7 Afs 52/2012 — Nejvyšší správní soud

31 A 39/2015- 75 - text pokračování 6 31A 39/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobců: a) J. T. a b) L. T., oba zastoupeni Mgr. Františkem Šťouračem, advokátem se sídlem Masarykova 413/34, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, Žerotínovo náměstí 3, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: R. M., zastoupen JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem Benešovo nábřeží 3954, Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2015, č. j. JMK 24375/2015, sp. zn. S-JMK 24375/2015 OÚPSŘ, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 27. 4. 2015, č. j. JMK 24375/2015, sp. zn. S-JMK 24375/2015 OÚPSŘ, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit každému ze žalobců a) a b) na náhradě nákladů řízení částku 13.547 Kč, a to k rukám Mgr. Františka Šťourače, advokáta se sídlem Masarykova 413/34, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 27. 4. 2015, č. j. JMK 24375/2015, sp. zn. S-JMK 24375/2015 OÚPSŘ, bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, obecného stavebního úřadu (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 12. 1. 2015, č. j. MUHOCJ 114924/2014.Hn.ODSN.Rozh. Správní orgán prvého stupně uvedeným rozhodnutím nařídil žalobcům odstranění stavby: část oplocení (zdi) na pozemku parc. č. 1487/5, ostatní plocha, zapsaný na listu vlastnictví č. 1966 v k. ú. Ratíškovice, a to v rozsahu délky plotu podél východní stěny budovy č.p. 290 v Ratíškovicích na pozemku parc. č. 1487/5 (ostatní plocha) v k. ú. Ratíškovice. Správní orgán prvého stupně totiž dospěl k závěru, že uvedená část oplocení byla postavena v rozporu se Sdělením k ohlášení stavební úpravy vydaným Obecním úřadem Ratíškovice, komise výstavby při Obú ze dne 4. 11. 1998 (dále jen „Sdělení ze dne 4. 11. 1998“). II. Obsah žaloby Žalobci se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítají, že Sdělení ze dne 4. 11. 1998 jim nebylo vůbec doručeno, tudíž mohli postupovat dle § 57 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „stavební zákon“) a stavbu po neoznámení námitek provést. Z knihy odeslané pošty Obecního úřadu Ratíškovice z roku 1998, spisového znaku 611/3 (dále též „Kniha odeslané pošty“), je patrné jen to, že byla odeslána listina specifikována jako „sdělení k drobné stavbě“ adresovaná jen žalobci a). Ovšem ke dni 4. 11. 1998 jsou datovány dvě listiny – Sdělení ze dne 4. 11. 1998 adresované oběma žalobcům a Odpověď na žádost adresovaná jen žalobci a). Žalobci dále poukazují na fakt, že stavba byla realizována se souhlasem předešlého vlastníka sousední nemovitosti. Správní řízení je tudíž v rozporu s dobrou vírou a právní jistotou. I když nebylo povinností zaslat Sdělení ze dne 4. 11. 1998 do vlastních rukou, měl tak správní orgán udělat v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále též „správní řád z roku 1967“), neboť se jednalo o důležitou písemnost s významnými právními účinky. Dle § 127 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, mělo být Sdělení ze dne 4. 11. 1998 zrušeno, neboť bylo v rozporu se stavebním zákonem, když stavbu oplocení povolila, ale zároveň zatížila podmínkou. Ke zjednání nápravy nedošlo ani žalovaným jakožto nadřízeným správním orgánem. Správní orgán má šetřit práva nabytá v dobré víře a jednat v souladu s Listinou základních práv a svobod. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval závěry z napadeného rozhodnutí a dále se zabýval odlišností předmětu rozhodnutí ze dne 9. 1. 2003, č. j. SÚ/1805/2002/Pu-Zast-, realizací stavby a rozporu stavby s dohodou z roku 1996. Dodal dále, že tvrzeními žalobců ohledně doručování Sdělení ze dne 4. 11. 1998 a jiné písemnosti z téhož dne se nezabýval, neboť je nezahrnuli do svého odvolání. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce Žalobci ve své replice zopakovali, že Sdělení ze dne 4. 11. 1998 jim nebylo doručeno. Nelze souhlasit s tím, že se rozhodnutí ze dne 9. 1. 2003, č. j. SÚ/1805/2002/Pu-Zast-, týkalo jiné stavby. Stavba nemohla být realizována v roce 1998-1999, jak tvrdí žalovaný. Argumentace žalovaného k dohodě z roku 1996 je bezpředmětná. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci předně namítají, že Sdělení ze dne 4. 11. 1998 jim nebylo vůbec doručeno, tudíž postupovali v souladu s § 57 odst. 2 stavebního zákona, když jim stavba oplocení byla povolena mlčky. Toto sdělení přitom mělo stanovit omezující podmínku (nepovolující část stavby), pro jejíž nesplnění bylo vydáno v nyní projednávané věci rozhodnutí o odstranění části stavby. Otázka, zda bylo toto sdělení žalobcům doručeno, je tudíž zcela stěžejním východiskem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Podle § 57 odst. 2 stavebního zákona ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu a udržovací práce může stavebník provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek. Pokud toto sdělení nebude stavebníkovi oznámeno do 30 dnů ode dne ohlášení anebo stavební úřad v téže lhůtě nestanoví, že ohlášená drobná stavba, stavební úprava či udržovací práce podléhá stavebnímu povolení, může ji stavebník provést. Podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 1967 se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci dne 2. 11. 1998 ohlásili stavební úpravu – oplocení specifikované výše. Dne 4. 11. 1998 vydal Obecní úřad Ratíškovice Sdělení ze dne 4. 11. 1998, v němž uvedl, že proti stavební úpravě nemá námitek, a dodal, že žalobcům nepovoluje oplotit úsek podél celé budovy č. p. 290. Ve správním spise je dále založena kopie listu z Knihy odeslané pošty, podle níž byla žalobci a) dne 5. 11. 1998 odeslána písemnost „sdělení k drob. stavbě“. Správní orgány dospěly k závěru, že doručení Sdělení ze dne 4. 11. 1998 žalobcům bylo prokázáno kopií listu z Knihy odeslané pošty. Tento závěr je ovšem nesprávný. Nejde zde přitom primárně o spor o to, zda mělo být Sdělení ze dne 4. 11. 1998 doručováno do vlastních rukou, tj. spor o interpretaci § 24 odst. 1 správního řádu z roku 1967, respektive interpretaci pojmu „důležitá písemnost“. S ohledem na volnější dikci tohoto ustanovení lze dovodit určitou diskreci správního orgánu ohledně toho, jaké písemnosti bude doručovat do vlastních rukou a jaké nikoliv. Tato diskrece ovšem nemůže nic změnit na tom, že u určitých písemností musí mít správní orgán za prokázané, že byla doručena, kdo ji převzal a kdy. Rozhodl-li se správní orgán doručovat prostým způsobem, nese riziko, že nic z toho nebude schopen prokázat. Doručenka sice není jediným způsobem prokázání doručení (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2849/07, dostupný na http://nalus.usoud.cz), nicméně zápis v knize odeslané pošty doručení písemnosti neprokazuje takřka vůbec. Ostatně ani žalovaný neuvádí, kdy považuje zásilku za doručenou a kdo ji podle něj převzal. Zejména okamžik doručení je přitom s ohledem na dikci § 57 odst. 2 věty druhé stavebního zákona zcela stěžejní. Nelze přisvědčit názoru žalovaného, že je rozhodující existence Sdělení ze dne 4. 11. 1998, které nebylo zrušeno. Naopak podle citovaného ustanovení je rozhodující oznámení takového sdělení. Teprve včasným oznámením mohou nastat jeho účinky. Naopak, nedojde-li k oznámení v zákonné lhůtě, vzniká stavebníkovi oprávnění stavbu provést. V projednávané věci je navíc nutno přihlédnout ke specifickým okolnostem,