3 Ads 57/2013 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 9/2016- 46 - text  pokračování 6 22 Ad 9/2016 22 Ad 9/2016-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 4. 12. 2015, č. j. ……………….., t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 4. 12. 2015, č. j. ……. byly zamítnuty námitky žalobce směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2015, jímž byla zamítnuta jeho žádost o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“) a s přihlédnutím k článku 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2014 (dále též „nařízení č. 883/2004“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Ve včas podané žalobě namítl žalobce, že jeho pracovní poměr trval nepřetržitě ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997, tedy celkem 371 dní a podmínku jednoho roku dle článku 57 odst. 1 citovaného nařízení tak splnil. Jeho zaměstnavatel Stavmonta Brno s.r.o. zanikl dne 30. 6. 1998. Žalobce žádal započíst dobu ode dne 22. 2. do 28. 2. 1997 a ode dne 1. 5. 1997 do 9. 6. 1997. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 10. 5. 2016 se neztotožnila s žalobou, odkázala na podklady ve spisové dokumentaci, z níž vyplývá, že dne 6. 5. 2013 požádal žalobce o určení důchodu za období důchodového pojištění ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997, kdy pracoval u zaměstnavatele Stavmonta Brno s.r.o. jako konstruktér. Žalovaná sdělením ze dne 20. 6. 2013 jej písemně informovala, že vzhledem k tomu, že byl v České republice zaměstnán pouze 263 dní, nesplnil podmínku získání jednoho roku pojištění podle článku 57 odst. 1 Nařízení, a tudíž mu nárok na přiznání důchodové dávky českého důchodového pojištění nevznikl. Žádost o přiznání českého (dílčího) starobního důchodu ode dne 17. 6. 2014 podal žalobce prostřednictvím Sociální pojišťovny Bratislava dne 6. 3. 2015 na základě předložení nové skutečnosti trvání doby zaměstnání v České republice u organizace Stavmonta Brno s.r.o. za období ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997, přičemž doložil pracovní smlouvu a zápočtový list potvrzený touto organizací. Ve spisové dokumentaci se nachází evidenční list důchodového pojištění vyhotovený dne 14. 5. 1997, zaměstnavatelem žalobce prokazující dobu pojištění žalobce pouze ode dne 4. 6. 1996 do 21. 2. 1997, tj. 263 dnů pojištění. Prostřednictvím OSSZ Brno-venkov zahájila žalovaná šetření z důvodu prověření podkladové evidence předkládané v pravidelných měsíčních intervalech organizací a to přehledy o odvodu pojistného a vyplacených dávkách nemocenského pojištění ode dne 1. 6. 1996 do 30. 6. 1997. V souvislosti s tímto OSSZ zjistila, že organizace, v níž byl žalobce výdělečně činný, byla v jejich seznamu organizací evidována ode dne 1. 7. 1995 do 30. 6. 1998 a že zanikla bez právního nástupce. Nebylo tak již možné ověřit, zda byl žalobce veden v celkové výši vyměřovacích základů pro odvod pojistného. Na základě zjištěných skutečností OSSZ zpracovala evidenční list pouze za období ode dne 1. 3. 1997 do 30. 4. 1997, jedná se o dobu pobírání dávek nemocenského pojištění, neboť za toto období se nepodařilo zjistit výši vyměřovacích základů. Ani v ostatních obdobích se toto nepodařilo prokázat. Je nesporné, že v době od 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997 výdělečná činnost žalobce trvala, nicméně nejsou prokázány skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda uvedená doba je dobou pojištění ve smyslu § 8 a § 11 odst. 2 zdp (skutečný výkon výdělečné činnosti, zúčtování vyměřovacího základu, pobírání dávek nemocenského pojištění). Na základě uvedeného tak bylo prokázáno, že ke dni 17. 6. 2014, od něhož žádá přiznání českého starobního důchodu, získal žalobce pouze 324 dnů pojištění na území České republiky. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky článku 57 odst. 1 Nařízení, nezbývalo žalované, než setrvat na napadeném rozhodnutí a soudu navrhnout zamítnutí žaloby. Žalobce v replice doručené zdejšímu soudu dne 24. 6. 2016 nesouhlasil s právním stanoviskem žalované, uváděl i nadále, že jeho pracovní poměr trval nepřetržitě od dne 4. 6. 1996 do dne 9. 6. 1997, tj. 371 dní. Žádal proto započítat i období ode dne 1. 5. 1997 do 9. 6. 1997. V dávkovém spise žalobce je založena žádost jmenovaného o starobní důchod podaná dne 6. 3. 2015 s požadavkem přiznání dávky ode dne 17. 6. 2014. Dále je ve spise založeno potvrzení o délce zaměstnání a zápočtu dob zaměstnání pro účely nemocenského pojištění vystavené zaměstnavatelem Stavmonta s.r.o. dne 17. 4. 2015 potvrzující, že žalobce v podniku byl zaměstnán ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997. Doba pobírání dávek nemocenského pojištění byla vykázána ode dne 1. 3. 1997 do 20. 4. 1997. Dne 29. 6. 2015 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobce o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 28 zdp s přihlédnutím k článku 57 odst. 1 Nařízení, neboť účastník řízení získal ke dni 17. 6. 2014, od něhož žádá přiznání starobního důchodu pouze 324 dnů pojištění. Výdělečná činnost období ode dne 22. 2. 1997 do 28. 2. 1997 a od 1. 5. 1997 do 9. 6. 1997 nemohla být zhodnocena pro důchodové účely, neboť se nepodařilo prokázat účast na důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení námitky doručené žalované dne 20. 7. 2015, v nichž vyslovil nesouhlas s rozhodnutím, a to z toho důvodu, že jeho pracovní poměr ve Stavomontě Brno s.r.o. trval ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997, tedy celkem 371 dnů. Žádal proto shodně tak, jak uvedeno i v žalobě započtení doby od 22. 2. 1997 do 28. 2. 1997 a ode dne 1. 5. 1997 do 9. 6. 1997. Žalovaná na základě podkladů ve spisové dokumentaci ve věci rozhodla dne 4. 12. 2015, námitky žalobce zamítla a rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2015 potvrdila. Dne 12. 10. 2017 se ve věci konalo jednání u zdejšího soudu. Žalobce svůj názor ve věci měl písemně zkoncipován, jedná se o vyjádření ze dne 11. 10. 2017, z něhož soud vycházel, a které je založeno v soudním spise. Opakovaně zdůraznil, že jeho pracovní poměr u zaměstnavatele Stavomonta Brno s.r.o. trval ode dne 4. 6. 1996 do 9. 6. 1997, tj. 371 dnů. Stavmonta Brno s.r.o. byla zprostředkovatelská firma, která měla uzavřenou smlouvu se Vzduchotechnikou Milevsko, kde pracoval jako konstruktér. V uvedené době dosahoval jeho základ 11.000 Kč a měsíční odvody do sociální pojišťovny byly 2.500 Kč. Jestliže zaměstnavatel Stavmonta Brno s.r.o. zanikl ke dni 30. 6. 1998, pak jakékoliv nesrovnalosti by měly být vyrovnány zaměstnavatelem Vzduchotechnikou Milevsko, kde pracoval ode dne 1. 5. 1997 do 9. 6. 1997. I nadále setrval na přiznání starobního důchodu s přihlédnutím k článku 57 odst. 1 Nařízení. Zástupkyně žalované zdůraznila povinnost zaměstnavatelů vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat je příslušným orgánům sociálního zabezpečení jak vyplývá z § 35a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že pro výpočet dávky nelze vycházet ze zápočtového listu nebo pracovní smlouvy, nýbrž z evidenčního listu důchodového pojištění, který sděluje, za jakou dobu bylo odvedeno pojištění. V evidenčním listě důchodového pojištění žalobce je uvedena skutečná doba důchodového pojištění, a to ode dne 4. 6. 1996 do 21. 2. 1997. Po ukončení pracovního poměru žalobce v rámci ochranné lhůty, což činí 42 dní po ukončení pracovního poměru, se stal žalobce práce neschopným, tudíž mu náležela výplata nemocenských dávek za dobu od 1. 3. 1997 do 30. 4. 1997. Soudu předložila jako důkaz „žádost o zaslání formuláře E205CZ“, kterou Sociální pojišťovna Bratislava žádala o potvrzení doby pojištění získané jmenovaným podle právních předpisů České republiky. V této žádosti je uvedeno, že žadatel v žádosti o předčasný starobní důchod sdělil, že doba pojištění v České republice byla získána v rozsahu kratším jak jeden rok. Zároveň v přípise bylo poznamenáno, že žadatel v žádosti o důchod dále uvedl, že nežádá o přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění v České republice. Celková doba pojištění v českém systému sociálního zabezpečení byla vykázána ode dne 4. 6. 1996 do 21. 2. 1997, tj. 263 dnů. Tento formulář byl zaslán Sociální poisťovně dne 15. 3. 2012. Z uvedeného vyplývá, že žalobce již v této době věděl, že doba pojištění v ČR nedosahuje délky jednoho roku. Dále zástupkyně žalované předložila „informace o pojištěnci - výpis za období ode dne 1. 1. 1992 do 9. 10. 2017“ ze dne 9. 10. 201