8 As 47/2009 — Nejvyšší správní soud

31 A 94/2019- 102 - text [OBRÁZEK] 31 A 94/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: Mgr. Z. K., narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Hanou Hřebenářovou sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti osob zúčastněných na řízení: I. E.ON Distribuce, a.s.., IČO 28085400 sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice II. CETIN, a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha III. P.M.T. 2002, s.r.o., IČO 60720735 sídlem Palackého náměstí 231, 686 01 Uherské Hradiště o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. KUZL 23626/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Městský úřad Koryčany, odbor životního prostředí – stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 11. 2018, č. j. MK/2350/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) výrokem I. podle § 135 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), nařídil žalobkyni provedení neodkladného odstranění stavby „komín bývalého lihovaru v Zástřizlech“ (dále jen „stavba komínu“ nebo „komín“) na pozemku parc. č. st. X v k.ú. X (dále také „pozemek parc. č. X“); výrokem II. podle § 130 odst. 1 stavebního zákona uložil žalobkyni povinnost předložit do jednoho měsíce od právní moci prvostupňového rozhodnutí návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby; výrokem III. uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 3 500 Kč a výrokem IV. stanovil podmínky pro odstranění stavby. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 4. 2019, č. j. KUZL 23626/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl, přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobkyně navrhuje zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozporuje závěr správních orgánů, že je vlastníkem budovy komínu. Stavba komínu je zcela samostatnou nemovitou věcí, nelze ji považovat za příslušenství stavby č.p. X, jejímž vlastníkem žalobkyně je. Správní orgány nebyly oprávněny dovozovat vlastnické právo k budově komínu z vlastnického práva k budově bývalého lihovaru. I kdyby šlo o budovu nezapisující se do katastru nemovitostí, stal se komín ke dni 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), součástí pozemku p. č. X v k. ú. X, a vlastníkem stavby je tak Česká republika, případně i společnost Paliva – Sedláček s. r. o. Stavební úřad nemohl ve věci rozhodnout, když nebyla vyřešena otázka vlastnického práva, již není stavební úřad dle § 114 stavebního zákona oprávněn řešit. Stavební úřad nepostupoval v souladu s § 142 odst. 4 stavebního zákona, když nepoučil žalobkyni a neodkázal ji k uplatnění dané občanskoprávní námitky u soudu. Ve správním řízení nebylo prokázáno naplnění předpokladů pro vydání rozhodnutí dle § 135 odst. 1 stavebního zákona. Stavba komínu vykazuje stabilitu a nejsou naplněny závěry znaleckého posudku doc. B. Napadené rozhodnutí nemůže obstát bez revizního znaleckého posudku. Nebyla provedena měření ke zjištění pevnosti a únosnosti stávající konstrukce, nebyly odebrány vzorky k posouzení, zda a nakolik dochází k destrukci materiálu, ze kterého je stavba komínu vyhotovena. 3. Žalovaný v rámci svého vyjádření navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Uvádí, že z kopií listin doložených Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj vyplývá, že stavba komínu není a nebyla předmětem evidence katastru nemovitostí. Z kupní smlouvy je zřejmé, že spolu s převáděnými nemovitostmi převedl bývalý vlastník na žalobkyni i komín na pozemku parc. č. st. X v k. ú. X. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí ke dni 8. 11. 2006. Vlastnictví žalobkyně ke komínu vyplývá rovněž z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 8. 3. 2016, LV X pro k. ú. X, podle něhož na pozemku parc. č. X je umístěna budova č. p. X se způsobem využití „jiná stavba“. Žalobkyně je jednoznačně vlastníkem komínu, neboť nabyla „jinou stavbu“ č. p. X se všemi součástmi a příslušenstvími, a právě bez příslušenství - komínu by jiná stavba svoji funkci neplnila. Stavba komínu se ke dni 1. 1. 2014 nestala součástí pozemku, neboť vlastník pozemku (Česká republika) nebyl shodný s vlastníkem stavby komína (žalobkyně). Podle § 142 odst. 4 stavebního zákona si stavební úřad učinil sám úsudek o vlastnictví komínu, neboť rozhodoval v řízení, u něhož hrozilo nebezpečí z prodlení, a tedy bez odkazu namítajícího k soudu. Stavební úřad splnil svou povinnost poučit namítajícího o právu uplatnit námitku u soudu, vzhledem k nebezpečí z prodlení tak učinil teprve poté, co rozhodl ve věci. Žalobkyně odkazuje na § 114 stavebního zákona, který se týká řízení zahajovaného na žádost, což není případ právě projednávané věci. Splnění předpokladů pro vydání rozhodnutí podle § 135 odst. 1 stavebního zákona bylo prokázáno znaleckým posudkem se závěrem o havarijním, ohrožujícím stavu komínu a správními orgány řádně odůvodněno. Posuzovatelé neprováděli destruktivní zkoušky zdiva, zjednodušenou nedestruktivní zkouškou bylo zjištěno, že pevnost cihel se pohybuje okolo P 10 MPa (dva a půl násobně menší pevnost než je pevnost požadovaná) a malty M 0 až M 0,4, kdy zkoušky malty a cihel nebyly vůbec možné, cihly a maltu bylo možné rozebírat rukou. Stav komínu byl ověřen na místě dne 26. 8. 2016 a zaznamenán do protokolu, s jehož obsahem zástupce žalobkyně souhlasil. Komín v žádném případě stabilitu nevykazuje, hlava komínu se naklání, komín hrozí zřícením. Podklady k závěru znaleckého posudku byly dostatečné, nebyl shledán důvod pro revizní znalecký posudek. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 5. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda v projednávané věci byly naplněny podmínky stanovené § 135 odst. 1 stavebního zákona k tomu, aby stavební úřad, resp. žalovaný mohli nařídit žalobkyni provedení neodkladného odstranění stavby komínu [pro pořádek soud poznamenává, že odstranění stavby nebylo žalobkyni nařízeno dle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, jenž v žalobě cituje, ale právě dle § 135 odst. 1 stavebního zákona, týkajícího se podmínek pro nařízení neodkladného odstranění stavby]. 6. Podle § 135 odst. 1 stavebního zákona platí, že „[s]tavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením“. 7. Z citovaného ustanovení je zjevné, že neodkladné odstranění stavby lze nařídit toliko jejímu vlastníkovi. A právě své vlastnictví ke stavbě komínu žalobkyně zpochybňuje, když uvádí, že stavba komínu je samostatnou nemovitou věcí, pro jejíž převod by byl nutný zápis do katastru nemovitostí, avšak stavba komínu v katastru nemovitostí zapsána není. Nadto namítá, že stavební úřad nebyl s ohledem na § 114 odst. 3 stavebního zákona oprávněn učinit si úsudek o vlastnictví komínu (a tudíž ani rozhodnout ve věci), když o této otázce (tj. vlastnické občanskoprávní námitce) nedošlo v průběhu správního řízení k dohodě. A. K posouzení občanskoprávních námitek stavebním úřadem 8. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně vznesla v průběhu správního řízení námitku, kterou zpochybňovala své vlastnictví ke stavbě komínu, ani o tom, že taková námitka je námitkou občanskoprávní povahy týkající se samotné existence vlastnického práva. Žalovaný nesporuje ani to, že dle § 114 odst. 3 stavebního zákona in fine, na který poukazuje žalobkyně, stavebnímu úřadu obecně (tj. v řízeních, v nichž neplatí jiné speciální pravidlo) nepřísluší možnost učinit si úsudek o takové námitce. Ve věci žalobkyně však bylo dne 7. 3. 2016 ex offo stavebním úřadem zahájeno řízení o neodkladném odstranění stavby komínu, na které je třeba nahlížet jako na „řízení, kde hrozí nebezpečí z prodlení