6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Af 118/2015- 493 - text 27 pokračování 29 Af 118/2015 29 Af 118/2015-493 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: Mikroregion Litavka, dobrovolný svazek obcí Zdice a Chodouň, se sídlem Husova 2, Zdice, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Pujmanem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 10. 2015, čj. ÚOHS-R451/2014/VZ-32116/2015/322/LKo, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí obsahu správních rozhodnutí [1] Podle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také „žalovaný“) ze dne 11. 12. 2014, čj. ÚOHS-S880/2014/VZ-26403/2014/533/LMa žalobce spáchal správní delikt dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) při zadávání veřejné zakázky Kanalizace v aglomeraci Zdice – Chodouň. [2] Žalobce dle žalovaného porušil při zadávání veřejné zakázky zásadu transparentnosti ve smyslu § 6 zákona o veřejných zakázkách a ve smyslu § 61 odst. 4 téhož zákona. Uvedeného jednání se měl dopustit, když dne 21. 6. 2011 před zahájením losování, kterým bylo provedeno omezení počtu zájemců pro účast v užším řízení prostřednictvím elektronického zařízení, neumožnil na žádost zástupce uchazeče P. B. - APB Plzeň přidělení nových pořadových čísel zájemcům o účast v užším řízení, přičemž způsob omezení počtu uchazečů za použití elektronického losovacího zařízení neumožňoval z povahy věci účinnou kontrolu samotného procesu losování na místě samém, což zapříčinilo pochybnosti o řádném průběhu losování, včetně pochybností o zachování zásady transparentnosti losování, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem. Za toto jednání byla žalobci udělena pokuta ve výši 200 000 Kč. [3] Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „předseda Úřadu“) se v napadeném rozhodnutí vypořádal s rozkladovými námitkami žalobce, potvrdil rozhodnutí žalovaného a zamítl rozklad žalobce. Nad rámec podaného rozkladu se předseda Úřadu vyjádřil k nesprávně hodnocené přitěžující okolnosti, která spočívala v odmítnutí přečíslování uchazečů bez rozumného odůvodnění žalobcem, přičemž tato okolnost je v posuzovaném případě již součástí skutkové podstaty deliktu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu reagoval na tuto skutečnost doplňující argumentací, jejímž cílem je nedostatek prvostupňového rozhodnutí v této souvislosti zhojit. Předseda Úřadu vyhodnotil posuzovanou okolnost jako součást skutkové podstaty, nicméně neshledal okolnosti pro uložení nižší výměry pokuty, jelikož byla žalovaným uložena na samé spodní hranici zákonné sazby (méně než 2,3 % konkrétní zákonné maximální sazby) a v nižší výměře by již neplnila represivní ani preventivní funkci. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [4] Žalobce v poměrně rozsáhlé žalobě ze dne 4. 12. 2015 tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech a považuje je v některých ohledech za nepřezkoumatelné a nezákonné. Argumentaci žalobce lze shrnout do následujících žalobních bodů. [5] Žalobce tvrdí, že v průběhu řízení před žalovaným i před předsedou Úřadu došlo k závažným procesním vadám (bylo chybně doručováno; došlo ke stanovení nepřiměřených lhůt; byly provedeny důkazy, které nebyly součástí spisu; některé důkazy nebyly provedeny; nebyl dostatečně zjištěný skutkový stav bez důvodných pochybností; nedošlo k nařízení ústního jednání; žalobce nebyl vyrozuměn o provádění důkazů mimo ústní jednání), které znemožnily jeho účinnou obranu a plné využití procesních práv ve správním řízení, což vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. [6] Dále žalobce uvádí, že pro skutkovou odlišnost případu, nebylo v nyní projednávané věci možné stran dodržení zásady transparentnosti při losování aplikovat závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, čj. 62 Af 61/2012-108. Odlišnosti žalobce spatřuje v neexistenci kombinace více faktorů, které by způsobovaly netransparentnost zadávání veřejné zakázky, v prokázání totožnosti losovacího zařízení, ověření shodnosti a neporušenosti plomby a ve skutečnosti, že řízení bylo zahájeno 3 roky po provedeném losování, a to z moci úřední. [7] Dle žaloby je třeba v průběhu zadávání veřejné zakázky dbát na to, aby byly naplněny objektivní podmínky transparentnosti a vzhledem k tomu, že žádný ze zájemců neuplatnil námitky, návrh na přezkoumání úkonů zadavatele ani prostý podnět žalovanému, nelze posuzovat subjektivní podmínky transparentnosti. Žalobce při zadávání veřejné zakázky dodržel celou řadu prvků, které lze jednotlivě i v celkovém souhrnu zhodnotit jako posílení transparentnosti omezení počtu zájemců o účast pomocí losovacího zařízení. Žalovaný a předseda Úřadu dle žalobce vykládají dotčená právní ustanovení příliš extenzivně, čímž prakticky neumožňují transparentně provést jakékoli losování – žalobce je postaven do neřešitelné situace, jelikož objektivně neexistoval způsob, jakým by provedl transparentní přečíslování. [8] Dále žalobce tvrdí rozpor s legitimním očekáváním, neboť v rozhodné době existovala ustálená správní praxe, která považovala postup žalobce za souladný se zákonem o veřejných zakázkách, žalobce tedy legitimně očekával, že i v této věci bude jeho postup schválen. Závěr předsedy Úřadu o neexistenci ustálené správní praxe je nesprávný činí napadené rozhodnutí nezákonným. Změnu od ustálené správní praxe žalovaný řádně neodůvodnil závažnými okolnostmi, navíc nepřípustně směřovala do minulosti a pouze k tíži žalobce, čímž došlo k nespravedlivému upřednostnění principu legality nad zásadou legitimního očekávání. Nevypořádání všech souvisejících námitek žalobce v předchozích řízeních nadto činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. [9] Závěrem žalobce namítá, že výše udělené pokuty je nepřiměřená. Žalovaný měl dle žalobce přihlédnout ke skutečnosti, že k naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu došlo na základě změny rozhodovací praxe správního orgánu, měl přihlédnout k likvidačnímu charakteru pokuty, včetně souvisejících finančních konsekvencí (odnětí dotačních prostředků), měl přihlédnout ke značnému časovému odstupu a k nesprávné kvalifikaci přitěžující okolnosti. [10] Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedy Úřadu, stejně jako rozhodnutí žalovaného, zrušil, rozhodl o náhradě nákladů řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ shledání rozhodnutí žalovaného, resp. předsedy Úřadu, jako zákonného navrhl žalobce upuštění od pokuty nebo její moderaci ve smyslu § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“). III. Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný se dne 10. 2. 2016 vyjádřil k jednotlivým námitkám, které jsou předmětem žaloby, zaměřil se na zdůraznění významných okolností souvisejících s argumenty uvedenými v žalobě a v širších podrobnostech odkázal na své rozhodnutí o podaném rozkladu. [12] Pokud se týká doručení tří písemností přímo žalobci, (a nikoliv jeho právnímu zástupci), neshledává v tomto postupu nezákonnost, jelikož žalobce předložil plnou moc udělenou právnímu zástupci pro předmětné řízení o správním deliktu až dne 24. 11. 2014, tedy po doručení předmětných písemností. Dřívější plná moc ze dne 13. 6. 2014, které se žalobce dovolává, byla udělena výlučně pro řízení vedené ve věci prošetření podnětu (specifikováno spisovou značkou) a nebylo ji možné rozšiřovat i na řízení o správním deliktu. Zároveň žalovaný zmínil, že v rámci šetření podnětu a v rámci správního řízení jsou vedeny samostatné spisy a skutečnost, že se v nich v nějaké míře vyskytují shodné dokumenty, nezakládá totožnost obou věcí. [13] K nepřiměřenosti lhůt žalovaný uvedl, že poskytly žalobci dostatek prostoru pro uplatnění řádné obrany v řízení a zdůraznil, že se jednalo o pořádkové lhůty. [14] Pokud se týká námitky, že byly provedeny důkazy, které nebyly součástí správního spisu a jiné důkazy provedeny nebyly, žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí o rozkladu, kde je konstatováno, že jedna z listin je součástí spisu, pouze absentuje její uvedení v obsahu spisu, což však nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, jelikož žalobce se s ní mohl seznámit. Druhá skutečnost je potom v rozhodnutí žalovaného uvedena v rámci citace soudního rozsudku, který byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu řádně označen, a jednalo se o skutečnost známou Úřadu z úřední činnosti. [15] Neprovedení některých důkazů předseda je odůvodněno je