5 As 18/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 142/2016- 94 - text  9 29 A 142/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: L. K. zastoupený advokátkou Mgr. Barborou Kubinovou sídlem Milešovská 1312/6, 130 00 Praha proti žalovanému: Ústavní soud sídlem Joštova 625/8, 660 83 Brno o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném jím pod sp. zn. Spr. ÚS 104/16 v rozsahu bodů b) a d) žalobcovy žádosti o informace ze dne 19. 6. 2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Brně vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, a to k rukám jeho advokátky Mgr. Barbory Kubinové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozsudku sdělil soudu číslo bankovního účtu, na nějž má být soudní poplatek vrácen. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 19. 6. 2016 žalobce požádal žalovaného (dále též „povinný subjekt“) o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to konkrétně: a) Zda a jakým způsobem Ústavní soud eviduje odchod a příchod soudců Ústavního soudu do a z budovy, kde má Ústavní soud sídlo. b) Datum a čas, kdy byla do příslušného elektronického informačního systému Ústavního soudu poprvé zanesena informace o vydání usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1369/15 ze dne 29. 10. 2015 a vyobrazení záznamu o této informaci (např. tzv. screenshot) zanesené do listinné podoby. c) Z jakého důvodu nebylo ve smyslu ustanovení § 59 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto o neuveřejnění mého celého jména a příjmení v databázi rozhodnutí Ústavního soudu dostupné na internetové adrese http://nalus.usoud.cz/ v případě usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1369/15 ze dne 29. 10. 2015, a to s ohledem na to, že v případě jiných rozhodnutí uveřejněných v této databázi později (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1378/15 ze dne 12. 11. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 1379/15) jsou uveřejňovány pouze iniciály účastníků, tedy z jakého důvodu postupoval při zveřejňování mého jména a příjmení v případě usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1369/15 ze dne 29. 10. 2015 ten, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí Ústavního soudu jinak, než při zveřejňování jmen účastníků v později zveřejněných rozhodnutí Ústavního soudu. d) Vyobrazení záznamu (např. ve formě screenshotu) o pohybu spisu ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1231/16, včetně pohybu jednotlivých dokumentů a souboru dokumentů v něm se nacházejících, jak je zachycen v elektronickém informačním systému Ústavního soudu. V závěru žádosti žalobce označil adresu pro doručování „týkající se této žádosti“ jako X. 2. Generální sekretář žalovaného tuto žalobcovu žádost vyřídil rozhodnutím ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. SPR. ÚS 104/16 (dále též „rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti“), s výrokem: Žádost se zčásti odmítá. V odůvodnění konstatoval, že na informace požadované sub b) a d) se vztahuje výluka podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, podle níž povinný subjekt neposkytne informace týkající se rozhodovací činnosti soudu, vyjma rozhodnutí. K otázce pod písm. a) žalovaný uvedl, že takovou evidenci nevede. Ohledně dotazu sub c) pak sdělil, že při anonymizaci usnesení se vychází ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V usneseních citovaných žalobcem byla anonymizace provedena, neboť šlo o odsouzení za trestný čin, což je citlivý osobní údaj. V usnesení týkajícím se přímo žalobce, kdy šlo o právně i skutkově zcela odlišnou kauzu, nebyl shledán zvláštní zájem na ochraně osobních údajů stěžovatele. Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti žalovaný vypravil dne 27. 6. 2016, přičemž jej žalobci zaslal doporučeně do vlastních rukou prostřednictvím České pošty. Adresát nebyl dne 28. 6. 2016 zastižen, písemnost proto byla uložena do 8. 7. 2016. Žalobce si zásilku v úložní době nevyzvedl, ta byla posléze dne 11. 7. 2016 vrácena žalovanému, který ji obdržel dne 13. 7. 2016. 3. Dne 11. 7. 2016 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž namítal, že jeho žádost nebyla ani po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty vyřízena. V reakci na stížnost předseda Ústavního soudu coby nadřízený orgán rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. Spr ÚS 104/16 [dále též „rozhodnutí o stížnosti“], postup povinného subjektu potvrdil dle § 16a odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinný subjekt dle něj nepochybil, rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti (a současně poskytnutí informací ve zbylé části) bylo vypraveno v zákonné lhůtě k poštovní přepravě (doporučeně do vlastních rukou), nicméně žalobce si tuto písemnost ani v úložní lhůtě nevyzvedl. II. Žaloba, navazující úkony účastníků a další průběh řízení před soudem 4. Proti rozhodnutí předsedy Ústavního soudu (dále též „předseda ÚS“) o stížnosti žalobce brojil včasnou žalobou ze dne 17. 8. 2016 podanou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítal, že postup povinného subjektu předseda ÚS potvrdil nesprávně. Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti bylo neurčité. Z jeho výrokové části nebylo možné seznat, v jaké části byla žádost odmítnuta. Tím pádem nebylo možné určit, zda byla žádost vyřízena celá. I kdyby však tímto rozhodnutím povinného subjektu byla vyřízena celá žádost, nebylo toto rozhodnutí do dne 18. 7. 2016, tedy do dne vyhotovení rozhodnutí předsedy ÚS o stížnosti, žalobci doručeno. Rozhodnutí povinného subjektu mu totiž nemohlo být doručeno jinam, než na jeho elektronickou adresu uvedenou v žádosti. Zvolení doručovací adresy v žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (včetně elektronické adresy) se vztahuje na doručování všech písemností, jejichž doručování tento zákon předpokládá. K doručení rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti fikcí prostřednictvím pošty pak nemohlo dojít též z toho důvodu, že spolu s oznámením o uložení zásilky nebyl žalobce poučen v souladu s § 23 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Informace byly žalobci částečně poskytnuty až e-mailem ze dne 25. 7. 2016, rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti pak e-mailem ze dne 26. 7. 2016. Vzhledem k § 75 odst. 1 s. ř. s. jsou však tyto skutečnosti nastalé po 18. 7. 2016 pro danou věc bez významu. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí předsedy ÚS o stížnosti zrušil. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 1. 11. 2016 uvedl, že v souběžně vedené věci sp. zn. 29 A 141/2016 připustil možné pochybení při doručování rozhodnutí žalovaného o částečném odmítnutí žádosti a požádal soud o stanovení lhůty k uspokojení žalobce. Na posouzení rozhodnutí o stížnosti však způsob doručení nemá vliv. Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti (a částečném poskytnutí informací) bylo předáno k doručení a vypraveno dne 27. 6. 2016, tedy včas. Proto nadřízený orgán postup povinného subjektu potvrdil. Žalovaný dodal, že část požadovaných informací byla žalobci opětovně poskytnuta dne 25. 7. 2016. Proti taktéž nově doručenému rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti žalobce brojí samostatnou žalobou (sp. zn. 29 A 141/2016). V nyní projednávané věci tak není patrné, co má být účelem řízení, ochrana subjektivních práv žalobce je však již bezpředmětná. Na základě uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 21. 11. 2016 žalobce nad rámec již dříve uplatněné argumentace zdůraznil, že předání rozhodnutí k doručení na nesprávnou adresu nemůže mít účinek vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 správního řádu. Napadené rozhodnutí předsedy ÚS je závazné pro povinný subjekt. Vzhledem k tomu, že je nezákonné, je třeba jej odklidit. Zrušení rozhodnutí je též podmínkou pro případné uplatnění náhrady újmy způsobené rozhodnutím orgánu veřejné moci. 7. Žalovaný setrval na své procesní pozici též ve vyjádření k replice žalobce ze dne 16. 12. 2016. 8. Stejně tak učinil též žalobce v reakci na vyjádření žalovaného ze dne 12. 1. 2017. 9. Soud posléze na základě změny judikatury v otázce určení žalobního typu, jímž se lze účinně domáhat soudní ochrany v situaci, kdy nadřízený orgán potvrdí postup povinného subjektu dle § 16a odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím [viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 Sb. NSS], poskytl žalobci usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 29 A 142/2016-56, lhůtu jednoho měsíce k případné úpravě podané žaloby na žalobu nečinnostní ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s. 10. V návaznosti na toto usnesení žalobce včasným podáním ze dne 15. 4. 2020 žalobu upravil tak, že žalobní typ změnil na