1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 15/2020- 48 - text 7 pokračování 62 Ad 15/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: Servis 4U 2017 s. r. o. sídlem Olšanská 55/5, Praha 3 zastoupen Mgr. Lukášem Matasem, advokátem sídlem Edvarda Beneše 70, Plzeň proti žalovanému Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1596/1.30/20-5, sp. zn. S9-2019-550, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1596/1.30/20-5, sp. zn. S9-2019-550, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 17. 12. 2019, č. j. 32446/9.30/19-7, sp. zn. S9-2019-550. 2. Prvostupňový orgán výrokem I. rozhodl tak, že uznal žalobce vinným ze spáchání 1) přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti; 2) přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti; 3) přestupku dle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti; 4) správního deliktu dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce; 5) správního deliktu dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce; 6) správního deliktu dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce; 7) správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce; 8) správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce; 9) správního deliktu dle § 28 odst. 1 písm. k) zákona o inspekci práce; 10) správního deliktu dle § 33a odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o inspekci práce. 3. Výrokem II. prvostupňový orgán rozhodl, že se řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu dle § 33a odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o inspekci práce, ve zbylé části dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastavuje, neboť spáchání skutku v této části, o němž se vede řízení, nebylo žalobci prokázáno. Výrokem III. potom byla žalobci za spáchané přestupky a správní delikty dle § 35 písm. b) a § 46 přestupkového zákona a § 26 odst. 2 zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 2 150 000 Kč. 4. Žalovaný odvolání proti výroku I. části 1), 2), 4), 5), 6), 8) a 9) zamítl a napadené rozhodnutí v této části potvrdil. Výrok I. v části 3) pod písm. a): „1. P. S., nar. X“ žalovaný zrušil a řízení v této části zastavil. Ve zbytku výrok I. v části 3) potvrdil. Výrok I. v části 7) v bodě 5. žalovaný změnil tak, že slova: „za měsíc listopad 2018, tedy nejpozději do 31. 12. 2018, část odměny ve výši 32 442 Kč, když mu obviněný namísto odměny ve výši 35 520 Kč poskytnul odměnu pouze ve výši 31 128 Kč“ nahradil slovy: „za měsíc listopad 2018, tedy nejpozději do 31.12.2018, část odměny ve výši 31 128 Kč, když mu obviněný namísto odměny ve výši 35 520 Kč poskytnul odměnu pouze ve výši 4 392 Kč“. Ve zbytku výrok I. v části 7) potvrdil. Žalovaný pak výrok I. v části 10) a výrok II. změnil tak, že slova: „správního deliktu (ve vazbě na ust. § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupku)“ nahradil slovy: „přestupku“. Ve zbytku výrok I. v části 10) a výrok II. potvrdil. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 5. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné; jeho odůvodnění pak za přepjatě formalistické. 6. Žalobce nesouhlasí s domněnkami správních orgánů, které se týkají vyplacených odměn jmenovaným zaměstnancům. Závěry správních orgánů jsou spekulativní a zmatečné. Pokud měly správní orgány v tomto ohledu jakoukoliv nejasnost, bylo jejich povinností vyzvat žalobce k doložení relevantních podkladů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je v této části nedostatečné a nepřezkoumatelné. Nebyla naplněna formální ani materiální stránka správního deliktu. 7. Žalobce si je vědom pochybení, která byla zjištěna v pracovních smlouvách. Žalobce bohužel bez dalšího převzal smluvní dokumentaci při převodu společnosti. To jej samozřejmě nezbavuje odpovědnosti. Nicméně je nutné konstatovat, že daným způsobem sjednané konkurenční doložky jsou absolutně neplatné. Nelze tak souhlasit s názorem správního orgánu ohledně vysoké intenzity škodlivosti. 8. Co se týče určení výše pokuty, správní orgány musí pečlivě zkoumat hospodářské výsledky společnosti. Je přitom nutné rozlišovat hrubý obrat a zisk. Žalobce přirozeně vykazuje vysoké hrubé obraty (většinu tvoří mzdové náklady na zaměstnance). Po odečtení veškerých nákladů se pak zisk žalobce zúží na velmi malou část z celkového hrubého obratu. 9. Výše uložené pokuty je tak pro žalobce zcela likvidační. Bude znamenat propuštění stovek zaměstnanců, ztrátu na platbách sociálního pojištění, zdravotního pojištění a daní z přidané hodnoty a z příjmů právnických osob. 10. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 11. Žalovaný setrvává na svém rozhodnutí, které považuje za zákonné a věcně správné. 12. Co se týče správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce, nemá žalovaný za to, že by závěry správních orgánů ohledně vyplacených odměn byly spekulativní a zmatečné. Právě naopak. Postup prvostupňového orgánu byl zcela v souladu se zákonem, přičemž žalovaný vzhledem k danému správnímu deliktu pouze napravil zjevnou chybu v psaní. Skutkový stav byl dostatečně prokázán. Žalobce nepředložil jinou skutkovou verzi reality. 13. K námitce týkající se konkurenčních doložek odkazuje žalovaný na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 31 Ad 4/2018-63. Žalobce je plně odpovědný za převzetí smluvní dokumentace při převodu společnosti. 14. K námitce likvidační výše pokuty žalovaný podotýká, že žalobce správním orgánům a nyní ani zdejšímu soudu nedoložil žádné doklady ke svým osobním a majetkovým poměrům. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tak neprojevil zájem na tom, aby pro něj uložená pokuta neměla likvidační účinek. Dle žalovaného není pokuta uložena v likvidační výši. 15. Žalovaný se tak domnívá, že žaloba není důvodná, a proto navrhuje, aby ji zdejší soud zamítl. Na svém procesním postoji setrval během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 16. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 17. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky dle § 51 s. ř. s. 18. Předtím než soud přistoupil k vypořádání jednotlivých žalobních bodů, považoval za nezbytné uvést, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Konkrétními žalobními body, ke kterým se může zdejší soud vyjádřit, jsou pouze takové námitky, z nichž bylo možné jasně dovodit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné či nezákonné. Není úkolem soudu, aby blíže nespecifikovaná obecná konstatování žalobce sám rozváděl, a dotvářel tak za žalobce znění žalobních námitek. 19. Zdejší soud se musel nejdříve vypořádat s uplatněnou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 20. Žalobce však kromě toho, že napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné, uvedl pouze, že se tvrzená nepřezkoumatelnost týká části odůvodnění, ve které se žalovaný zabýval správním deliktem dle § 26 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce (nesplnění povinnosti žalobce poskytnout zaměstnancům odměnu za vykonanou práci podle dohody o práci konané mimo pracovní poměr). 21. K velmi obecné námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí tak zdejší soud stejně obecně uvádí, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal, jelikož z něj bylo možné zjistit, jak žalovaný rozhodl i proč rozhodl tak, jak rozhodl. Žalovaný se rovněž dostatečně vypořádal s žalobcem tvrzenými skutečnostmi. Co se týče odůvodnění spáchání správního deliktu dle § 26 odst. 1 písm. m) zákona o in