1 Afs 129/2006 — Nejvyšší správní soud

31 A 32/2015- 161 - text pokračování 17 31A 32/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2015, č. j. SVS/2015/021628-G, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 7. 5. 2014 domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2015, č. j. SVS/2015/021628-G, kterým žalovaný v prvním výroku mění rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Kraj Vysočina (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 1. 2015, č. j. SVS/2015/005756-J, tak, že se opravuje číslo ustanovení a vkládá se identifikace subjektu; v druhém výroku žalovaný potvrzuje část rozhodnutí nedotčenou změnou prvostupňového orgánu. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o výjimku ze zvláštní četnosti odběru vzorků masných polotovarů podle přílohy I kapitoly 3 bodu 3. 2 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny, pro mleté masné polotovary. II. Obsah žaloby [2] Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a požaduje vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, popřípadě zrušení těchto rozhodnutí pro nezákonnost. Tvrdí, že nikde v právním řádu není výslovně stanoveno, co přesně znamená „mleté maso a masné polotovary v malých množstvích“. Žalobce nesouhlasí s tím, jak žalovaný dospěl k závěru, že malé množství mletých masných polotovarů je množství do 500 kg. Žalobce má za to, že došlo ke zneužití správního uvážení, jelikož není objasněno, proč hranice 500 kg představuje množství malé a vše nad touto hranicí je již množství větší. Žalobce odkazuje na veterinární zákon č. 166/1999 Sb. na ustanovení § 24a, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „veterinární zákon“), které může být analogicky použito při chybějící úpravě u definice malého množství a na vyhlášku č. 128/2009 Sb. o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „vyhláška“). Žalobce tvrdí, že žalovaný musí vycházet z konkrétních zkušeností a poznatků a nelze zvolit hranici bez logického a řádného odůvodnění. Žalobce dále uvádí, že tvrzení žalované o tom, že na prodejny potravin provádějící výrobu masných polotovarů k přímé spotřebě, jež jsou pouze registrovány, jsou legislativou kladeny podstatně mírnější požadavky než na specializované (schválené) výrobny masných polotovarů, je nesrozumitelné. Žalobce konstatuje, že jeho provozovny jsou registrovány. Žalobce tak nerozumí tvrzení žalovaného, který uvádí, že zvláštní hygienická pravidla, která jsou upravena nařízeními EU č. 853/2004 a č. 854/2004, mají dopadat především na velké provozy s velkou kapacitou a k tomu žalovaný uvádí, že hygienická pravidla se na žalobce nevztahují, ale přitom svá tvrzení o tom, proč nepovolila nižší frekvenci odběru vzorků u žalobce, podporuje a odůvodňuje právě těmito hygienickými pravidly. Žalobce má za to, že když žalovaný tvrdí, že do 2 t porcovaného masa týdně se jedná o malou porcovnu, tak provozovny žalobce jsou malými porcovnami, a žalovaný měl povolit nižší odběr vzorků. [3] Žalobce dále poukazuje na napadené rozhodnutí, kde žalovaný uvádí, že vynětím z četnosti odběru vzorků se nerozumí jen absolutní vynětí, ale zejména stanovení mírnějšího intervalu četnosti odběru vzorků. Žalovaný dle žalobce upozornil na to, že se toto tvrzení musí opírat o provedenou analýzu rizik, kterou žalovaný dle žalobce neprovedl, a nedošlo k žádnému vyhodnocení. Žalobce konstatuje, že bez dostatečného odůvodnění žalovaný neprovedl důkaz Metodickým návodem SVS č. 3/2011. Žalobce poukazuje na to, že bylo dotčeno jeho základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce poznamenává, že rozhodování žalovaného, u kterého nejsou brány v potaz všechny skutečnosti rozhodné pro udělení či neudělení výjimky, neodpovídá základním zásadám správního řízení (§ 2 odst. 3, odst. 4 a § 3 správního řádu). Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nicotné pro svoji vnitřní rozpornost. Žalobce dále poukazuje na výrazný nepoměr u odběrů vzorků u masných polotovarů v objemu 490 kg (odběr 4x ročně) a nad 500 kg (odběry 52x ročně). Žalobce tvrdí, že žalovaný při svém rozhodování uplatnil svévoli a porušil tak princip legitimního očekávání a právní jistoty, čímž porušil čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Žalobce dále připomíná, že i kdyby měla brát za nezpochybnitelnou hranici 500 kg měsíčně, pak je zřejmé, že se tato hranice vztahuje na každý jednotlivý druh vyráběného masného polotovaru. Žalobce tak upozorňuje, že jeho vyráběné masné polotovary jsou samotným žalovaným děleny do tří skupin, nikoliv však do druhů. Žalobce však v každé jednotlivé skupině masných polotovarů vyrábí několik druhů (žalobce v předmětných provozovnách vyrábí méně než 500 kg každého druhu masného polotovary měsíčně). Žalobce uvádí, že požadovaný systém vzorků jde nejen proti účelu a smyslu předpisů potravinového práva, ale klade i vysoké finanční a organizačně-technické nároky na žalobce. Tyto nároky hraničí se zakotveným právem žalobce podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle čl. 26 Listiny. Žalobce uvádí, že žalovaný bez jakékoli hlubší úvahy upřednostňuje právo na ochranu veřejného zdraví garantovaného čl. 31 Listiny. Žalobce má za to, že jím vyráběné množství mletých masných polotovarů je natolik nízké, že případné snížení četnosti odběru vzorků nijak neohrozí právo spotřebitelů na ochranu veřejného zdraví. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně neobsahuje uznávaný elektronický podpis úřední osoby, která za písemné vyhotovení odpovídá a tím bylo porušeno ustanovení § 69 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „správní řád“) a ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „o elektronických úkonech“). Žalobce na závěr tvrdí, že žalovaný neprovedl vlastní úvahu a pouze okopíroval úvahu žalované jako odvolacího správního orgánu a tím došlo, dle žalobce, k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a repliky žalobce [4] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 2. 7. 2015 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný předně uvádí, že žalobce vznáší obdobné námitky, které uvedla v odvolání, přičemž ty byly řádně vypořádány a žalovaný trvá na správnosti svých úvah a odborných veterinárních závěrů. Žalovaný tak proto v celém rozsahu odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný uvádí, že stanovení limitu 500 kg není projevem libovůle, jelikož se jedná o limit, který byl žalobci známý především z jiných žádostí o výjimku, přičemž je obecně uplatňován v rámci ustálené rozhodovací praxe orgánu veterinární správy. Žalovaný souhlasí, že v případě „malého množství“, se jedná o neurčitý právní pojem. Žalovaný však provedl jak v napadeném rozhodnutí, tak ve vyjádření výčet skutečností, kterými limit 500 kg odůvodňuje (riziko nedodržení hygienických podmínek výroby, kontaminace surovin použitých ve výrobě apod.). Žalovaný trvá na správnosti svých úvah. Uvádí, že určení limitu malého množství polotovarů mu náleží do kompetence a vyplývá z jasně definovaných kritérii a úvah vyjádřených v žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž z legislativy nelze dovodit, že by v tomto směru muselo být prováděno jakékoliv dlouhodobé zkoušení či zkoumání. Uvedené limity jsou uplatňovány zcela rovně vůči všem žadatelům o výjimku z četnosti odběru vzorků. Orgány veterinární správy použily svou pravomoc pouze za účelem ochrany lidského zdraví zcela v souladu s veterinárním zákonem a nařízením č. 2073/2005 a v jejich mezích. Žalovaný uvádí, že základní četnost odběru vzorků masných polotovarů pro mikrobiologické vyšetření je nejméně jednou týdně. Za předpokladu splnění stanovených podmínek může sám provozovatel potravinářského podniku rozhodnout o snížení četnosti odběru vzorků na frekvenci jednou za čtrnáct dní bez toho, aniž by potřeboval schválení k