že skutečnost,

že žalobce své prodejny provozuje na základě nájemního vztahu s vlastníkem prostor, nikterak nebránila splnění závazku, neboť žalobce byl jediný, kdo zná podmínky těchto nájemních vztahů, a byl to on, kdo navrhoval závazky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže. Bylo tedy na žalobci nabídnout k odprodeji ekvivalentní provozovnu,

u níž mu podmínky spojené s jejím provozováním nejsnáze umožní závazek splnit.

Ve vztahu k žalobcem určené prodejně Penny Holýšov však žalobce žádné kroky k odprodeji nečinil a až dne 29. 12. 2009, tj. těsně před uplynutím prodloužené lhůty, požádal žalovaného žádostí č. 3 o změnu předmětu prodejen z prodejny Penny Holýšov na některou z prodejen v Domažlicích. Svou žádost žalobce odůvodnil blíže nespecifikovanými problémy při výběru zájemce o prodejnu Penny Holýšov s tím, že některé další konkurenční subjekty by mohly mít zájem o převzetí některé z prodejen ve městě Domažlice. Žalovaný přitom i přes výše uvedené skutečnosti ve snaze vyjít žalobci vstříc (a především proto, aby co nejdříve došlo k odstranění negativního dopadu uskutečněného spojení na soutěž) souhlasil (viz sdělení č. 3) se změnou předmětu prodeje, tj. aby namísto prodejny Penny Holýšov žalobce odprodal některou z prodejen ve městě Domažlice, a to prodejnu takovou, která by svým obratem, velikostí a sortimentem byla ekvivalentní původnímu předmětu prodeje dle původního závazku. Žalobce v návaznosti na to žalovaného informoval, že v souladu

se sdělením č. 3 zvolil jako prodejnu určenou k odprodeji prodejnu Penny Švabinského v Domažlicích. Zároveň uvedl, že oslovil potenciální zájemce o koupi předmětné prodejny,

a to společnosti Spar, SPAR Šumava, Norma, Ahold, Tesco, Coop, Jednota, Hruška, Flosman, Lidl, Kaufman a Globus.

Z obsahu spisového materiálu je patrné, že žalovaný ověřil, že společnosti Ahold, Spar, SPAR Šumava, družstvo Jednota, Hruška, skupina Coop a Lidl neměly o uvedenou prodejnu zájem. Společnost Ahold dopisem ze dne 8. 3. 2010 sdělila, že uvedená lokalita neodpovídá jejím požadavkům; společnost Spar emailovou zprávou ze dne 22. 3. 2010 konstatovala, že uvedená lokalita spadá do „licenčního území“ společnosti SPAR Šumava. Dle zjištění žalovaného žalobce následně oslovil společnost SPAR Šumava s nabídkou převzetí prodejny Penny Švabinského dne 25. 3. 2010. Tato nabídka vedla k dohodě

o prohlídce obchodních prostor uvedené prodejny, k níž mělo dojít dne 21. 4. 2010. Na základě jednání mezi oběma stranami ze dne 5. 5. 2010, kdy měly být projednány obchodní podmínky transakce, měla společnost SPAR Šumava v horizontu následujících tří týdnů připravit písemnou nabídku převzetí dotčené prodejny. Emailem ze dne 25. 5. 2010 však převzetí prodejny Penny Švabinského odmítla s tím, že již nemá o dotčený objekt zájem. Negativní odpověď na nabídku převzetí obdržel žalobce také od družstva Jednota, a to dopisem ze dne 5. 3. 2010, které nabídku odmítlo z důvodu příliš velké vzdálenosti nabízené prodejny od místa působnosti družstva. Rovněž společnost Hruška emailem ze dne 22. 3. 2010 žalobci oznámila, že nabídku nebude reflektovat, a taktéž skupina Coop dopisem z téhož dne žalobci sdělila, že žádné z jí oslovených družstev neprojevilo o předloženou nabídku zájem.

Žalobce dále informoval žalovaného, že s nabídkou odprodeje oslovil dopisem ze dne 21. 4. 2010 také společnost Lidl, které byl dne 13. 5. 2010 zaslán návrh dohody

o respektování důvěrných informací a o obchodním tajemství. Z šetření žalovaného vyplynulo, že společnost Lidl tuto nabídku dopisem ze dne 1. 7. 2010 odmítla, neboť předmětná prodejna nevyhovovala jejím kritériím.

K dotazu žalovaného společnost Kaufland k údajné nabídce žalobce na převzetí prodejny ve své odpovědi ze dne 31. 1. 2011 uvedla, že nebyla oslovena žádnou společností jako potenciální kupující některé z prodejen žalobce v okresech Domažlice ani Trutnov. Žalobce rovněž v průběhu řízení nepředložil žádný dokument dokládající skutečnost,

že společnost Kaufland byla žalobcem ve věci odprodeje/odkupu prodejny v okrese Domažlice oslovena.

Šetřením žalovaného bylo dále zjištěno, že předběžný zájem o převzetí prodejny Penny Švabinského projevily (kromě společnosti SPAR Šumava – viz výše) také společnosti Flosman, Norma a Tesco. Ze záznamů písemné komunikace mezi žalobcem a společností Flosman (ze dne 2. 3. 2010, 15. 3. 2010 a 16. 3. 2010) je v této souvislosti patrné, že mezi stranami byla v souvislosti s jednáním o prodeji obchodní jednotky Penny Švabinského uzavřena dohoda o respektování důvěrných informací. Dne 25. 3. 2010 se uskutečnila prohlídka prodejny a dne 6. 4. 2010 proběhlo jednání mezi zástupci žalobce a společnosti Flosman, na kterém byly dle obsahu zápisu z tohoto jednání diskutovány otázky týkající se provozu a ekonomiky prodejny, způsobu jejího případného převodu a rovněž další postup v jednání mezi zúčastněnými stranami. Emailovou zprávou ze dne 9. 4. 2010 společnost Flosman sdělila žalobci, že má vážný zájem o odkoupení prodejny Penny Švabinského, včetně jejího vybavení, vyjádřila připravenost vstoupit do právních vztahů týkajících se stávajících zaměstnanců a provozu obchodní jednotky bez omezení a předložila návrh kupní ceny

za nabízenou část podniku (obchodní jednotku) bez zboží ve výši 2,5 mil. Kč. V návaznosti na tato jednání byla mezi společnostmi Penny a Flosman uzavřena dne 26. 4. 2010 tzv. dohoda o záměru (Letter of Intent) s cílem uzavřít kupní smlouvu do 30. 4. 2010.

Na výše uvedenou nabídku reagoval žalobce přípisem ze dne 30. 11. 2010, tedy jednoznačně až po uplynutí nejzazší lhůty pro splnění závazku stanovené žalovaným do 31. 8. 2010. V odpovědi uvedl, že navrhovaná částka kupní ceny neodpovídá požadavkům žalobce, kdy jeho představa o výši kupní ceny se pohybuje v řádu milionů Kč na dvouciferné úrovni. Žalobce proto požádal společnost Flosman, aby svou nabídku znovu zvážila. Dle následného vyjádření žalobce byla tímto přípisem komunikace mezi oběma stranami ukončena, společnost Flosman na přípis už nijak dále nereagovala.

Dalším potenciálním zájemcem o převzetí prodejny Penny Švabinského byla společnost Norma, která emailovými zprávami ze dne 11. 3. 2010 a 31. 3. 2010 potvrdila zájem o uvedenou prodejnu v Domažlicích a současně navrhla úpravu podmínek převzetí této prodejny, zejména doby a případně i výše požadovaného nájmu. Se společností Norma bylo dohodnuto osobní jednání za účelem projednání podmínek převzetí prodejny, které se konalo dne 7. 4. 2010. V návaznosti na toto jednání byla mezi stranami uzavřena tzv. dohoda

o záměru (Letter of Intent), v níž strany vyjádřily vůli k dalšímu jednání s cílem uzavřít kupní smlouvu do 31. 5. 2010. Dne 5. 5. 2010 společnost Norma předložila žalobci dvě varianty podmínek, při jejichž splnění by nabídku k převzetí prodejny Penny Švabinského přijala. Alternativní návrhy na převzetí předmětné prodejny spočívaly v rozdílné době pronájmu

či podnájmu uvedené prodejny, a to na období 3 let s možností dalšího prodloužení nájmu, resp. na dobu 5 let. V obou variantách se pak mělo jednat o postupně se stupňující výši nájemného, přičemž společnost Norma nepředpokládala jakékoli další finanční náklady označené v přípisu ze dne 5. 5. 2010 jako „kupní cena“ nebo „náklady na kupní cenu“ dané prodejny.

I v tomto případě žalobce reagoval na uvedenou nabídku až po uplynutí nejzazší lhůty ke splnění závazku, která uplynula dne 31. 8. 2010, a to přípisem ze dne 1. 12. 2010. V něm žalobce společnosti Norma sdělil, že předložený návrh neodpovídá jeho požadavkům,

a požádal o opakované zvážení nabídky. V této souvislosti shodně jako v předchozím případě žalobce uvedl, že představa společnosti se za nabízenou prodejnu pohybuje na dvouciferné úrovni při zachování stávajícího nájemného. Společnost Norma však dopisem ze dne 28. 12. 2010 žalobci sdělila, že s ohledem na předpokládané hospodářské výsledky nabízené prodejny není schopna nabídkovou cenu zvýšit.

V souvislosti s výše uvedeným se krajský soud ztotožňuje s hodnocením správních orgánů obou stupňů, že žalobce na obě nabídky společností Flosman a Norma reagoval

se značným zpožděním. V případě společnosti Flosman přitom sporným bodem v jednání

a důvodem, pro který následně nedošlo k uzavření jakékoli závazné dohody či smlouvy směřující k prodeji/koupi předmětné obchodní jednotky, byla nabízená kupní cena, přestože jmenovaný zájemce byl připraven převzít nájemní smlouvu v celé délce trvání, jak byla původně sjednána mezi žalobcem a pronajímatelem. V případě společnosti Norma pak těžkosti způsobovala právě skutečnost, že žalobce je pouhým nájemcem předmětné prodejny, přičemž pronajímatel předmětných obchodních prostor požadoval pro případ, že prodejna bude převedena na nového provozovatele, garanci žalobce mající zajistit plnění nájemní smlouvy v dosavadní – tj. v plné výši. Za takového stavu nabídka společnosti Norma nebyla pro žalobce přijatelná.

Ke komplikacím souvisejícím v případě prodejny Penny Švabinského s převodem nájemní smlouvy krajský soud na tomto místě opětovně připomíná, že výběr prodejny, jejíž prodej by mohl být započten na plnění uloženého závazku odprodeje prodejny Penny Holýšov, byl ponechán na žalobci, jehož odpovědností – pokud měl vážný zájem závazek splnit – bylo vybrat a navrhnout (a to v rámci celého okresu Domažlice) prodejnu, která bude nejen srovnatelným předmětem plnění závazku dle požadavku žalovaného, ale u níž

i podmínky s převodem spojené budou dávat žalobci reálnou možnost uložený závazek splnit, případně jej splnit snáze. Byl to totiž právě žalobce, který jediný má náležitý přehled

o podmínkách spojených s provozováním svých prodejen v daném okrese, a tedy bylo

na žalobci tyto podmínky posoudit ve vztahu k požadavkům, které byly s plněním závazku spojeny. Jak je přitom patrné z výše popsaných skutečností, žalobce sám navrhl žalovanému změnu v předmětu závazku, a to z prodejny Penny Holýšov na prodejnu Penny Švabinského v Domažlicích, přičemž hlavním důvodem této změny měla být, jak žalobce sám uvedl „snazší realizace závazku na daném relevantním trhu“. Byl to tedy žalobce, kdo nesl veškerou odpovědnost za realizaci svého závazku odprodat či zajistit odprodej jím vybrané obchodní jednotky, přičemž o přístupu žalobce k plnění daného závazku svědčí i fakt,

že v době, kdy žalovanému navrhoval závazky ve prospěch zachování účinné soutěže, vůbec nesdělil, že není vlastníkem, ale toliko nájemcem dotčených prostor, v nichž jsou předmětné prodejny umístěny. Přesto žalobce přistoupil k volbě právě takové prodejny, u které si musel být vědom případných komplikací spojených s požadavky pronajímatele na zachování plnění nájemního vztahu v jeho plné délce.

O prodejnu Penny Švabinského pak na základě učiněné nabídky žalobce ze dne 17. 3. 2010 projevila dopisem ze dne 25. 3. 2010 zájem také společnost Tesco, což dále po osobním jednání dne 7. 4. 2010 potvrdila také svou emailovou zprávou ze dne 19. 4. 2010 a požádala žalobce o zaslání tzv. dohody o záměru (Letter of Intent). Vážný zájem o převzetí prodejny pak společnost Tesco vyjádřila dopisem ze dne 3. 5. 2010 a následně také emailovou zprávou ze dne 28. 5. 2010, jejíž přílohou byla tzv. dohoda o záměru (Letter of Intent), dle které strany vyjádřily vůli k dalšímu jednání s cílem uzavřít kupní smlouvu vztahující se k prodejně Penny Švabinského, a to do 30. 7. 2010. Oficiální nabídka na převzetí prodejny měla být v závislosti na jednání managementu Tesco učiněna v průběhu měsíce června, kdy z tohoto důvodu také žalovaný svým sdělením č. 6 ze dne 29. 6. 2010 prodloužil žalobci lhůtu ke splnění závazku do 31. 8. 2010. Žalobce nabídku převzetí obdržel dne 15. 6. 2010 a vážný zájem o převzetí společnosti Tesco potvrdila také svým emailem ze dne 19. 7. 2010.

Ze záznamů komunikace mezi oběma stranami, kterou žalovanému předložila společnost Tesco, je zřejmé, že jmenovaná společnost projevila opakovaně vážný zájem

o odkoupení prodejny Penny Švabinského v Domažlicích, a v tomto smyslu také žalobci předložila závaznou nabídku ze dne 10. 6. 2010, v níž žalobci nabídla převzetí nájmu objektu, v němž je prodejna provozována, a to v plné výši i délce trvání, jakož i odkoupení inventáře prodejny. Společnost Tesco rovněž nabídla odkup aktuálně nevyužívané stavební parcely sousedící s předmětnou prodejnou, kterou žalobce vlastní. V průběhu dalších jednání, která se konala dne 29. 6. 2010 a 15. 9. 2010, byly projednávány otázky týkající se právního rámce

a obchodních podmínek případného převzetí dotčené prodejny. Dne 19. 7. 2010 společnosti Tesco svou emailovou zprávou potvrdila nabídku ze dne 10. 6. 2010 a dále vyjádřila ochotu jednat o sporných otázkách týkajících se případného odkupu sousedního pozemku

ve vlastnictví žalobce. Žalobce reagoval zasláním návrhu Dohody o převodu nájemní smlouvy dne 11. 8. 2010, následně pak dopisem ze dne 25. 8. 2010 společnosti Tesco sdělil, že nabízené podmínky převzetí nepovažuje za odpovídající hodnotě převáděné prodejny. Vyzval proto společnost Tesco k přehodnocení nabídky, resp. nabízené ceny tak, aby odpovídala ekonomické hodnotě převáděné prodejny, a tak byla pro žalobce přijatelná.

Na osobním jednání mezi oběma stranami dne 15. 9. 2010 byly znovu projednávány obchodní podmínky případného převzetí obchodní jednotky Penny Švabinského, přičemž žalobce pokládal nabízenou kupní cenu ve výši 10 mil. Kč za nízkou a vyjádřil požadavek na zvýšení kupní ceny bez toho, aby blíže specifikoval její výši. Ze záznamů další emailové komunikace mezi oběma společnostmi dále vyplynulo, že dne 18. 10. 2010 byla společnosti Tesco odeslána vybraná část znaleckého posudku, jíž žalobce dokládal hodnotu předmětu prodeje. Společnost Tesco sdělila své stanovisko dne 20. 10. 2010, přičemž zpochybnila vypovídací hodnotu výňatku ze znaleckého posudku, kdy obdržela toliko jeho výslednou část, z níž nebyl patrný postup při ocenění provozovny. Současně potvrdila původní nabídku na převzetí dotčené prodejny, a ačkoli následně urgovala odpověď či protinávrh žalobce na předloženou nabídku (viz email ze dne 11. 11. 2010), tato jí nebyla poskytnuta.

K další komunikaci mezi žalobcem a společností Tesco došlo až ve dnech 12. a 13. 1. 2011, kdy společnost Tesco emailem ze dne 12. 1. 2011 učinila žalobci nabídku spolupráce týkající se prodejny v Domažlicích. Žalobce na tuto nabídku reagoval emailem ze dne 12. 1. 2011, v němž mj. uvedl, že „nabízená kupní cena ve výši 10 mil. Kč za prodejnu neodpovídá skutečné tržní hodnotě a je pro nás tudíž nepřijatelná“. Žalobce nicméně vyjádřil svou připravenost dále jednat, pokud ze strany společnosti Tesco dojde „k podstatnému navýšení kupní ceny“. V reakci na tento přípis společnost Tesco v emailové zprávě ze dne 13. 1. 2011 uvedla následující: „Vás postoj k naší nabídce byl odmítavý, nicméně bohužel nevykazoval jakoukoli snahu o dohodu, nepřišla žádná protinabídka, ani vaše představa tržní ceny popřípadě účetní hodnoty“. Dále konstatovala, že „pokud tedy setrváte na stávající pozici, nebudeme moci zřejmě k dohodě dojít, protože zatím šlo pouze o jednostranné nabídky“. Společnost Tesco poté v emailové zprávě ze dne 17. 1. 2011 shrnula dosavadní průběh vyjednávání mezi zúčastněnými stranami a vyzvala žalobce, aby blíže specifikoval své požadavky týkající se kupní ceny prodejny v Domažlicích. Žalobce reagoval dopisem ze dne 25. 1. 2011, v němž opětovně předložil své stanovisko k nabídnuté ceně za převzetí provozovny s tím, že tato cena nedopovídá hodnotě prodejny. Závěrem žalobce společnost Tesco vyzval, aby sdělila, jakou cenu za převzetí dotčené prodejny bez pozemku může nabídnout. Výchozí minimální částka požadovaná za převod obchodní jednotky přitom dle vyjádření žalobce převyšovala 20 mil. Kč. Žalobce současně požádal o sdělení, zda je převzetí prodejny ze strany společnosti Tesco podmíněno koupí sousedního pozemku.

Společnost Tesco v odpovědi ze dne 31. 3. 2011 zopakovala původní nabídku

na převzetí prodejny Penny Švabinského a dále uvedla důvody, které ji k takové nabídce vedly, včetně důvodu, proč trvá na odkoupení sporného sousedního pozemku. Vyjádřila přitom ochotu přistoupit na případné podmínky limitující jeho využití.

K výše popsanému tak i ve vztahu ke společnosti Tesco, která byla dle krajského soudu jednoznačně nejvážnějším zájemcem o převzetí předmětné prodejny, což plyne také

z formulace jí navržených podmínek převzetí prodejny Penny Švabinského, je možno konstatovat, že žalobce se společností Tesco jednal způsobem, který tomuto zájemci neumožnil efektivně vyjednávat o ceně převáděné prodejny. Žalobce na návrhy uvedené společnosti nereagoval adekvátně a v přiměřených lhůtách a i přes urgence společnosti Tesco nebyl ochoten své protinávrhy či konkrétní požadavky na realizaci dané transakce blíže konkretizovat tak, aby bylo možno dosáhnout vzájemné dohody, a v důsledku toho i splnění závazku vyplývajícího z Rozhodnutí o spojení, ve znění změn. Lze tak uzavřít, že ve vztahu

k závazku na území okresu Domažlice nelze postup žalobce pokládat za vynaložení veškerého úsilí, které od něj bylo možno oprávněně požadovat.

Okres Trutnov

Závazek, kterým bylo v Rozhodnutí o spojení podmíněno povolení spojení žalobce

a společnosti PLUS ve vztahu k okresu Trutnov, spočíval v povinnosti žalobce odprodat obchodní jednotku Billa ČSA v Trutnově. Žalobce přitom nejprve v žádosti č. 1 žádal

o zrušení tohoto závazku v plném rozsahu, tato žádost však byla žalovaným (sdělením č. 1) zamítnuta. Lhůta pro splnění byla prodloužena do 30. 9. 2009 a následně sdělením č. 2 ze dne 6. 10. 2009 znovu prodloužena do 31. 12. 2009.

Dne 29. 12. 2009 žalobce požádal o úpravu uloženého závazku a o souhlas k nahrazení původního předmětu prodeje, tj. prodejny Billa