— Nejvyšší správní soud

62 Ad 1/2019- 73 - text pokračování 7 62 Ad 1/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ASSIST 24 s. r. o. sídlem Ostravská 4250/2, Brno zastoupená advokátem JUDr. Františkem Štouračem sídlem Masarykova 413/34, Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5961/1.30/18-4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5961/1.30/18-4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Františka Štourače, sídlem Masarykova 413/34, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát“) ze dne 28. 6. 2018, č. j. 11741/9-30/18-11, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Uvedeného správního deliktu se žalobkyně měla dopustit tím, že na pracovišti na adrese Ostravská 4250/2 v Brně neměla ke dni 2. 2. 2018 zpracovánu dokumentaci hodnocení rizik včetně opatření k omezení jejich působení pro tlakové nádoby (vzdušník kompresoru značky Schneider Bohemia, obsah 270 litrů, výrobní číslo 796271, rok výroby 2006), čímž porušila § 102 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 18 500 Kč a povinnost nahradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně namítla, že ve správním řízení nebylo dostatečně prokázáno spáchání správního deliktu a že z jejího jednání nelze vyvozovat odpovědnost za přestupek podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce ve spojení s § 102 odst. 3 zákoníku práce. Žalobkyně svoji povinnost obsaženou v § 102 odst. 3 zákoníku práce splnila, přičemž dle jejího názoru zaměstnavatel není podle tohoto ustanovení povinen vést dokumentaci o vyhodnocení odstranitelných rizik; tato povinnost platí výhradně ve vztahu k neodstranitelným rizikům, jak vyplývá z § 102 odst. 4 zákoníku práce. Žalobkyně též trvá na tom, že ke splnění příslušné povinnosti postačuje návod výrobce k obsluze tlakových nádob a zpracovaná kategorizace prací (k ní se totiž vztahuje zmiňovaný § 102 odst. 3 zákoníku práce). Zákoník práce nadto nestanoví formu, jakou má být dokumentace vedena. Žalobkyně též poukázala na to, že si své povinnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci plní – provádí vlastní kontroly, přijímá opatření, provádí revize a kontroly bezpečnostní výstroje obsluhy tlakových nádob, provádí školení včetně odborných školení pro obsluhu tlakových nádob. 3. Žalobkyně byla v průběhu kontroly opakovaně ubezpečována, že je vše v naprostém pořádku, a proto neuplatnila žádné námitky vůči kontrolnímu protokolu. Ačkoliv žalobkyně s názorem inspektorátu nesouhlasila, nechala po provedené kontrole zpracovat dokument o vyhledání a vyhodnocení rizik, a tento předložila kontrolnímu orgánu. Není přitom pravdou, že by tato závada byla u žalobkyně zjištěna opakovaně – při minulé kontrole pouze nebyla schopna z důvodu reorganizace dokumentaci předložit, a učinila tak po ukončení kontroly. Správní orgány se nezabývaly společenskou nebezpečností přestupku, přičemž dle žalobkyně její jednání nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti. Správní trest považuje žalobkyně za nepřiměřený, neboť žádný ze zaměstnanců reálně ohrožen nebyl, přičemž odstranitelná rizika je možné odstranit jiným způsobem, což žalobkyně učinila. Pokud by byly přesto závěry správních orgánů dle soudu správné, považuje žalobkyně porušení právních předpisů za nezávažné a jako odpovídající trest se jí jeví napomenutí. 4. Žalobkyně tedy z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na tomto procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem III. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí a zopakoval argumentaci v něm uvedenou. Doplnil, že výklad § 102 odst. 3 zákoníku práce zastávaný žalobkyní by učinil toto ustanovení obsoletním, neboť zaměstnavatel by mohl vždy říci, že vyhledání a vyhodnocení provedl, přičemž rizika shledal odstranitelnými, a tudíž o nich nemusí vést dokumentaci. Tím by byly prakticky vyloučeny veškeré kontrolní mechanismy orgánů inspekce práce a dalších orgánů majících na starost kontrolu dodržování předpisů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (svazové odbory atp.). 6. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, a na tomto procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 8. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 9. Pro posouzení věci byo v prvé řadě nezbytné provést výklad ve věci aplikovaných ustanovení. Podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že nedodrží povinnosti při zajišťování bezpečnosti práce stanovené v § 101 až 103 zákoníku práce. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu je tedy nezbytné, aby správní orgán prokázal porušení konkrétní povinnosti zaměstnavatele obsažené ve vyjmenovaných ustanoveních zákoníku práce. 10. Pro projednávanou věc je určující úprava obsažená v § 102 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Podle odst. 2 se prevencí rizik rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Podle odst. 3 je zaměstnavatel povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 4 není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. 11. Ustanovení § 102 odst. 2 neobsahuje žádnou povinnost zaměstnavatele, avšak závazně definuje pojem „prevence rizik“. V jeho rámci pak jednoznačně rozlišuje mezi riziky odstranitelnými a neodstranitelnými. Ustanovení § 102 odst. 3 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli v prvé řadě obecnou povinnost vyhledávat nebezpečné činitele a procesy a zjišťovat jejich příčiny a zdroje (jak plyne z poslední věty tohoto ustanovení, má se tak dít prostřednictvím pravidelných kontrol). V případě, že je nebezpečný činitel či proces vyhledán a zjištěna jeho příčina (zdroj), ukládá zákoník práce zaměstnavateli navazující povinnost vyhledávat a hodnotit rizika, která z těchto činitelů a procesů vyplývají. Po zhodnocení nalezených rizik má pak zaměstnavatel další tři samostatné povinnosti v závislosti na druhu rizika: 1) přijmout opatření k odstranění odstranitelných rizik; 2) přijmout opatření k zařazování rizikových prací do nižších kategorií a 3) přijmout opatření k omezení působnosti neodstranitelných rizik. Posledně uvedená povinnost je již kodifikována v § 102 odst. 4 zákoníku práce. Z něj (z jeho druhé věty) pak konečně vyplývá poslední povinnost zaměstnavatele vést dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování neodstra