3 Ao 1/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 117/2015- 67 - text pokračování 19 30 A 117/2015 30 A 117/2015 – 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Ekologická společnost AEKOLOGIKA.CZ, o.s., se sídlem Josefy Faimonové 2245/30, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: RWE Gas Storage, s.r.o., se sídlem Prosecká 855/68, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2015, č. j. JMK 85763/2015, sp. zn. S-JMK 96821/2011/OÚPSŘ, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2015, č. j. JMK 85763/2015, sp. zn. S-JMK 96821/2011/OÚPSŘ, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“) včasnou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, Odboru stavebního řádu a obecního živnostenského úřadu, Oddělení stavební úřad (dále též „správní orgán I. stupně“ či „stavební úřad“), ze dne 23. 3. 2011, č. j. MUBR 21246/2011, sp. zn. MUBR-S- 50382/2010 OSŘÚP/Ru-328 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím stavební úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení, společnosti RWE Gas Storage, s.r.o. (dále též „RWE Gas Storage“), umístil stavbu nazvanou jako „Stavba 7127 – Přípojky sond CA, PZP Tvrdonice – I. etapa“ (pozn. krajského soudu: CA = centrální areál, PZP = podzemní zásobník plynu) na pozemcích parc. č. 1394/1, 1394/2, 1395/3, 1746, 1749, 1750, 1753, 1754/2, 1757, 1758, 1762, 1763, 1768, 1769, 1774, 1775, 1782, 1783, 1786/1, 1792, 1794, 2175/2, 2176/1, 2176/2, 2179, 2180, 2183, 2184, 2187, 2188, 2191, 2192, 2194/1, 2196, 2197, 2202, 2203, 3132, 3048/1, 3188 a na pozemcích parc. č. KN 3049/1, 3133, 3307/113, 3307/114, 3321/44, 3324/47, 3324/54, 3324/55 v katastrálním území Tvrdonice. Zdejší soud již o rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2011, č. j. JMK 96821/2011, sp. zn. S –JMK 96821/2011 OUPSŘ, ve věci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, č. j. 30 A 135/2011-105, kterým toto rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že žalovaný v důsledku nedostatečného vypořádání některých odvolacích námitek žalobce navazujících na námitky, o nichž v I. stupni rozhodl stavební úřad, zatížil své řízení takovými vadami, které představují podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a které měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovanému bylo krajským soudem vytknuto, že dostatečně nevypořádal odvolací námitky žalobce týkající se závěrů o kategorizaci záměru dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť nebylo posouzeno a vysvětleno, zda se v případě řešeného záměru jedná jen o podzemní zásobník plynu. Krajský soud rovněž poukázal na nedostatečné vyjádření se k námitkám týkajícím se závěrů zjišťovacího řízení. Žalovaný toliko obecně odkázal na závazný závěr zjišťovacího řízení bez dalšího zdůvodnění. Ze strany žalovaného bylo proto nutné v dalším řízení uvést, proč tento považuje názor žalobce za lichý, či v případě potřeby odborného vyjádření požádat správní orgán, který zjišťovací řízení vypracoval, o vyjádření k předloženým námitkám. Zdejší soud rovněž poukázal na skutečnost, že žalovaný ve svém rozhodnutí v otázce souladu záměru s územně plánovací dokumentací nikterak nekonkretizoval, o jakou územně plánovací dokumentaci se mělo jednat, čímž zatížil řízení další vadou mající vliv na zákonnost celého rozhodnutí. Krajský soud shledal nedostatečným i vypořádání námitky žalobce týkající se možné kontaminace podzemních vod. Žalovaný totiž pouze nekonkrétně odkázal na stanoviska a vyjádření orgánů na úseku ochrany životního prostředí. V tomto ohledu soud rovněž dospěl k závěru, že odvolací námitky napadaly obsah závazných stanovisek, která byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí. Žalovaný měl proto postupovat v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a vyžádat si změnu nebo potvrzení závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Ve vypořádání námitky požadavku na integrované povolení soud shledal obdobné vady, když se žalovaný nadto nevyjádřil k otázce, zda v záměru, který je nazvaný podzemní zásobník plynu, dochází ke spalovacímu procesu. Žalovaný se poté dle názoru krajského soudu nedostatečně vypořádal rovněž s námitkou žalobce ohledně porušení zákona o ochraně ovzduší z hlediska otázky omezení a minimalizace úniku skleníkových plynů do ovzduší. V rozhodnutí dle krajského soudu pak zcela absentovalo vypořádání námitky technického řešení nežádoucích „odfuků metanu“ či možného dotčení ptačí oblasti Soutok – Tvrdonicko a evropsky významné lokality Soutok – Podluží zařazené do soustavy NATURA 2000 v souvislosti s odfuky metanu. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě upozornil, že je nevládní neziskovou organizací, jejímž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny ve smyslu ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalobce dále učinil krátký exkurz do předcházejícího správního i soudního řízení a věnoval se také otázce své aktivní žalobní legitimace. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného spatřoval ve dvou základních rovinách, a to v rovině procedurální a rovině hmotněprávní. Žalobce předně uvedl, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí odchýlil od závazného právního názoru zdejšího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 11. 12. 2014, č. j. 30 A 135/2011-105, neboť v pokračujícím odvolacím řízení contra legem potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Dle žalobce žalovaný i správní orgán I. stupně upřednostnili v dané lokalitě toliko subjektivní podnikatelské zájmy privátního investora nad zákon samotný. Tímto postupem ohrozili institut životního prostředí a přírodní zdroje, a to nad míru stanovenou zákonem. Žalobce tvrdí, že stavební záměr v konečném důsledku negativně ohrožuje životní prostředí v dotčené lokalitě a jeho přilehlém okolí. Intenzivní měrou negativně ovlivňuje kvalitu ovzduší (z důvodu svévolného a nekontrolovatelného odpouštění metanu do volné atmosféry v množství řádově milionů metrů kubických z přepouštěcích sond), a hrozí kontaminace podzemních vod CHOPAV kvartéru řeky Morava. Stavební záměr ohrožuje i blízko položená chráněná území, která požívají zvláštní právní ochrany podle směrnice č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, a dle směrnice č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin tvořících soustavu chráněných území NATURA 2000, zahrnujících jak evropsky významné lokality, tak i ptačí oblasti, zejména oblast Soutok – Tvrdonicko a Soutok – Podluží. Dle názoru žalobce správní orgány ignorovaly skutečnost, že předmětný stavební záměr je nutno posuzovat jako nedílnou integrální část celého souboru na sebe navazujících staveb označených pod komplexním názvem „Rozšíření PZP Tvrdonice, 9.-11. Sarmat“, který z hlediska stavebně-technického tvoří nepochybně jeden stavební a funkční technologický celek, který svým charakterem a významem reprezentuje stavební záměr tzv. nadmístního významu, s negativními dopady na přírodu a okolní krajinu. Závažnou vadu shledával žalobce rovněž v tom, že napadené prvostupňové rozhodnutí sice bylo formálně opatřeno doložkou o nabytí právní moci, nicméně navzdory této skutečnosti dosud nenabylo právní moci, neboť nebylo doručeno všem účastníkům řízení. Žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí mělo být přímo ze zákona doručováno rovněž Ministerstvu průmyslu a obchodu dle ustanovení § 67 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), jež je ve vztahu speciality k zákonu č. 183/ 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný se pak zcela nedostatečně vypořádal také s další odvolací námitkou žalobce, směřující proti kolizi napadeného rozhodnutí se směrnicí IPPC, tj. směrnicí Rady 96/61/ES ze dne 24. 9. 1996, o integrované prevenci a omezování znečištění. Rozhodnutí bylo vydáno v příkrém rozporu s kogentním ustanovením § 13 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a