8 As 7/2008 — Nejvyšší správní soud

63 A 2/2017- 28 - text 3 pokračování 63 A 2/2017 63 A 2/2017-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: S. K., se sídlem X, proti žalovanému: Úřad městské části města Brna, Brno-střed, se sídlem Dominikánská 2, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2017, č. j. MCBS/2017/0096309/GRIE, sp. zn. 2010/MCBS/2017/0093878/2, t a k t o : I. Rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-střed ze dne 8. 6. 2017, č. j. MCBS/2017/0096309/GRIE, sp. zn. 2010/MCBS/2017/0093878/2, s e r u š í. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný jako úřad příslušný dle § 2a písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen „shromažďovací zákon“) rozhodl ve věci shromáždění „Za zelenější náměstí Svobody“ oznámeného dne 5. 6. 2017 svolavatelem – žalobcem, které se má konat dne 13. 6. 2017 od 13.00 do 15.00 hod na veřejném prostranství náměstí Svobody v Brně, za účelem výkonu práva svobody projevu, podle § 8 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 shromažďovacího zákona, tak, že z důvodu ochrany práv a svobod jiných stanovuje podmínky konání shromáždění. Podmínky byly stanoveny tak, se nepřipouští pronesení projevů řečníků za použití zvukové aparatury či jiného zesilovače zvuku, jakož i produkce hluku přesahující pro chráněné venkovní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 50 dB a pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 40 dB. [2] Ve svém rozhodnutí žalovaný uvedl, že obdržel oznámení o konání shromáždění podané žalobcem. Účelem shromáždění oficiálně nazvaného „Za zelenější náměstí Svobody“ je výkon práva svobody projevu. Má jít o shromáždění občanů města Brna, kteří nejsou spokojeni s tím, jak je řešeno hlavní brněnské náměstí. Na shromáždění do megafonu z menšího pódia, které zajistí svolavatel, mají promluvit tři občané s proslovy, které se budou týkat nedostatku zeleně na náměstí Svobody a celkové koncepce tohoto náměstí. Předpokládaný počet účastníků shromáždění je 100 a počet pořadatelů 3, označených vestou „Organizátor“. [3] Žalovaný dále v rozhodnutí uvedl, že na den 7. 6. 2017 bylo s osobou zmocněnou jednat jménem svolavatele, Ing. J. S., domluveno konání schůzky v prostorách žalovaného za účelem upřesnění celkového průběhu konání tohoto shromáždění. Ing. S. ústně potvrdil výše zmíněný průběh shromáždění. Žalovaný Ing. S. navrhl, aby se toto shromáždění vzhledem k pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C 103/2015, konalo na Moravském náměstí u sochy Markraběte Jošta Lucemburského, přičemž by na tomto místě bylo umístěno také pódium, na kterém budou učiněny projevy řečníků. Místo navrhované ke konání shromáždění se nachází v blízkosti náměstí Svobody a současně by nedošlo k porušení povinnosti stanovené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 20l5, č. j. 34 C 103/2015. Na tuto dohodu Ing. S. nepřistoupil s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že účel tohoto shromáždění je vázán na náměstí Svobody, není možné toto shromáždění uskutečnit na jiném místě. [4] Dle žalovaného je v souvislosti s vydáním pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C l03/2015, Statutární město Brno povinno zdržet se imisí ve formě hluku (akustického tlaku) pocházejících z pořádaných akcí tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, nepřesáhla pro chráněné venkovní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 50 dB v době od 6 do 22 hodin a 40 dB v době od 22 do 6 hodin a pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, nepřesáhla 40 dB v době od 6 do 22 hodin a 30 dB v době od 22 do 6 hodin. V případě vydaného rozsudku se jedná o akce nejen kulturní a sportovní, ale také o akce politické a jiné, čímž se rozumí i konání shromáždění dle shromažďovacího zákona. [5] Důvodem regulace shromažďovacího práva může dle žalovaného být ochrana práv a svobod jiných nebo zajištění veřejného pořádku. Vzhledem k tomu, že rozsudek primárně garantuje práva oprávněného subjektu, je titulem pro regulaci předně ochrana práv a svobod jiných. Ačkoli měl žalovaný na paměti, že povinnost je uložena především Statutárnímu městu Brno, má se řídit i zásadou vzájemného souladu postupů orgánů veřejné moci, a proto daný rozsudek a jím uložené povinnosti zohlednil v rámci regulace ohlášeného shromáždění. [6] S ohledem na tyto skutečnosti přistoupil žalovaný, jak uvádí ve svém rozhodnutí, k možnosti stanovit svolavateli shromáždění podmínky pro jeho konání tak, aby předešel narušení práv a svobod jiných, garantovaných pravomocným rozsudkem soudu, v důsledku realizace ozvučených ústních projevů v průběhu konání shromáždění na náměstí Svobody v Brně. Konkrétně pak tím způsobem, že se nepřipouští pronesení projevů řečníků za použití zvukové aparatury či jiného zesilovače zvuku, jakož i produkce hluku přesahující pro chráněné venkovní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 50 dB a pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 40 dB tak, jak bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C 103/2015. Takovou formu regulace považuje žalovaný za přiměřenou. [7] Jelikož k zásahu do uvedených práv může v prostoru náměstí Svobody pro stavbu č. p. X, která je součástí pozemku p. č. X v k. ú. Město Brno, obec Brno, dojít i jinými zvukovými či hlasovými projevy (např. skandováním), než pronášením plánovaných ozvučených projevů, stanovil žalovaný pro úplnost zároveň i obecnou povinnost zdržet se v daném prostoru hluku, a to v souladu s citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [8] Ve včas podané žalobě žalobce po shrnutí obsahu napadeného rozhodnutí předně uvedl, že dle jeho názoru rozsudky soudů v civilním sporu, jakožto individuální právní akty, jsou závazné toliko mezi stranami, tedy mezi Statutárním městem Brnem a žalobci (manžely N.). Jen stěží mohou zavazovat i žalovaného, který rozhoduje v přenesené působnosti o podmínkách konání shromáždění. Zde považoval žalobce za nutné uvést, že hlučná ulice má hlasitost 70 dB, běžný hovor pak cca 60 dB. Pokud by se žalobce tedy měl řídit limity, které žalovaný pro politické shromáždění nastavil, pak by nemohl použít megafon a veřejně promluvit k očekávané stovce návštěvníků. Tím pádem ovšem nemůže realizovat své ústavně zaručené právo na shromažďování. [9] Žalobce poté akcentoval důležitost shromažďovacího práva a jeho ústavní zakotvení v čl. 19 odst. 1 Listiny základních práva a svobod. Integrální součástí shromažďovacího práva je tedy svoboda projevu, tj. možnost na shromáždění projevovat své názory, což se typicky děje formou veřejných projevů, které (pokud je to nutné s ohledem na rozlehlost plochy a množství účastníků shromáždění) bývají zesilovány prostřednictvím megafonu. Pokud není možné na shromáždění projevit svůj názor dostatečně hlasitým způsobem, tedy takovým, aby jej slyšeli minimálně ostatní účastníci shromáždění, pak nelze vůbec mluvit o výkonu shromažďovacího práva. Tím, že žalovaný nastavil hlukové limity přesně tak, jak mu uložil civilní soud v jiném soudním sporu, znemožnil výkon ústavně garantovaného shromažďovacího práva. Rozhodnutí o stanovení podmínek shromáždění lze již z tohoto důvodu považovat za nezákonné. [10] Podle názoru žalobce byly dále podmínky pro konání shromáždění ve smyslu § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona nastaveny nezákonně, kdy nebyl dodržen požadavek na omezení shromažďovacího práva jen v nezbytných případech; nadto žalovaný sáhl k řešení neproporcionálnímu, kdy nebylo dostatečné vycházet pouze ze zmíněného rozsudku Městského soudu v Brně. Žalobce poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 252/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 252/2016 Sb.“), kterým byl do shromažďovacího zákona vtěleno ustanovení § 8 odst. 2, a též na doktrinální závěry, které podporují stanovisko žalobce. [11] Dle žalobce nemůže být rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, č. j. 34 C 103/2015, vynesený v sousedském sporu s manžely N., důvodem pro stanovení podmínek shromáždění. Nejde o dostatečný důvod pro omezení základního lidského práva. Nejde o „nezbytný případ“ ve smyslu § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona rovněž z to