1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

62 A 194/2015- 41 - text - 7 - pokračování 62A 194/2015 62A 194/2015-41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: V. S., bytem M. 97, M., zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.9.2015, č.j. MV-51334-5/SO-2014, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 30.9.2015, č.j. MV-51334-5/SO-2014, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 27.2.2014, č.j. OAM-13272-29/TP-2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 25.6.2012 o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců), neboť žalobce neprokázal, že je zletilým nezaopatřeným dítětem cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu. Žalovaná se ztotožnila s názorem prvostupňového orgánu, že potvrzení vystavené Integrovanou střední školou – Centrem odborné přípravy Brno nedokládá, že žalobce na uvedené škole již studuje, tedy soustavně se připravuje na budoucí povolání ve smyslu § 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Závěry žalované a prvostupňového orgánu nyní žalobce napadá podanou žalobou. I. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá, že v době podání žádosti splňoval všechny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Přestože měl podle žalobce prvostupňový orgán rozhodnout do 60 dnů od podání žádosti, byla žádost žalobce meritorně posouzena až po uplynutí 612 dní ode dne podání žádosti. Tato nezákonná délka řízení byla způsobena správními orgány. Pokud posléze vyzval prvostupňový orgán žalobce k předložení nových taxativně vymezených dokladů, mezi nimi i dokladu o nezaopatřenosti, žalobce odkázal na přílohu ke své žádosti, a to potvrzení vydané Integrovanou střední školou – Centrem odborné přípravy Brno, z něhož bylo patrno, že jakmile bude žalobci udělen trvalý pobyt a tato skutečnost bude škole doložena, bude ihned přijat ke studiu na střední škole. Z důvodu nejednotnosti správní praxe v tom smyslu, zda je pro rozhodnutí ve věci podstatný stav v době rozhodování či podání žádosti, se žalobce také pokusil s ohledem na délku probíhajícího řízení změnit obsah žádosti tak, aby mu byl trvalý pobyt udělen podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodů hodných zvláštního zřetele, neboť s ohledem na délku řízení přestal formálně splňovat podmínky pro udělení trvalého pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový orgán však změnu obsahu žádosti nepovolil a žalovaná rozhodnutím ze dne 30.9.2015, č.j. MV-51334-6/SO-2014, toto rozhodnutí potvrdila. Žalobce dále namítá, že prvostupňový orgán a žalovaná posuzovaly splnění podmínky nezaopatřenosti striktně formalisticky, za použití pouze gramatické metody výkladu. Pouze v důsledku postupu prvostupňového orgánu a žalované bylo žalobci znemožněno studium absolvovat. S ohledem na výše uvedené navrhuje žalobce napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušit. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení. II. Shrnutí argumentace žalované Žalovaná ve shodě s argumentací svého rozhodnutí uvádí, že nesouhlasí s námitkami žalobce a považuje je za nedůvodné. Poukazuje na to, že soustavná příprava na budoucí povolání na střední škole podle § 12 zákona o státní sociální podpoře začíná na počátku školního roku prvního ročníku školy nebo při splnění zákonem daných podmínek i dříve. Předložené potvrzení by mohlo být odpovídajícím dokladem jen tehdy, pokud by potvrzovalo, že žalobce začal školu studovat, nikoli že ji teprve bude studovat. Podle žalované se tak jednalo o potvrzení o budoucím studiu. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje žalobu zamítnout. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného, bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky řízení je sporu o to, zda žalobce prokázal, že splňuje podmínky pro udělení trvalého pobytu v České republice ve smyslu § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, podle něhož se povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců. V posuzované věci je nesporné, že žalobce, narozený dne 2.12.1994, podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu za účelem společného soužití cizinců dne 25.6.2012, tedy v době, kdy byl nezletilý. Ze správního spisu dále vyplývá, že matka žalobce, coby příslušník tzv. třetí země (Ukrajina), pobývá na území ČR na základě povolení k trvalému pobytu od 23.8.2010. Dále je nesporné, že o žádosti ze dne 25.6.2012 bylo prvostupňovým orgánem rozhodnuto až dne 27.2.2014, neboť prvostupňový orgán nejprve řízení o žádosti dne 29.8.2012 zastavil pro překážku litispendence, nicméně žalovaná v přezkumném řízení podle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, rozhodnutí o zastavení řízení pro neexistenci zmíněné překážky dne 4.10.2013 zrušila a věc vrátila prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Ze správního spisu dále plyne, že žalobce na území ČR pobýval od 8.7.2009 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „rodinným“ (bližší údaje ve správním spisu chybí). Podle § 170 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 180 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. V daném případě tedy v průběhu řízení o žádosti, o níž mělo být ve smyslu § 170 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnuto do 25.12.2012, žalobce (dne 2.12.2012) nabyl zletilosti. Z judikatury správních soudů přitom plyne, že pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoli v době zahájení řízení. „Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí …Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost… Tím samozřejmě není vyloučeno, aby zákonodárce ve zvláštních případech stanovil, že rozhodný pro posouzení žádosti ve správním řízení je skutkový stav, který existoval v okamžiku podání žádosti či v jinak určeném okamžiku.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č.j. 1 As 24/2011-79). V případě žalobce se tedy v době podání žádosti jednalo o cizince, jemuž svědčilo postavení rodinného příslušníka (nezletilého dítětě) státního příslušníka třetí země v postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta členského státu EU (čl. 16 bod 5 Směrnice Rady č. 2003/109/ES ze dne 25.11.2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty), tedy žalobci svědčilo ve smyslu Směrnice Rady č. 2003/86/ES ze dne 22.9.2003 o právu na sloučení rodiny, právo za splnění zákonem daných podmínek získat na území ČR pobytový statut, zahrnující také právo na přístup ke vzdělání (čl. 14 Směrnice Rady č. 2003/86/ES). Žalobci právo rodinného příslušníka dlouhodobě pobývajícího rezidenta členského státu EU přestalo svědčit v průběhu řízení na základě toho, že dosáhl zletilosti. Bez ohledu na to, že v důsledku délky řízení žalobce přestal splňovat jednu z možných podmínek pro udělení trvalého pobytu – tedy podmínku nezletilosti, zákon o pobytu cizinců umožňoval právo trvalého pobytu udělit též rodinnému příslušníku dlouhodobě pobývajícího rezidenta členského státu EU, jednalo-li se o zletilé nezaopatřené dítě. Z předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce dne 2.7.2012 (tedy v době své nezletilosti) prvo