1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

31 Af 70/2020- 49 - text 7 31 Af 70/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: ALEXANDRIA a. s., IČO 25661507 sídlem Poupětova 1128/22, 170 00 Praha 7 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D. sídlem Pivovarská 8, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 9. 2020, č. j. ÚOHS-27960/2020/310/MCe, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2020, č. j. ÚOHS-03258/2020/840/LBř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobci uložil podle § 22c odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“) pořádkovou pokutu ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 21e odst. 2 ZOHS, jehož se měl dopustit neposkytnutím části obchodních záznamů vyžádaných žalovaným v Žádosti o poskytnutí informací ze dne 6. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0355/2019/KS-33744/2019/840/LBř (dále jen „žádost ze dne 6. 12. 2019“). Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, na základě něhož předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 8. 9. 2020, č. j. ÚOHS-27960/2020/310/MCe (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 152 odst. 5 písm. b) a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) částečně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že uloženou pořádkovou pokutu snížil na 75 000 Kč. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že žalovaný nebyl oprávněn požadovat sdělení těch informací dle žádosti ze dne 6. 12. 2019, jejichž nezodpovězení bylo následně sankcionováno. Žalobce na otázky odpověděl, velkou část informací poskytl, odůvodnil, proč informace nemůže poskytnout, uvedl, v jakých případech si je měl žalovaný zjistit jinak, anebo uvedl, že žalovaný dané informace nepotřebuje. Následně na základě urgence poskytl zcela konkrétní odpovědi. Žalovaný může požadovat pouze informace nezbytně potřebné, bez kterých nemá možnost pokračovat v řízení. Žalobce je přímým konkurentem spojovaných soutěžitelů a jeho odpovědi jsou součástí správního spisu. Žalovaný přezkoumatelně nezdůvodnil, proč informace potřebuje. Žalobce dále namítá, že uložená pokuta je nepřiměřená a žalovaný stanovil výši 75 000 Kč nepřezkoumatelným způsobem a svévolně. Je obecně známo, že v rámci dopadu pandemie koronaviru SARS-CoV-2 je jedním z nejvíce zasažených oblastí trhu právě cestovní ruch. Žalobce měl z toho důvodu v roce 2020 obrat maximálně 10% z obratu z roku 2019. Smyslem pokuty je zajišťovací funkce, po zodpovězení otázek proto již nemohlo dojít k pravomocnému stanovení pokuty. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. S ohledem na zákonné lhůty je důležité, aby soutěžitelé spolupracovali a zasílali úplné, správné a pravdivé informace. Naprostá většina subjektů informace poskytla. Přiměřenost nástroje dle § 21e ZOHS plyne již z jeho samotné podstaty, neboť se jedná o pouhé písemné vyžádání informací. Obchodnímu tajemství bude poskytnuta příslušná ochrana. Žalobce patří ke větším podnikatelům, odpovědi proto potenciál významnou měrou přispět ke skutkovým zjištěním. Jde o jediný možný prostředek, jak informace získat. Znění otázek závisí na odborném posouzení žalovaným, přičemž v této věci jsou otázky relevantní a přiměřené. Pokuta zjevně nemůže mít likvidační dopad, a to ani s ohledem na tvrzení žalobce o dopadu pandemie koronaviru SARS-CoV-2. Pořádková pokuta měla především zajišťovací funkci, jejíž účel byl také naplněn. 4. Žalobce v replice dodává, že obchodní tajemství nejsou jen skutečnost (např. výše ceny), ale i způsob podnikání a nastavené procesy. Řízení podle správního řádu neumožňuje utajit účastníkovi řízení část skutečností. Žalovaný může požadovat jen informace, které přímo souvisí s řízením a mohou mít přímý vliv na průběh či výsledek řízení, což část otázek nesplňovala. Při rozhodování je nutné vzít v úvahu situaci, ve které se žalobce nachází v okamžiku rozhodnutí. Na závěr žalobce trvá na tom, že pokuta je nepřezkoumatelná. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 6. Žalobce především namítá, že žalovaný nebyl oprávněn některé informace požadovat, a proto jejich neposkytnutí nemohlo být sankcionováno. 7. V posuzované věci žalovaný žádostí ze dne 6. 12. 2019 s odkazem na § 21e ZOHS požádal řadu společností činných v oblasti poskytování služeb cestovního ruchu, včetně žalobce, formou dotazníku o informace týkající se fungování tohoto trhu. Žalovaný svou žádost zdůvodnil potřebou zjistit možné dopady navrhovaného spojení soutěžitelů (konkurentů žalobce) na hospodářskou soutěž v České republice. Zároveň žalobce poučil o možnosti označit odpovědi jako obchodní tajemství a poskytnul mu návod, jak to učinit. Stejně tak jej poučil o důsledcích nevyhovění žádosti. 8. Na žádost žalobce reagoval zasláním dotazníku, v němž odpovědi na některé otázky (konkrétně otázky č. 11, 13, 14, 15, 16, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 32 a 33) žalovaný vyhodnotil jako odmítnutí poskytnutí odpovědi. 9. Podle § 21e odst. 1 ZOHS každý, kdo poskytuje Úřadu podklady a informace, včetně obchodních knih, jiných obchodních záznamů nebo jiných záznamů, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení (dále jen „obchodní záznamy“), je povinen poskytovat je úplné, správné a pravdivé. 10. Podle § 21e odst. 2 ZOHS pak platí, že každý je povinen poskytnout Úřadu na jeho písemnou výzvu a ve stanovené lhůtě obchodní záznamy. Ve výzvě Úřad uvede ustanovení zákona, o které výzvu opírá, jaké obchodní záznamy požaduje, lhůtu, ve které mají být poskytnuty, a účel, pro který je požaduje, a upozorní na to, že za nesplnění povinnosti podle předchozí věty může uložit pořádkovou pokutu podle § 22c. 11. Ustanovení § 22c ZOHS pak mimo jiné stanoví zákonné rozpětí pořádkové pokuty (až do výše 100 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období) a možnost jejího opakovaného ukládání. 12. Ze shora citovaného ustanovení § 21e ZOHS plyne povinnost každého poskytnout žalovanému na jeho žádost jím požadované informace pro účely správního řízení vedeného u něj. Lze souhlasit se žalobcem v tom, že se nemůže jednat o informace, které nesouvisejí s předmětem správního řízení a které zjevně nemohou mít vliv na výsledek správního řízení. Žalovaný se při vyžadování informací pochopitelně musí držet předmětu řízení a nesmí postupovat svévolně. Na druhou stranu formulace dotazů a rozsah vyžadovaných informací spadá do oblasti správního uvážení žalovaného jakožto správního orgánu nadaného odborným aparátem schopným rozlišit, které informace mohou mít potenciálně vliv na hodnocení dopadu spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž (srov. žalovaným citovaný rozsudek Tribunálu ve spojených věcech T-458/09 a T-171/10 Slovak Telekom, nebo například rozsudky Soudního dvora ve věci 155/79, AM & S Europe v. Komise, 374/87 Orkem v. Komise nebo C-94/00 Roquette Frères všechny dostupné na http://curia.europa.eu). 13. Žalovaný přitom informace tohoto typu zpravidla po konkurentech vyžaduje proto, že je nemá k dispozici nebo že je alespoň nemá k dispozici v ověřitelné podobě. V takovém případě je logické, že nemůže předjímat, jaký bude výsledný vliv jednotlivých odpovědí na hodnocení věci. Tím spíše nemůže vliv na výsledek řízení předjímat ani dotazovaný soutěžitel, který ani není se správním řízením a shromážděnými podklady blíže obeznámen. Nemůže si proto přisvojit diskreční pravomoc žalovaného a vnutit mu svůj pohled na to, jaké informace jsou pro něj potřebné a jaké nikoliv. Pouze v případě zjevného excesu, kdy by bylo již na první pohled zcela zřejmé, že požadovaná informace se míjí s předmětem správního řízení, by mohl dotazovaný subjekt odmítnout informaci poskytnout. V takovém případě by totiž bylo nutné hodnotit žádost žalovaného jako nezákonnou, což by bylo také důvodem nemožnosti uložení pořádkové pok