2 As 33/2016 — Nejvyšší správní soud

30 Af 47/2021- 285 - text 20 30Af 47/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: V-GARDEN s.r.o., IČ 27481778 sídlem Dolní Nová Ves 148, Lázně Bělohrad zastoupeného advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 5. 2021, čj. ÚOHS-08767/2021/164/MHf takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (žalovaný) vydal dne 1. 9. 2020 rozhodnutí, jímž ve výroku I. uznal žalobce vinným z přestupku spočívajícího v tom, že uzavíral a plnil se svými odběrateli zakázané dohody o přímém určení cen zahradní techniky a zahradního vybavení pro další prodej, konkrétně že své odběratele vyzýval, zejména e-mailem, aby navýšili ceny jím dodávaného zboží pro konečné spotřebitele na úroveň jím stanovených minimálních maoobchodních cen, a oni na jeho výzvy přistupovali (dále též „rozhodnutí o přestupku“). Ve výroku II. rozhodnutí o přestupku žalovaný žalobci výše popsané jednání do budoucna zakázal, ve výroku III. mu za ně uložil pokutu ve výši 7 687 000 Kč, ve výroku IV. mu uložil opatření k nápravě, tj. informovat všechny své odběratele o zákazu a neplatnosti uzavřených dohod, a výrokem V. mu uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 3 500 Kč. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „odvolací rozhodnutí“). Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhá jeho zrušení žalobou podanou dne 1. 7. 2021. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. V první řadě zpochybňuje to, jak vůbec žalovaný dospěl k podezření, že žalobce uzavírá se svými odběrateli dohody o cenách a že jejich plnění vynucuje. Žalovaný zahájil předběžné šetření a provedl u žalobce dne 25. 9. 2019 místní šetření, při němž získal řadu e-mailů mezi žalobcovými obchodními zástupci a jeho odběrateli. To vše na základě sdělení paní D. ze společnosti Elektroshop, že žalobce ji nutil dodržovat doporučené maloobchodní ceny. Původně nezaložil žalovaný do spisu ani svůj dotaz, na který paní D. údajně odpovídala. To učinil až na požadavek žalobce. Žalobce ovšem zpochybňuje, že by šlo opravdu o ten dotaz, který byl zaslán paní D. – poukazuje na nejasnosti ohledně úřední osoby, chybějící podpis, nesrovnalosti v datech atd. Dále upozorňuje, že již 30. 10. 2017 měl žalovaný zasílat paní D. nějaký dotaz, na který ona odpovídala, ale tento dotaz ani odpověď nejsou ve spise založeny. Nelze tak ověřit, zda původní dotaz nebyl sugestivní, návodný, kdo jej činil atd. Pochybnosti má žalobce i o tom, zda dokument s odpověďmi přiložený ve spisu k e-mailové zprávě od paní D. je autentický, neboť není datován ani (alespoň elektronicky) podepsán paní D. Navíc v tomto podání je uvedena nepravdivá informace, že žalobce jí po několika výstrahách blokoval dodávku zboží. To žalobce vyvrátil, neboť výpisem ze svého elektronického objednávkového B2B systému doložil, že všechny objednávky paní D. expedoval obratem, většinou týž den. Snad mohla mít paní D. na mysli nějakého jiného dodavatele. Každopádně odpověď paní D. nemohla sloužit jako dostatečná indicie k provedení místního šetření u žalobce. 3. Za druhé, žalovaný v řízení o přestupku neprovedl důkaz ani jedinou listinou, resp. neučinil o tom záznam do spisu, ačkoliv se na celou řadu listin v rozhodnutí o přestupku odvolává. Žalobce na to v odvolání upozornil. Předseda žalovaného ale dospěl k závěru, že to nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí a že tak judikují i správní soudy. To je vědomé a úmyslné ignorování právní úpravy. Navíc, místo aby odvolací orgán pochybení orgánu prvního stupně napravil, sám odkázal v odvolacím rozhodnutí na další listiny, aniž by jimi dokazoval. Žalobce upozorňuje, že ne všechny listiny zařazené do spisu musí být použity jako důkaz. Účastník se těžko může sám domýšlet, které z nich hodlá správní orgán takto použít. Přitom, aby se mohl k důkazům před vydáním rozhodnutí vyjádřit, musí mu být zřejmé, co bude jako důkaz použito. A odvolací orgán dokonce v napadeném rozhodnutí odkázal i na listinu, která ve spise není vůbec založena (dokument č. 96, příloha 21 L), takže se s ní žalobce vůbec nemohl seznámit. 4. Třetí žalobní bod se týká klíčového skutkového zjištění učiněného žalovaným, tedy že žalobce měl uzavírat (v některých případech i vynucovat) dohody se svými odběrateli o určení cen pro další prodej. Žalobce v první řadě odkazuje na své vyjádření ke sdělení výhrad ze strany žalovaného. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný učinil ze všech důkazů tzv. souhrnné zjištění, aniž by konkrétní důkazy, na nichž zakládá svá zjištění, označil, jednotlivě je hodnotil a vysvětlil rozpory mezi nimi. To je nepřípustné (žalobce zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2912/2010). Žalobce poté příkladmo poukazuje na některé e-mailové zprávy, které jeho obchodní zástupci zaslali jeho odběratelům ohledně doporučených cen zboží, a vysvětluje, že šlo o pouhé odpovědi na telefonické dotazy odběratelů, kteří se sami aktivně zajímali o to, jaká je doporučená maloobchodní cena, a zpravidla též o další parametry (produktový list, délka záruky, fotografie), jež jim obchodní zástupci zasílali v jiných, samostatných e-mailech. Žádné pokyny či příkazy k úpravě prodejních cen nejsou v této komunikaci obsaženy. V některých zprávách upozorňují dokonce obchodní zástupci odběratele na nižší, nikoli vyšší doporučenou cenu. Jindy zase obchodní zástupce řešil jen to, že popis sekačky v e-shopu odběratele odpovídal jinému (dražšímu) modelu než její název a cena. To vše žalobce u těchto konkrétních zpráv namítal už v průběhu správního řízení, ale žalovaný, místo aby v napadeném rozhodnutí jeho námitky ve vztahu ke konkrétním označeným zprávám vypořádal, odkázal na zcela jiné e-mailové zprávy, a z nich dovozoval, že žalobcova obrana se nezakládá na pravdě. Žalobce označuje úvahy žalovaného za paušální a podrobně s jednotlivými body napadeného rozhodnutí polemizuje. Odkazuje též na zásadu in dubio pro reo. 5. Na to žalobce navazuje námitkou, že k objasnění skutečného významu e-mailové komunikace i toho, co jí předcházelo (telefonické dotazy odběratelů) měl žalovaný vyslechnout žalobcovy obchodní zástupce. Žalobcovu skutkovou verzi podporují navíc i vyjádření některých jeho odběratelů, kteří se jasně vyjádřili, že žalobce nevyvíjel žádnou snahu ovlivňovat jejich prodejní ceny, nedával jim v tomto směru žádné pokyny, příkazy ani neuplatňoval žádná omezení. Žalovaný tato vyjádření pominul a odůvodnil to pouhou spekulací, že jednatel, který za společnost odpovídal, nemusel vědět o tom, jak mezi sebou komunikovali zaměstnanci obou společností. Pokud měl žalovaný o obsahu odpovědí pochybnosti, měl vyslechnout zaměstnance odběratelů, kteří komunikaci chce žalobcovými obchodními zástupci vedli. Stejným paušálním způsobem žalovaný odmítl i prohlášení žalobcova obchodního zástupce, že v rámci každoročního proškolení byl poučen o tom, že doporučené ceny nejsou pro zákazníky závazné. I zde bylo na místě případné pochybnosti odstranit výslechem tohoto obchodního zástupce. Žalobce v této souvislosti navrhl soudu provést důkazy výpověďmi uvedených osob, tj. žalobcových obchodních zástupců a zaměstnanců jeho odběratelů. 6. Čtvrtý žalobní bod s předchozím bodem souvisí, neboť žalobce v něm zpochybňuje, že by kterémukoliv ze svých odběratelů zadržoval dodávky, aby jej přiměl respektovat doporučené ceny zboží. Pokud se v e-mailové komunikaci některý z jeho obchodních zástupců o zadržení dodávek zmínil, šlo o nešťastné vyjádření ve snaze uspokojit obchodního partnera, s nímž chtěl obchodní zástupce vyjít. Žalobce zde opakuje svůj návrh na provedení důkazu výslechem obchodního zástupce. 7. Co se týká vyjádření žalobcových odběratelů, v první řadě vytýká žalobce žalovanému, že své dotazy na odběratele formuloval tak, že v nich společně uvedl žalobce a jinou společnost (GARLAND distributor), takže respondenti je mohli zaměnit. Svědčí o tom například vyjádření společnosti Allca Way, že s ní měl žalobce uzavřenou smlouvu, což není pravda. Dále žalobce i zde tvrdí, že žalovaný selektivně vycházel z těch vyjádření, která podporovala jeho skutkovou verzi, a paušálně odmítal ta, jež s ní byla v rozporu. Některá vyjádření také žalovaný účelově zkreslil, což žalobce v žalobě dokládá jejich rozborem. Jen v jediném případě žalobce skutečně pozdržel odběrateli expedici zboží (šlo o společnost Horák-CZ), a to kvůli opožděné úhradě faktur. Šlo o problematického odběratele, jehož vyjádření pro žalovaného bylo ryze účelové. 8. V pátém žalobním bodě míří žalobce na vymezení relevantního trhu. Podle žalovaného sice nemělo