6 Ads 35/2008 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 20/2017- 35 - text pokračování 7 32 Ad 20/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: M. T., bytem ……………………… proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 11. 2017, č.j. 570 707 0853/315-RSO, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2017, č.j. R-19.10.2017-422/570 707 0853. Žalovaná přitom zamítla žádost žalobce o přiznání starobního důchodu, a to pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). II. Obsah žaloby a jejího doplnění 2. Žalobce především uvedl, že z dolu odešel 31.8.1992, avšak stalo se tak ze zdravotních důvodů. Žalovaná přitom nepřihlédla ke změnám zákona o důchodovém pojištění horníků. Podle této změny odpracoval-li žalobce v podzemí v hlubinném dole alespoň 3 300 směn, pak má nárok odejít do hornického důchodu o 7 let dříve. Žalobce tuto podmínku jednoznačně splňuje, a proto má nárok na dřívější odchod do hornického důchodu, neboť tato změna se vztahuje na všechny horníky bez ohledu na období, kdy směny odpracovali. 3. Žalobce tedy namítal, že žalovaná se nesprávně drží data 31.12.1992, které však již není rozhodující, neboť novela zákona původní omezující datum ruší. Žalobce splňuje podmínku odchodu do hornického důchodu o 7 let dříve tj. v 56 letech a 8 měsících, neboť odpracoval 3 300 směn v I. AA skupině, což lze zjistit z evidenčního listu žalované. Na podporu svého tvrzení doložil článek s názvem „Hornické důchody nově“, jehož autorem je Ing. P. T., CSc., provozovatel důchodové poradny optimální-důchod.cz. III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve vyjádření především uvedla, že žalobce svůj domnělý nárok opírá o zák. č. 213/20016 Sb., kterým se s účinností od 1.10.2016 mění zákon o důchodovém pojištění. Podklady založené do spisu však nesvědčí pro splnění podmínky odpracovaných 3 300 směn. Žalobce získal celkem 4 960 kalendářních dnů zaměstnání v hlubinném hornictví. Podle § 37 b odst. 2 shora uvedeného zákona se počet odpracovaných směn za dobu před 1 lednem 1993 zjistí tak, že se počet kalendářních dnů zaměstnání v hlubinném hornictví vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru. Po provedení takového přepočtu je zřejmé, že žalobce získal jen 2 976 relevantních směn. Žalobce na podporu svého tvrzení ani neoznačil žádný důkaz. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. IV. Replika 5. Žalobce v replice zdůraznil, že nesouhlasí s vyjádřením žalované, neboť splňuje podmínky pro dřívější odchod do hornického důchodu. Z důlního pracoviště odešel z důvodu útlumu organizace, který vyhlásil stát (žalobce k tomu doložil potvrzení). Žalované rovněž doložil dohodu o ukončení pracovního poměru z důvodu útlumu organizace. Podle sdělení spisové služby s.p. D. má žalobce nárok odejít do dřívějšího hornického důchodu v 57 letech. Trvá tedy na tom, aby soud zrušil rozhodnutí žalované. V. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 7. Napadené rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 8. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 9. Soud k věci uvádí, že pro nárok na starobní důchod má rozhodující význam doba pojištění a důchodový věk. Z obsahu dávkového spisu, zejména osobního listu důchodového pojištění, soud zjistil, že žalobce získal 13 roků a 215 dnů v I.AA pracovní kategorie. Současně ani není mezi účastníky sporné, že jeho zaměstnání v I. kategorii skončilo k 31 8. 1992, a to z důvodu útlumu organizace. 10. Podle § 74 zákona o důchodovém pojištění, nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk. 11. Podle § 174 odst. 1 zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dno 31.12.1995 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) občan, který vykonával před 1. lednem 1993 zaměstnání I. pracovní kategorie, popřípadě službu I. nebo II. kategorie funkcí, má po 31. prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň a) 56 let, byl-li zaměstnán nejméně 14 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 19 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 19 roků ve službě I. kategorie funkcí, b) 57 let, byl-li zaměstnán nejméně 13 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 18 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 18 roků ve službě I. kategorie funkcí, c) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 16 roků ve službě I. kategorie funkcí nebo 17,5 roku ve službě II. kategorie funkcí, nebo d) 59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 7,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až l) anebo 15 roků ve službě I. nebo II. kategorie funkcí. (2) Podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní kategorie nebo služba I. nebo II. kategorie funkcí trvaly ke dni 31. prosince 1992; za zaměstnání se pro tyto účely považují i náhradní doby a doby uvedené v § 5 odst. 1 a v § 6 odst. 1 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb. 12. Jak plyne ze shora citovaných ustanovení zákona o sociálním zabezpečení, tak podmínkou vzniku nároku na starobní důchod v 57 letech je nejenom požadavek trvání zaměstnání v délce 13 let v I. pracovní kategorii, což žalobce splnil, ale i to, aby zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo i ke dni 31. 12. 1992. Žalobce však tuto podmínku vyplývající z ustanovení § 174 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení nesplnil, neboť zaměstnání žalobce v I. pracovní kategorii k datu 31.12.1992 již netrvalo. Žalobci proto nebylo možno z tohoto důvodu přiznat nárok na starobní k dosažení věku 57-ti let. 13. Žalobce však namítal, že v podzemí v hlubinném dole odpracoval 3 300 změn a tudíž mu důchodový věk vznikl v 56 letech a 8 měsících, neboť od důchodového věku dle § 32 zákona o důchodovém pojištění bylo třeba odečíst 7 let. 14. Soud k tomu uvádí, že dne 1.10.2016 nabyl účinnosti zákon č. 213/2016 Sb., jímž byl novelizován mimo jiné zákon č. 155/1995 Sb., kde byl nově začleněn díl čtvrtý hlavy první tohoto zákona nazvaný „zvláštní ustanovení o starobním důchodu některých pracujících v hornictví“ (ust. § 37b a § 37c tohoto zákona). Tato zákonná ustanovení se vztahují na pojištěnce, kteří před prvním říjnem 2016 začali vykonávat zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a v zaměstnání v hlubinném hornictví odpracovali celkem alespoň 3 300 směn, popř. jde-li o zaměstnání v hlubinném hornictví v uranových dolech 2 200 směn, nebo 3 081 směn, pokud zaměstnání v hlubinném hornictví skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, popř. jde-li o zaměstnání v hlubinném hornictví v uranových dolech, 1 981 směn, pokud toto zaměstnání skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice. Podle § 37 b odst. 2 tohoto zákona směnou v zaměstnání v hlubinném hornictví za dobu po 31. prosinci 1992 se rozumí taková směna, v níž pojištěnec vykonával zaměstnání v hlubinném hornictví po převážnou část pod zemí. Počet směn v zaměstnání v hlubinném hornictví za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hlubinném hornictví, které bylo podle právních předpisů účinných před tímto dnem zařazeno